Kaše nejen Pohankova

K sestavení vlády se nabízí mnoho různých variant

Ještě že máme prezidenta pevných zásad! Václavu Klausovi jde o dohodu politických stran „disponujících příhodným počtem poslanců, a tudíž většinou“, tedy „o žádných sto jedna hlasů“, které mu někdo přinese na papíře v naději, že jej ruče jmenuje předsedou vlády. Prezident toto stanovisko naposledy potvrdil minulé úterý po setkání s Vojtěchem Filipem a jeho stranickými kolegy, když pravil, že rozumí „zájmu KSČM na hledání řešení stabilního ve smyslu nezaloženého na přeběhlictví jednotlivého poslance“. Odchod Michala Pohanky z poslaneckého klubu ČSSD by tudíž měl být bezvýznamný i v případě, že si svůj mandát ponechá, avšak nebude ve všech důležitých věcech hlasovat s ČSSD, jak slíbil Jiřímu Paroubkovi. „Rozhodně nebudeme stavět vládu na jednom přeběhlíkovi,“ ujistil navíc předseda poslaneckého klubu ODS. Tentýž Petr Tluchoř ale jedním dechem dodal: „Není samozřejmě důvod nejednat, kdyby se objevila širší skupina poslanců ČSSD.“ Také podle Martina Římana „pokud to bude samostatná politická jednotka, tak vyjednávat je třeba s každým“.

Po Pohankově, jak se posléze ukázalo, jen dočasném sběhnutí se Mirek Topolánek domníval, že „varianty, které přinesl Jiří Paroubek Václavu Klausovi na Hrad - byly celkem čtyři -, tím, že se rozpadl stovkový blok, vlastně realizovatelné nejsou“. Když je v čele ODS Topolánek a ČSSD vede Jiří Paroubek, pak je opravdu velká koalice nepředstavitelná. Leč postupme k dalším Paroubkovým variantám, totiž k menšinové vládě ČSSD, vládě ČSSD s lidovci a zelenými a „úřednické“ vládě. Jsou, či nejsou možné?
V úterý na Hradě dali podle Filipa komunisté najevo, že stabilní řešení povolební situace vidí ve vytvoření středolevého kabinetu s podporou či tolerancí komunistů, který by nestál na přeběhlících. Menšinová vláda ČSSD by byla levicová a bez podpory přeběhlíků „zprava“ by se neobešla. Paroubek nejspíše komunisty zklamal a oni se dočasně přeorientovali na jiné řešení. V interview pro Právo je Filip naznačil. Vzhledem k tomu, prohlásil, že podpora Topolánkovy vlády závisela v republikové radě Strany zelených na jednom hlasu, „je možné, že se najdou dva hlasy jiné, které budou také podporovat stabilní řešení a Strana zelených se k tomu přidá. Také není jasné, jak dopadne jednání v KDU-ČSL, nestane-li se například, že bude uvnitř poslaneckého klubu KDU-ČSL vytvořena křesťansko-sociální frakce, což by nebylo o přeběhlících, ale o preferencích určitého směru“.
V KDU-ČSL se křesťansko-sociální platforma skutečně utváří. Jasné obrysy získala v září, kdy čtyři poslanci povstali proti Kalouskovu setrvání v čele poslaneckého klubu. Když ale Miroslav Kalousek ze stranického Olympu zmizel, platforma přišla o nepřítele, vůči němuž se vymezovala. Zpomalilo to její formování, takže vernisáž plánuje až kolem prosincového sjezdu strany. Platforma šilhající doleva není bez šancí, vezmeme-li v úvahu, že 4. září celostátní konference KDU-ČSL schválila antikomunistické usnesení, zakazující straně zúčastnit se, tolerovat nebo jinak podporovat vládu opírající se o hlasy KSČM jen nejtěsnější většinou. Ostatně právě na „domovské“ jižní Moravě KDU-ČSL s komunisty na radnicích léta spolupracuje. Z pohledu tradičních, převážně sociálně, a ne ideologicky cítících lidovců by platforma neprovedla nic zavrženíhodného, kdyby kormidlem strany pootočila z kalouskovského pravého středu opačným směrem. Platforma by ale nesměla vystoupit až na sjezdu, nýbrž okamžitě, kdyby chtěla přispět třemi čtyřmi hlasy nějakému Paroubkovu projektu menšinové či koaliční vlády, kdyby náhle zrůžověli i zelení a zatoužili se v ní angažovat.
Ano, ODS se má proč obávat případného Paroubkova pokusu o sestavení vlády, přestože Pohankovo intermezzo našeptává cosi o nespolehlivé jednotě poslaneckého klubu ČSSD. Vyvinou-li se někteří lidovci rychle v křesťanské sociály, říká se, že až o tři čtyři hlasy by ze své „stovky“ mohla přijít ODS. Jestliže se kverulantství ve sněmovně rozmůže, pak už nikdo nesestaví ani jen „úřednickou“ vládu s mandátem do předčasných voleb, jež ostatně žádná vláda není s to zařídit. To lze jen dohodou spolehlivé parlamentní většiny, což je, zdá se, jasné jen prezidentu Klausovi. Kdyby se ale takovou většinu podařilo vytvořit, předčasných voleb netřeba, protože by možná na celé čtyři roky udržela pohromadě funkční vládu. Jejím základem by musela být dohoda mezi ODS a ČSSD. Co kdyby prezident skutečně pověřil sestavením vlády sociální demokracii, avšak nikoli Paroubka, nýbrž Miloše Zemana? Učinit to může a ČSSD by nemohla být proti, i kdyby si poté vjela do vlasů. Pod Klausovou patronací by se Topolánek a Zeman nejspíše dohodli na velké anebo trochu jiné koalici, jež by měla pod kontrolou Parlament, na příštích prezidentských volbách, a kdyby malé strany nebyly dost mrštné, tak i na nové verzi volebního zákona, aby zde po všech příštích volbách vládla už jen a jen stabilita. Prezident předpověděl výraznější posun v jednáních na počátek tohoto týdne a pouze na výsledky senátních voleb jistě nespoléhá. Překvapivých politických tahů má za sebou Václav Klaus celou galerii a ještě jeden s Milošem Zemanem by se v ní stylově vyjímal.

Autor je komentátor Českého rozhlasu 1-Radiožurnálu