Dvě síly minulého století se potkaly v divotvorném víření akcí a reakcí a výsledkem je Kartell. Na téhle italské značce lze studovat historii designu uplynulých čtyř dekád, od menších kusů nábytku Anny Castelli Ferrieriové, z nichž se postupně stala klasika, přes Knihomola Rona Arada až po židli Louis Ghost Philippa Starcka. A také na ní lze studovat historii jednoho nového průmyslového odvětví – zpracování umělých hmot.
Pro bezpočet bytů
V roce 1949 jeden mladý inženýr chemie jménem Giulio Castelli založil na okraji Milána továrnu Kartell. Mezi prvními, dokonce dodnes písemně doloženými cíli společnosti se často objevovala slova inovace, nové materiály a jejich inovativní využití, až vůle měnit věci denní potřeby nabyla tvaru hesla: „Zavést plast do každé domácnosti.“ V duchu všech těchto slov už krátce po založení firmy přibyly do portfolia k průmyslovým výrobkům i domácí potřeby. Přiměřenou formu nových předmětů zpočátku navrhoval pouze vedoucí technické kanceláře Gino Colombini. Prozaické, drobné užitkové předměty jako netradiční lopatka na smetí s dlouhou rukojetí nebo odšťavňovač citronů ohlašovaly v padesátých letech éru poválečné modernity a logicky slavily první úspěchy.
Vedle Gina Colombiniho se začala objevovat dnes už klasická designérská jména: Achille Castiglioni, Marco Zanuso, Richard Sapper a Joe Colombo. K poslednímu z nich se pojí jeden z prvních světových úspěchů italského designu, a sice do sebe zasunovací univerzální židle, jeden z prvních typů plastového nábytku vyráběného sériově lisováním a za použití technologie vstřikování. Vzápětí začala sklízet úspěchy Anna Castelli Ferrieriová, konkrétně její stolek i skříňka v jednom kuse. Předmět ve tvaru válce s praktickými otvory se stal v šedesátých a sedmdesátých letech součástí bezpočtu bytů. Ferrieriová se stala pro Kartell pravým požehnáním; dalšími úspěšnými modely z jejího ateliéru byly Outline a barová židlička s vysoko umístěným sedátkem.
Kartell se stal synonymem snahy dát materiálům nového složení také odpovídající nové formy. Intenzitu tohoto úsilí odráží fakt, že v rozmezí let 1955–1964 získala firma hned šestkrát velkou cenu Compasso d’Oro. Výsledkem neutuchající vůle držet se na špici trendu a nerozmělňovat vizi se stalo samostatné firemní studio Centrokappa, kam v osmdesátých letech Kartell sloučil veškeré činnosti související s designem.
Podle módních not
Když v roce 1988 konečně přenechal své místo ve vedení podniku Claudiovi Lutimu, bylo zakladateli Giuliovi Castellimu pomalu sedmdesát. Během dlouholetého a úspěšného působení spojil s prací i soukromý život. Jeho ženou se stala renomovaná designérka Anna Castelli Ferrieriová.
Naopak vysoký, plavovlasý a dobře vypadající nový generální ředitel Claudio Luti směřoval od soukromého života k pracovním úspěchům. Oženil se totiž s dcerou Giulia Castelliho, ale ani s tím se nespokojil. V duchu hesla „lepší jedna smlouva než rodinná pouta“ krátce po svatbě od svého tchána koupil i firmu. Tím se začala psát nová kapitola firmy, která si doposud sice hleděla vyváženosti mezi technologií a estetickou úrovní, ale považovala se především za fabriku. Nový ředitel vstoupil do odvětví designu ze světa módy, který tou dobou prožíval svou vrcholnou epochu, téměř deset let byl administrativním ředitelem fenomenálního Gianniho Versaceho. Není proto divu, že v jeho plánech zaujímal čím dál významnější úlohu design. Za léta strávená u různých módních domů se naučil, že pro některé konkrétní objekty může být mnohem důležitější nápad, ze kterého povstává módní trend. Prvním krokem Claudia Lutiho bylo jednání s mladým francouzským návrhářem, jenž se do té doby sice zabýval jen navrhováním interiérů, ale o kterém se mělo za to, že je originálním způsobem nadaný a neleká se ani experimentování. Jmenoval se Philipp Starck.
Křiklavě moderní
Starck poskytl Lutimu rychle to, co nový šéf potřeboval. Hned v roce 1988 se veřejnost seznámila s první židlí navrženou francouzským designérem pro firmu Kartell; nesla jméno Dr. Glob. Zářivými barvami, ostrými úhly a kombinací silných a tenčích linií působila jako předzvěst témat následujících desetiletí. Lutimu se podařilo dosáhnout svého: nový styl Kartellu byl křiklavě moderní, usiloval o vzestup, přizpůsobil se životnímu stylu talentovaných mladých lidí, což představovalo ve vztahu k dobře vychované, měšťanské modernosti školy Anny Castelli Ferrieriové radikální řez. Philippe Starck dostal vlastní laboratoř, kde mohl po léta svobodně experimentovat s formami, technologiemi i barvami. Krátce nato rozšířili řady návrhářů společnosti další designéři: Ronan a Erwan Bouroullecovi, Antonio Citterio, Alberto Meda, Patrick Jouin, Ferruccio Laviani, Piero Lissoni, Patricia Urquiola, Marcel Wanders, Tokujin Yoshioka, Fabio Novembre a Mario Bellini. Především pak Piero Lissoni, který vkusně, s italským smyslem pro styl a eleganci pokračoval v několika liniích započatých Philippem Starckem.
Plast triumfující
Jiný neobyčejný mezinárodní úspěch Kartellu se pojí se jménem Rona Arada. Jeho Knihomol, ojedinělá solitérní knihovna, měl být původně skulpturou z železných plátů zformovaných do tvaru válce. Jenže Lutimu a jeho inženýrům se svéhlavého designéra podařilo přesvědčit, aby ze svého jedinečného díla vytvořil prostřednictvím nové technologie výroby polyetylénu praktický kus nábytku, jejž bude možné vyrábět i sériově. Úkol to nebyl lehký ani pro inženýry, neboť postupy vyztužení a zvýšení nosnosti materiálu vyžadovaly značnou erudici i použití dosud neznámých technologických postupů.
Plast triumfoval. Lze připomenout například první Starckovu pohovku vyrobenou – samozřejmě pod značkou Kartell – výhradně z umělé hmoty, měkký a pohodlný Bubble Club, který ve světě divanů, gaučů a pohovek představoval doslova revoluci a zahájil celou epochu se spoustou napodobenin.
Konec devadesátých let a počátek nového tisíciletí prožil civilizovaný svět v duchu obratu k průhlednému plastovému nábytku a v tom směru si Kartell a Starck taky přisadili. Starckova průhledná a lehká židle s opěrkami i její pozdější zjednodušená verze s názvem Louis Ghost se může díky svým jednoduchým, a přesto úhledně klasickým formám i své hravé modernosti stát ozdobou každého bytu.
Claudio Luti mezitím nezahálel jako obchodník, a tak v tradici módních domů otevřel ještě v roce 1997 v centru Milána první „vlajkový obchod“ firmy, který následovaly četné značkové obchody Kartell ve všech koutech světa. Po Evropě, Americe a později také Austrálii i v největších čínských městech, jako jsou Peking a Šanghaj. A samozřejmě už v roce 1999 bylo otevřeno také muzeum Kartell, značka má věru co vystavovat. Průhledná éra mezitím polevila a na otázku, jak vidí Kartell budoucnost, se nám dostává odpovědi: Samozřejmě barevně – čím barevněji, tím lépe.
