Ve srovnání s východním sousedem funguje český systém zpoplatnění kamionů dobře
V roce 2005 Česká republika ve výběrovém řízení hledala dodavatele a provozovatele elektronického mýtného systému. A mnoho novinářů se divilo, proč jsou zadávací podmínky natolik přísné a nekompromisní. Co může být obtížného na vybudování a spuštění mýtného systému na zpoplatnění kamionové dopravy? Příklad Slovenska a „mýtného chaosu“ z poslední doby však dává více než jasnou odpověď.
Role integrátora
Funkční mýtný systém dokáží na světě dobře vybudovat čtyři, možná pět společností. Úspěch je zakletý ve slově integrátor. Je třeba si totiž uvědomit, že elektronické mýtné systémy jsou dnes budované na rozsáhlých územích. Musejí být nejen dostatečně robustní, výkonné a spolehlivé, ale i flexibilní a k uživatelům maximálně přívětivé. Většina firem z dopravní či informačně technologické (IT) oblasti možná vyniká v konkrétní činnosti, ale chybí jim role mýtného integrátora. Bez ní se však budování mýtného systému utopí ve zmatcích a výpadcích funkčnosti jeho jednotlivých částí. A to se aktuálně děje na Slovensku. Při zavádění mýtného systému totiž musíte sladit do jednoho fungujícího celku stovky činností a desítky subdodavatelů a čelit mnoha krizovým a nepředvídatelným situacím a specifickým legislativním opatřením jednotlivých zemí. Bez tohoto specifického mýtného know-how to však nelze zvládnout.
Pro vybudování českého mýta jsme dodali centrální systém, inteligenci pro zpoplatnění, kontrolu placení a odhalování neplatičů (enforcement) či palubní jednotky. A integrovali jsme společně se subdodavateli hustou síť distribučních a kontaktních míst pro uživatele. Tedy veškerý servis pro ně – od portálu služeb přes call centra až po reklamační systém. Spolupracovali jsme s inženýrskými, projekčními a prováděcími firmami při výstavbě mýtné infrastruktury a systému pevné a mobilní kontroly, s telekomunikačním partnerem při konstrukci datových sítí a s IT a softwarovými společnostmi či bankovním domem při zajišťování finančních služeb, jako je zpracování transakčních dat (billing) a zúčtování.
Samostatnou kapitolu tvoří u východního souseda značné podcenění informační kampaně pro řidiče z celé Evropy. Do ní jsme formou školení v České republice i v okolních zemích zapojili specialisty ze sdružení autodopravců Česmad Bohemia i ze zahraničních partnerských sdružení.
Plná funkčnost
To vše pod obrovským časových tlakem. Byla nám totiž bez našeho zavinění výrazně zkrácena doba na výstavbu mýtného systému z dvanácti na devět měsíců. Společnost Kapsch byla po celou dobu jeho výstavby mediálně napadána a zpochybňována, přestože je v současnosti největším dodavatelem elektronických mýtných systému na světě. A minimálně patnáct let podobné projekty provádí. Většina mýtných systémů – od Austrálie přes Jižní Ameriku až po Asii – nese její značku. A dokázali jsme to i v Česku. Spouštění mýta se v něm obešlo bez větších problémů – výpadků systému či front kamionů a frustrovaných řidičů.
Před začátkem roku 2007 jsme posílili distribuční síť palubních jednotek, a zejména prodejní místa na hraničních přechodech. Celý podzim 2006 jsme se pečlivě věnovali předprodejním aktivitám, abychom i s pomocí fleetovacích firem vybavili palubními jednotkami maximum velkých dopravců a speditérů. A hned 1. ledna 2007 začal mýtný systém v přímém televizním přenosu a pod veřejnou kontrolou plně fungovat – s efektivitou přesahující 98 procent. Výběry mýta od začátku překonávaly očekávání. Dodnes se vybralo více než sedmnáct miliard korun.
Měkké a tvrdé podmínky
V České republice byl vždy mýtný systém ztotožňován se společností Kapsch. I poté, co jej po vyzkoušení spolehlivosti celý převedla na stát a zůstala „jen“ jeho technickým provozovatelem. Na Slovensku je situace úplně jiná. Ministerstvo dopravy neochvějně podporuje dodavatelskou firmou SkyToll a „žehlí“ za ni všechny průšvihy. Kritika médií a veřejnosti se soustřeďuje především na ministerstvo, nikoli na SkyToll. Kdo je však skutečným dodavatelem slovenského „mýtného chaosu“?
Za SkyTollem je firma SanToll, dceřiná společnost Sanefu, a dále neprůhledný a těsně před tendrem založený slovenský Ibertax a finančníci ze skupiny J&T. Dodavatelem centrálního systému je norské Q-Free a slovenské palubní jednotky pocházejí od firmy Siemens.
