Katovna

Obec novinářů rok co rok s napětím očekává, jaké téma vyplní okurkovou sezonu, respektive stránky novin v období proklatě chudém na jakékoliv události. S nepřiznanou vděčností je vítán další exodus Romů či tragédie turistického autobusu. Přijít tak atentát na prezidenta nebo prudká devalvace měny, byla by žízeň ukojena vrchovatě… Letos by se klidně mohl někdo domnívat, že si obec žurnalistů takovou událost sama připravila, ba dokonce dokázala v rámci sebezviditelnění najít hrdiny ve vlastních řadách.
Zpráva o tom, že Karel Srba, bývalý generální sekretář ministerstva zahraničních věcí, řízeného Janem Kavanem, si objednal vraždu investigativní novinářky MF Dnes Sabiny Slonkové, zní tak neuvěřitelně, že stále nemalé procento čtenářů, diváků a posluchačů musí žít v podezření, že může jít o geniální marketingový tah nejčtenějšího českého deníku.
Mohli by si to ovšem myslet pouze v případě, kdyby se organizátoři a vykonavatelé vraždy k činu policistům nechtěli doznat. Ovšem informace z výpovědi vazebně stíhané Evy Tomšovicové, Srbovy přítelkyně, která měla na mord sehnat lidi, a najatého popravčího, vimperského recidivisty Karla Rziepela, zní tak přesvědčivě, že pochybovat může jen málokdo. Muži zákona navíc skupinu legálně odposlouchávali, tudíž jsou asi k dispozici poměrně přesvědčivé důkazy, že k vykonání popravy vše směřovalo.
I přesto je na místě obezřetnost a střízlivé uvažování. Zdá se totiž, že od Tomšovicové dolů vše pěkně sedí a zapadá, ale směrem nahoru se objevuje řada otazníků. Pokulhává hlavně motiv. Proč Srba chtěl takto přímočaře řešit svou averzi vůči dotěrné novinářce, která mu dlouhodobě šlapala na paty? Musel si být vědom, že okamžitě bude prvním podezřelým, a úspěch akce by jeho pozici stejně nijak nevylepšil. Že by snad chtěl žurnalistický skalp jenom z čiré pomstychtivosti?
Alarmující informace o Srbově neobvykle rozsáhlém majetku - který jako letitý úředník těžko mohl nabýt legální cestou - už ze světa stejně nikdo nesprovodí. Smysl by snad mělo bránit se dalším, dosud nezveřejněným údajům. Motivy prostě pokulhávají. Buďme tedy raději nepředpojatí, nepodléhejme obecné hysterii a vyčkejme konce vyšetřování. Příběh, který byl hned v prvních dnech načrtnut, zní až příliš literárně a nikdy dopředu nemůžeme vědět, kdo čí zájmy vlastně hájí. Zvláště když se objevují nové zaručené zprávy z výpovědi Tomšovicové, že najatí jihočeští zločinci okresního formátu dostali objednávky i na další vraždy Srbových nepřátel. Spolupráce multimilionáře Srby s toxikomanem Karlem Rziepelem, vrahem-amatérem, zvaným Citrón, přesvědčivě nepůsobí.
To všechno nijak nesnižuje míru kriminálního chování v okolí bývalého šéfa české diplomacie. Každý soudný politik by musel po prvním měsíci zjistit, že Srba rozhodně není ideální typem člověka pro výkon tak vysoké a odpovědné úřednické funkce. Kolem dua Srba-Kavan se v minulých letech vyskytlo už tolik fyzického a psychického násilí (nejen Slonková, ale i třeba další novinář Martin Řezníček či Václav Hrubý z Konferenčního centra Štiřín), podezřelých majetkových převodů (moskevský hotel Český dům) a podivně zadaných veřejných zakázek, že by to vystačilo hned na několik demisí.
Politik ČSSD, vystupující v archivech StB pod krycím jménem Kato, i proto není nejvhodnějším reprezentantem České republiky v mezinárodních institucích. Ještě pár podobných informací vyplyne na povrch a začne být mezinárodními kruhy považován spíše za velvyslance české mafie.
Mediální léto 2002 je vyplněno násilím vůči známým tvářím. Stačí připomenout případ nedávno postřeleného generálního ředitele společnosti Stavo Artikel Jaroslava Bubly. V minulém týdnu někdo střelnou zbraní v lese na Kolínsku vypálil na auto podnikatele Františka Mrázka. Co tyto případy spojuje? Snad to, že hrůzně vypadající akce si nakonec nevyžádaly lidské životy. Najatí střelci se slitovali (Bubla), netrefili (Mrázek) a přihlásili na policii (Slonková). Můžeme tedy vlastně hovořit o velkém štěstí. Dokonce nelze vyloučit, že nedokonané trestné činy měly za cíl pouze na něco nebo na někoho upozornit. Střelba přece přitahuje pozornost novinářů. Hoďme jim krvavé maso a hned budou vědět, o čem právě teď mají psát…