Jako mávnutím proutku
Brněnskému Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže se možná povedl husarský kousek. Oznámil, že se vloni šest předních prodejců benzinů domlouvalo na cenách a že je chce za tuto kartelovou dohodu potrestat pokutou přesahující 300 milionů korun. Tak vysokou pokutu by udělil vůbec poprvé, což naznačuje, že je připravený existenci takové dohody prokázat. Otázkou je, zda se mu to skutečně podaří.
Dotčené firmy Aral, Benzina, Conoco, OMV a Shell minulý týden shodně uvedly, že se na žádných cenách nedomlouvaly. Kartel označily za nesmysl a některé z nich oznámily, že se odvolají.
Prokázat kartelovou dohodu rozhodně není jednoduché. Brněnský úřad se o to neúspěšně pokusil už předloni, stoprocentně úspěšní však nebyli ani jiní borci. Důkazy italského antimonopolního úřadu například nebyly před dvěma lety dostatečně průkazné a tamní soud nakonec obvinění z kartelu zamítl. Také ve Švédsku se podobný případ dostal k soudu a monstrproces, který začal minulý týden, se zřejmě potáhne několik měsíců.
Čeští prodejci tvrdí, že své ceny přizpůsobují konkurenci. Musí okamžitě zlevnit (zdražit), když je sníží (zvedne) sousední pumpa. Většina motoristů-laiků přesto o existenci dohod nepochybuje. Ceny se sice liší, ale nahoru se posunují ve stejný čas stejným dílem. Z pohledu zákazníků se zdá, že firmy, ač disponují sítí několika desítek (nebo dokonce stovek jako v případě Benziny) čerpadel rozmístěných na celém území republiky, dokážou své rozhodnutí o úpravě cen jednotlivých čerpadel přijmout v ďábelském rozpětí několika vteřin.
Koordinace, za niž by si mohli příslušní manažeři vysloužit nemalou pochvalu, však není až tak překvapivá. Motoristé se o tom mohli přesvědčit minulý týden. Přestože se začalo přetřásat podezření z kartelových dohod, zdražili v noci z úterý na středu všichni klíčoví prodejci benzin na většině míst o dvě koruny na litr a v Brně o tři. Veřejnost ovšem na tento krok připravili vydatnou marketingovou masáží.
Jak probíhala? První informace o nutném zdražení se objevily v tisku a v televizi už koncem srpna. Po první zmínce, která ještě vypadala jako reakce na hrozící vojenský zásah v Iráku a spekulace o možném vývoj ceny ropy, se na atraktivní téma vrhla snad všechna média. Zástupci jednotlivých firem pak už přes ně jen vzkazovali, že také budou muset zdražit. A zvýšení cen přišlo, když si takto ověřili, že mají takříkajíc na věc stejný názor.
Benzin zdražili o deset procent, přestože ho stále nakupují za stejnou cenu jako dříve. Předstih zdůvodnili tím, že rafinerie jistě v reakci na světové ceny v příštích týdnech ceny zvednou. Cena ropy nicméně přes dosavadní pohyb ještě o desetinu nepodražila. Navíc se do ceny u čerpadel promítá jen nepatrně. Bez daní by benzin u čerpadel stál zhruba deset korun. Náklady na nákup ropy pak z této „očištěné“ velkoobchodní ceny tvoří méně než polovinu.
Dokonale zpracovaní motoristé nakonec ani příliš neprotestovali. Dokonce i ti, které první informace dokázaly rozpálit, po týdnu marketingové masáže už jen rezignovaně konstatovali: No, neříkal jsem, že to fakt udělají?
