Katalánský parlament, v němž mají většinu separatisté, schválil dnes rezoluci o vytvoření samostatné katalánské republiky. Krátce poté odhlasoval španělský Senát, že Madrid může omezit autonomii Katalánska. Oba zastupitelské sbory svá rozhodnutí přijaly absolutní většinou hlasů. O zavádění konkrétních opatřeních vůči Katalánsku začne už dnes jednat španělská vláda. Prvním krokem, možná už v řádu hodin, by mělo být odvolání katalánského premiéra Carlese Puigdemonta a jeho vlády.
Španělský premiér Mariano Rajoy po schválení katalánské rezoluce vyzval Španěly ke klidu a uvedl, že jeho vláda obnoví ústavní pořádek v Katalánsku. Rezoluce o nezávislosti, kterou v Barceloně nadšeně přivítal dav demonstrantů, je podle Madridu nelegální. Právníci tvrdí, že ústavě mimo jiné odporuje text rezoluce, když se odvolává na dva zákony přijaté katalánským parlamentem letos v září (o referendu a o přechodu k nezávislosti). Ty už dříve zneplatnil ústavní soud.
Pro odtržení ekonomicky silného Katalánska od španělské monarchie se ve 135členném místním parlamentu vyslovilo 70 poslanců, deset bylo proti a dva hlasovací lístky byly prázdné. Poslanci tří opozičních stran - Ciutadans, lidovci a socialisté - na protest před hlasováním opustili sál. Hlasování bylo tajné, poslanci po vyvolání svého jména vhodili lístek do volební urny. Někteří svůj negativní hlas ukázali na kamery. Kladný hlas může podle španělských médií znamenat zahájení trestního stíhání, protože vyhlášení nezávislosti odporuje španělské ústavě.
| Článek 155 španělské ústavy umožňující omezení autonomie |
|---|
| (1) Jestliže samosprávný celek neplní závazky, které mu ukládá ústava nebo jiné zákony, nebo jedná způsobem, který vážně poškozuje obecné zájmy Španělska, vláda poté, co podá oficiální stížnost prezidentovi samosprávného celku a nedostane uspokojivou odpověď, může po schválení většinou v Senátu učinit všechna opatření potřebná pro vynucení daných závazků nebo pro ochranu výše zmíněných obecných zájmů. |
| (2) Za účelem realizace opatření uvedených v předchozím odstavci může vláda vydávat pokyny všem orgánům samosprávných celků.“ |
Pro omezení autonomie Katalánska se dnes ve španělském Senátu, který má 266 členů, vyslovilo 214 senátorů, 47 bylo proti a jeden se zdržel. Senátoři hlasovali pro návrh španělské vlády aktivovat ústavní článek 155, který umožňuje Madridu omezit autonomii regionu, jehož vedení porušuje ústavu či zákony. Cílem omezení autonomie, které má být postupné a dočasné, je uspořádání nových regionálních voleb v Katalánsku do šesti měsíců.
Návrh schválený Senátem umožňuje odvolání katalánského premiéra a jeho týmu, omezení pravomocí katalánského parlamentu, zasahování do autonomních orgánů, jako je například regionální policie, a svolání voleb do šesti měsíců. Nyní je na španělské vládě, které kroky a v jakém sledu podnikne.
Komentář: Vzkaz z Barcelony
Na katalánskou rezoluci o nezávislosti reagovala například Evropská unie. Podle předsedy Evropské rady Donalda Tuska se pro EU nic nemění a jediným partnerem pro dialog zůstává Španělsko. Také Česko dál považuje Katalánsko za součást Španělska, uvedlo dnes české ministerstvo zahraničí. „Vyhlášení katalánské nezávislosti, jakož i předchozího referenda, je v jasném rozporu s platnou španělskou ústavou,“ upozornil Černínský palác v prohlášení. Také USA považují nadále Katalánsko za nedílnou součást Španělska a podporují úsilí Madridu udržet zemi jednotnou, uvedlo americké ministerstvo zahraničí.
Kdo je kdo ve hře o Katalánskou nezávislost:
Katalánská rezoluce o nezávislosti nepříznivě zasáhla finanční trhy: španělské akcie zrychlily pokles a rovněž kurz eura oslabil proti dolaru. Hlavní index španělských akcií IBEX 35 odepisoval až 2,1 procenta a ocitl se na čtyřdenním minimu; později ztráty zmírnil. Index akcií bank z eurozóny ztrácel až 1,8 procenta.
Dnešní události v Madridu a Barceloně jsou vyvrcholením procesu, který nastartovali katalánští separatisté před dvěma lety poté, co vyhráli regionální parlamentní volby. Letos 1. října uspořádala místní vláda v Katalánsku referendum, jehož výsledky nyní argumentuje a které ale bylo podle Madridu nelegální. Pro vyhlášení nezávislosti se v něm sice vyslovilo 92 procent hlasujících, účast ale činila jen 43 procent. Řada volebních místností zůstala zavřená, protože Madrid pohrozil trestním stíháním každému, kdo se na organizaci referenda bude podílet.
