Stavební průmysl soustavně a dobře roste - to je fakt, který ukazuje statistika i reálná praxe. A je to také fakt, který překryl řadu potíží, s nimiž se celý obor utkává den co den. Nepružné pracovní právo, problémy a byrokratické průtahy se zaměstnáváním cizinců, to je jenom jedna a asi viditelnější součást.
Problematická práce katastrů nemovitostí je druhá, a o ní se již nějakou dobu příliš nemluví. Katastry nemovitostí přitom nefungují v podstatě o nic lépe než před dvěma lety, kdy byly oblíbeným tématem diskuzí, nebo před čtyřmi, kdy byly označovány za jedno z úzkých hrdel reforem. Ty klíčové, především pražský a pak katastry velkých aglomerací, jsou dlouhodobě přetížené a překračují mnohonásobně lhůty, které jim ukládá správní řád. Katastrální zákon sám neurčuje žádné závazné termíny pro vyřízení zápisu a jelikož české právo v podstatě neumožňuje efektivní vymáhání nepřímých škod z prodlení v zápisu podle lhůt daných správním řádem, investoři, developeři, hypoteční banky, realitní kanceláře a všichni další musí tempo své práce uzpůsobit tempu práce katastrálních úřadů. Přitom je třeba říci jasně jednu věc - není to způsobeno špatnou prací zaměstnanců úřadů. Například v P raze, kde jsou lhůty překračovány jednoznačně nejvíce a kde úřad řeší nejsložitější případy, připadá na jednoho zaměstnance nejvíce vyřešených žádostí. To je zjevný důkaz, že jde o systémový problém, nikoli o problém kvality lidí či jejich nečinnosti. Faktická „nekonečnost“ lhůt se na první pohled týká především velkých investorů či developerů, a nikoli středních či malých stavebních společností. Je pravda, že ti velcí jsou postiženi v prvním sledu - oni nesou všechna rizika vyplývající z nesmyslné složitosti právních vztahů, kdy je potřeba smlouvy koncipovat s ohledem na fakt, že nikdo není schopen racionálně určit okamžik jejich platnosti (většina majetkoprávních smluv v této oblasti totiž vstupuje v platnost okamžikem zápisu do katastru). Oni musejí nacházet mnohdy velmi náročné systémy vzájemných záruk a řešení odkladů v čase. To jsou všechno postupy drahé, jako je drahá každá eliminace rizika. Ve druhém sledu jsou však postiženy i stavební firmy - velké, střední, malé i živnostníci. Celý sektor se zpomaluje a vynakládá nemalé prostředky na činnosti, které by normálně nebyly vůbec nutné. Odhadovat, o kolik se tím brzdí růst stavební produkce a kolik to stojí, to je úkol pro povolanější. Mohu poskytnout pouze soukromá čísla - jen náklady na právní zajištění transakcí se zvyšují o desítky milionů, prodlení v čase stojí stovky milionů a znám případy, kdy se některé projekty pro průtahy neuskutečnily, investor odešel - a zde již jde v součtu o miliardy. Tyto miliardy neutrží stavebníci, nejsou vyplaceny ve mzdách, nedostanou se ani k těm středním či malým společnostem. Katastr potřebuje reformovat - mimo jiné by se měl vrátit do oblasti správního soudnictví a rezortu ministerstva spravedlnosti, kam ostatně tradičně až do šedesátých let patřil. To by umožnilo platově ohodnotit vysoce kvalifikované specialisty (nyní berou podstatně méně než jejich mnohdy nepoměrně méně zdatní kolegové v soukromém sektoru). Je potřebné katastry personálně posílit. To by byla opravdová podpora podnikání ze strany státu.
Autor je specialista na právní vztahy k nemovitostem