Mimochodem, kdybychom v Česku dodali natolik drahé a v době miniaturizace obří palubní jednotky, veřejnost by nás roztrhala na kusy. S nadsázkou lze říct, že kdyby při dosud neexistující evropské interoperabilitě měl řidič v kamionu takových jednotek z různých zemí třeba pět, jen stěží by viděl na cestu.
Dle mých zkušeností je „slovenský mýtný pes“ zakopaný už na začátku – v měkkém nastavení smluvních podmínek s dodavatelem. Naopak český stát nastavil podmínky s generálním dodavatelem a provozovatelem mýtného systému tvrdě. To byl ostatně důvod, proč účast v tendru vzdalo tolik firem. Stát přenesl pod obrovskými sankcemi na generálního dodavatele veškerá rizika spojená s výstavbou a spuštěním mýta a do svého vlastnictví převzal až vyzkoušený a plně funkční systém. Pod hrozbou pokut a penále jsme od samotného počátku ručili za vysoce stanovenou 95procentní míru efektivity mýtného systému. Výstavbu jsme navíc museli sami financovat. Stát si vyhradil právo první tři měsíce sledovat kvalitu provozu a až poté jsme mohli vystavit první fakturu za poskytnuté služby.
Nikdy tedy nevznikla situace, že by se něco platilo ze státní pokladny. Až poté, co mýtný systém vybral dostatek prostředků, začal z nich stát postupně splácet jeho výstavbu. Šlo tedy možná v Česku o první úspěšný projekt spolupráce soukromé firmy a státu, tedy PPP. A určitě nejúspěšnější takto rozsáhlý IT projekt za dlouhou dobu.
Problémy
Na Slovensku se bohužel nepoučili ze zavádění mýta v okolních zemích. Jinak by věděli, že co nejlepší péče o uživatele je při vybírání mýta rozhodující. Jde o další poplatek, a proto je nezbytné jeho platbu řidičům maximálně zjednodušit. Evropská unie požaduje, aby mýtné bylo nediskriminační a spravedlivé, netvořilo bariéru volnému pohybu zboží a palubní jednotka byla rychle nainstalovatelná, a především ji bylo možné koupit.
Dopravci směřující na Slovensko chtějí platit mýtné, ale nemohou si koupit palubní jednotku. A také si stěžují, že není dostatečně funkční – občas účtuje jeden úsek silnice dvakrát, či musejí zaplatit za to, co neprojeli. Pro následnou platbu musejí nechat palubní jednotku nainstalovat v servisu, což přináší vysoký montážní poplatek navíc. Naříkají, že dosud nemohou využívat všechny moderní platební kanály, především tankovací karty. Stěžují si na desítky minut trvající registraci auta do mýtného systému. Jsou prý nuceni reklamovat nefunkční jednotku jen tam, kde si ji pořídili. Nedostanou na jednom místě více než deset mýtných palubních jednotek. Musejí se bát drakonických sankcí mýtné policie, přičemž ministr dopravy je označuje za viníky situace.
Napůl manuálně
Už se objevily zprávy, že si stát a SkyToll nakonec vypomohou takzvaným ticketingem. To znamená, že se palubní jednotka stane nepovinnou a na hranicích se objeví automaty, v nichž si řidiči navolí trasu, zaplatí a dostanou vytištěný papírový doklad o zaplacení.
Elektronický mýtný systém za miliardy korun se tím na Slovensku stejně jako v Německu změní na napůl manuální. A o jeho vysoké míře efektivity a odhalování neplatičů si mohou daňoví poplatníci nechat jen zdát.
Úspěch
Funkční mýtný systém dokáží na světě dobře vybudovat čtyři, možná pět společností.
Úspěch je zakletý ve slově integrátor.
Většina firem z dopravní či informačně technologické oblasti možná vyniká v konkrétní činnosti, ale chybí jim role mýtného integrátora.
Bez ní se však budování mýtného systému utopí ve zmatcích a výpadcích funkčnosti jeho jednotlivých částí.
To se aktuálně děje na Slovensku.
Nepoučení
Na Slovensku se nepoučili ze zavádění mýta v okolních zemích.
Jinak by věděli, že co nejlepší péče o uživatele je při vybírání mýta rozhodující.
Jde o další poplatek, a proto je nezbytné jeho platbu řidičům maximálně zjednodušit.
Evropská unie požaduje, aby mýtné bylo nediskriminační a spravedlivé, netvořilo bariéru volnému pohybu zboží a palubní jednotka byla rychle nainstalovatelná, a především ji bylo možné koupit.