V Evropě vyhlásily v 21. století nezávislost Kosovo či Osetie
Abcházie Tato gruzínská autonomní republika vyhlásila jednostranně samostatnost již v roce 1992, což vyprovokovalo Gruzii k vojenskému zásahu. Následný konflikt si vyžádal 10 tisíc obětí a na 250 tisíc Gruzínců z Abcházie uprchlo. V květnu 1994 bylo sjednáno křehké příměří, na jehož dodržování dosud dohlížely mírové síly Společenství nezávislých států (SNS), v nichž většinu tvoří ruští vojáci, a pozorovatelská mise OSN. V zemi ale stále panoval chaos a vlna únosů a v roce 2008 se Abcházie se zapojila do současného rusko-gruzínského konfliktu o Jižní Osetii, po které se Abcházie společně s Jižní Osetií odtrhla od Gruzie a vyhlásila nezávislost. Tu kromě Ruska a několika zemí Latinské Americky a Tichomoří nikdo neuznal. Tbilisi označuje obě provincie za území okupované Ruskem. V zemi nyní žije asi 240 tisíc lidí, Gruzínci jsou nyní v menšině, většinu tvoří Abcházci. Většina obyvatel má ruské pasy.
Doněcká a Luhanská oblast
V dubnu 2014 vypukly na východě Ukrajiny boje mezi ukrajinskou armádou a proruskými separatisty údajně podporovanými Moskvou a na územích dosavadních ukrajinských Doněcké a Luhanské oblasti následně vznikly samozvané Doněcká lidová republika a Luhanská lidová republika. Obě republiky s převahou ruského obyvatelstva následně vytvořily soustátí Svaz lidových republik, pro který se později ustálil název Novorusko, který odkazuje na historické území na sever od Černého moře. Projekt konfederace byl ale v roce 2015 zmražen. Obě samozvané republiky se uznaly navzájem a uznala je také Jižní Osetie. Boje v regionu stále pokračují, obě republiky mají vlastní vládu i parlament, vlajku, pořádají volby a vydávají vlastní doklady. Počátkem letošního roku ruský prezident Vladimir Putin platnost těchto dokladů pro Rusko potvrdil dekretem, což Kyjev označil za porušení mezinárodního práva a mírových dohod. Ukrajina v roce 2014 rovněž ztratila Ruskem anektovaný Krym.
Jižní Osetie
Kořeny konfliktu původně gruzínské autonomní republiky sahají do počátku 90. let minulého století, kdy Jižní Osetie, kde většinu obyvatel tvoří Osetinci a Rusové, vyhlásila nezávislost na Gruzii. Po krátké válce, v níž bojovali na osetské straně i příslušníci vojsk ministerstva vnitra SSSR, se oblast dostala mimo vliv Tbilisi. První válka si vyžádala tisíc mrtvých a 10 tisíc obyvatel uprchlo. Od roku 1992 zajišťovaly stabilitu v oblasti smíšené rusko-gruzínsko-osetské sbory. Gruzínské vedení se snažilo konflikt urovnat nabídkou „široké autonomie“, což Jižní Osetie odmítala s tím, že chce plnou nezávislost. V regionu tak občas docházelo k přestřelkám. Druhý konflikt o Jižní Osetii vypukl 8. srpna 2008 poté, co Gruzie zesílila po potyčkách na hranicích ofenzivu proti regionu a s cílem obnovit svou moc v provincii vstoupila do správního střediska Cchinvali. Moskva reagovala silným protiútokem, při kterém obsadila nejen Jižní Osetii a Abcházii. Příměří bylo podepsáno 16. srpna 2008. Mezi tím, 26. srpna, Rusko oficiálně uznalo nezávislost Jižní Osetie a Abcházie, což vyvolalo na Západě vlnu kritiky. Stejně jako u Abcházie nezávislost Jižní Osetie uznaly z členských zemí OSN kromě Ruska Venezuela, Nikaragua a Nauru. Vanuatu a Tuvalu uznání stáhly.
Jihoosetský „ministr zahraničí“ Dmitrij Medojev tento týden oznámil ruským médiím, že Jižní Osetie otevřela v Barceloně diplomatické zastoupení, které má „rozvíjet kulturní a vědecké styky s Katalánskem a v budoucnu realizovat společné hospodářské projekty“. Španělské ministerstvo zahraničí na tvrzení reagovalo konstatováním, že provincie zůstává součástí Gruzie a její nezávislost prakticky nikdo neuznává. “
Kosovo Někdejší jihosrbská provincie vyhlásila jednostranně nezávislost na Bělehradu v únoru 2008. Od té doby k letošnímu únoru uznalo Republiku Kosovo 111 členských zemí OSN, včetně většiny členů Evropské unie, Česko nevyjímaje. Proti nezávislosti Kosova je především Srbsko, dále jeho tradiční diplomatický spojenec Rusko, ale i některé další země, například Španělsko či Slovensko. Pro Bělehrad je ztráta jeho někdejší provincie citlivá mimo jiné proto, že se zde v červnu 1389 odehrál jeden z klíčových momentů srbské historie a národní mytologie - bitva na Kosově poli. Ta znamenala pro Srbsko pád do područí Osmanské říše, z něhož se vymanilo až v 19. století. Vyhlášení nezávislosti předcházela v letech 1998 a 1999 krvavá válka, ve které proti sobě stanuly srbské jednotky a ozbrojenci z Kosovské osvobozenecké armády (UÇK). Během konfliktu docházelo k oboustrannému terorizování civilního obyvatelstva. Srbské jednotky se z Kosova stáhly v červnu 1999 po leteckém bombardování Srbska silami NATO. Kosovo poté formálně zůstalo součástí Srbska, ale fakticky se stalo mezinárodním protektorátem, nad nímž Bělehrad neměl kontrolu. Někteří politici, například ruský prezident Vladimir Putín, kritizují kvůli Katalánsku a Kosovu mezinárodní společenství z dvojího metru.
O situaci v Katalánsku dále čtěte:
