Přísnější pravidla pro obchod s lihovinami malé výrobce nepoškodí, zdůrazňuje šéf Stocku Plzeň
Plzeňský Stock má za sebou turbulentní období. Nejdřív se musel stejně jako ostatní české likérky vyrovnávat s následky prohibice, kterou loni na podzim vyhlásilo ministerstvo zdravotnictví poté, co se mezi lidmi rozšířil nelegální alkohol s příměsí životu nebezpečného metanolu. Letos na podzim mezinárodní skupina Stock Spirits Group, jejíž součástí je i plzeňský výrobce, vstoupila na londýnskou burzu. Plánuje, že prodá 55 procent akcií, přičemž jejich úvodní cena byla stanovena na 2,35 libry (kolem 76 korun). Celkově byla hodnota firmy oceněna na 715 milionů eur (asi 19,4 miliardy korun).
„S prodejem akcií jsme zatím spokojeni. Během měsíce jejich cena poskočila o deset procent,“ pochvaluje si ředitel likérky Stock Plzeň Petr Pavlík. Firma chce získat peníze na další geografickou expanzi v regionu střední a východní Evropy.
Mezitím v polovině listopadu uzavřela skupina partnerství s největším světovým producentem alkoholických nápojů Diageo.
Stock Spirits Group se v lednu stane v České republice exkluzivním distributorem prémiových značek jako Johnnie Walker, whisky J&B, vodky Smirnoff či nápojů Captain Morgan a Baileys Irish Cream.
* Můžete být konkrétnější a popsat, jaké společnosti chcete nakupovat?
Díváme se na spoustu firem, ale konkrétní transakce zveřejňujeme, až když jsou uzavřeny. Vizí naší skupiny je být lídrem na území střední a východní Evropy, přičemž se myslí oblast od Baltu až k Itálii a východně to jsou všechny balkánské trhy včetně Ukrajiny.
* Budete se tedy snažit kupovat spíš větší výrobce, aby společnost tohoto cíle dosáhla?
Zajímáme se o společnosti, které mají například zajímavou značku a poměrně silnou distribuci a pomocí našeho výrobního či obchodního know-how jsme schopni je dále posouvat a posílit v jejich regionu.
* Kolik chce Stock Spirits Group do expanze investovat peněz?
Potenciální investice patří pod správu vedení naší mateřské společnosti. Celkovou částku neznám a ani nemyslím, že by ji bylo možné zveřejnit. I z taktických důvodů.
* Chystáte nějaké investice přímo v plzeňském Stocku?
V posledních letech jsme do technologie vložili značné částky. Zároveň jsme převedli výrobu z italského Terstu do Plzně. Řekl bych, že kapacita a kvalita výroby jsou nyní na vysoké úrovni, proto v nejbližších několika letech nebudou nutné zásadnější investice.
* Na začátku roku jste informovali, že jste najali komerčního ředitele, který by měl reagovat na změny na českém trhu po loňské prohibici. Jak se tato pozice osvědčila?
Podařilo se nám zvýšit celkový tržní podíl na bezmála 42 procent, hlavně díky růstu v maloobchodní síti. Nyní formulujeme novou strategii pro pokrytí gastronomického trhu v České republice.
* Už se trh vrací do normálu?
Ano, můžeme říci, že trh s lihovinami je stabilizovaný. Pokud srovnáme prodeje koncovým zákazníkům, byla v červenci kategorie lihovin již jen o jedno procento níže než v roce 2012, tedy ještě před vypuknutím metanolové aféry. Pokud budeme srovnávat s obdobím prohibice, kategorie poroste. Odhadujeme, že kolem čtyř procent. Obava spotřebitelů již opadla. Vidí, že se prosadila legislativní opatření, která zajišťují větší bezpečnost nápojů. Samozřejmě, že pomohly i kontroly, které eliminovaly černé výrobce a distributory lihovin. Nejvíce se zvyšují prodeje tuzemáků a whisek.
* Kde byl propad větší, na maloobchodním, nebo gastronomickém trhu?
Jednoznačně v restauracích. I tam se to vrací k normálu, ale pomalejším tempem než v maloobchodu. Nejvíce postižené jsou vodky, loni v prosinci spadly o 30 procent. Protože zvlášť u nich konzument nepozná, jestli se jedná o autentickou vodku, nebo výrobek z černého trhu. Prohibice ale měla negativní dopad na prodej jakýchkoli nápojů, i nealkoholických. Spotřebitel do restaurace prostě vůbec nešel, a když už tam šel, zkonzumoval méně. Pohostinský segment ale klesá již dlouhodobě, na rozdíl od maloobchodu. Ještě před pěti lety se na celkovém prodeji lihovin podílel gastronomický segment polovinou, dnes už jen zhruba třetinou. Mění se životní styl, klesá kupní síla. Pro spotřebitele je výhodnější koupit si láhev v obchodě a vypít ji doma než chodit do barů i restaurací. To ale není typické jen pro Česko, stejný trend je vidět i v mnoha okolních zemích.
* Ale celková spotřeba lihovin se dlouhodobě snižuje…
Podle oficiálních čísel za posledních deset let spotřeba přepočítaná na hlavu buď stagnuje, nebo klesá. Předloni byla nejnižší od roku 1990. A akce jako zvýšení spotřební daně v roce 2010 či prohibice pokles urychlují. Alespoň v té legální části. Naopak černý trh se při růstu daní zvedá…
* Co mohou výrobci lihovin dělat, když se prostor na trhu stále zmenšuje?
Jsou dvě možnosti: získat větší podíl na trhu, případně hledat možnosti na hranici kategorie lihovin nebo i mimo tuto kategorii. Například jsme si všimli, že spotřebitelé začali konzumovat ochucená piva. Zároveň nám v průzkumu konzumenti potvrdili, že mají zájem o míchané drinky, takže jsme je uvedli na trh. Očekávali jsme sice úspěch, ale realita ho asi třikrát převýšila. Pod názvem Božkov Mixer prodáváme vodku s džusem, tuzemák s kolou a gin s tonikem. Spotřebitel má navíc jistotu, že výrobek je autentický. To je po prohibici důležitý aspekt. Produkt ale není jen postaven na obavě z bezpečnosti lihovin. Zároveň se drží módy, kdy si mladí lidé chtějí koupit plechovku například vodky s džusem a volně se s ní pohybovat po barech nebo hlavně na festivalech či ji pijí na domácím barbecue.
* Splnily vaše očekávání legislativní úpravy, které mají zúžit prostor pro trh s nelegálním alkoholem?
V České republice byly zákony, které regulovaly tuto oblast, dosud poměrně liberální. V zemi funguje osmkrát více výrobců na jeden vyrobený litr lihovin než třeba na Slovensku, kde se jim povedlo černý trh eliminovat téměř k nule. Takřka denně slyšíte, že nějaká běžná potravina byla falzifikovaná nebo ošizená, ale to jde jen o úspory čistě na surovině. Jenže u lihovin lze vedle surovin šetřit ještě na odvodech. Spotřební daň z litru alkoholu přijde na 285 korun. U půllitrové láhve 40procentní lihoviny, kterou koupíte za sto korun, dosahuje spotřební daň 57 korun. Spolu s DPH tvoří daně tři čtvrtiny ceny. Což je obrovské lákadlo pro černý trh, který na dani parazituje a zároveň získává konkurenční cenovou výhodu. Proto je nutné tuto kategorii trhu zákony silně regulovat a kontrolovat. Pokud je trh neregulovaný a do výroby může de facto každý, je těžké zajistit, aby všichni výrobci jednali poctivě, a zároveň je dobře kontrolovat. Jakási restrikce, stejně jako v jiných citlivých oblastech, jako je například výroba léků, nutná je. K zúžení černého trhu podle nás nepochybně přispěje omezení spotřebitelského balení na maximálně jeden litr v gastronomii, namísto dosud povolených šestilitrových kanystrů, které nebyly ničím jiným než nástrojem černého trhu pro jednoduché stočení a dovezení do místa prodeje. Prospěje i přísnější regulace formou koncesí pro výrobce a distributory, která je zároveň spojena s kaucí, jež funguje jako pojistka státu, pokud by daná společnost porušovala zákon o povinném značení. Dále mají být kolkována i menší balení, než je sto mililitrů. Jde o oblíbené levné placatky, které dosud kolkovány nebyly a často pocházely z lihu, který šel mimo lihovou bilanci. Potom je to online monitoring daňových skladů a dokonalejší celní páska, která specifikuje obsah lihu a objem na dané láhvi, a přísnější regule pro distribuci.
* Jak velký je český trh s lihovinami a jakou měrou se na něm podílel nelegální alkohol?
Celkově se na trhu ročně prodá 55 milionů litrů. Před prohibicí jsme odhadovali, že černý trh dosahuje kolem 25 procent. Což se víceméně potvrdilo. Je možné, že byl dokonce i větší. Zásoby lihu, které byly objeveny na třech místech v České republice, by samy o sobě stačily na výrobu desetiny ročního prodeje v zemi. Všem je jasné, že se tyto zásoby nemohly otočit jen jednou za rok, ale pravděpodobně častěji. A lze jen spekulovat, kolik zásob objeveno nebylo nebo bylo dovezeno z okolních států. Černý trh tedy skutečně mohl dosahovat i většího než uvedeného podílu.
* Jak velké marže může nelegální výrobce na jedné láhvi dosahovat?
Klidně 80 procent. Pokud se černý trh pohyboval na jedné čtvrtině trhu, dosáhl vyššího profitu než zbylé tři čtvrtiny legálních výrobců.
* Stáhli se z trhu nelegální výrobci, ještě před tím než začnou platit přísnější zákony?
Nepochybně došlo k úbytku díky četnějším kontrolám Státní zemědělské a potravinářské inspekce, policie, celní správy. Nelze ale počítat, že by byli úplně eliminováni.
* Myslíte, že byly odhaleny hlavy tohoto černého byznysu?
Asi není možné černý trh stáhnout až na nulu. Horší je, že se deset let o problému jen mluvilo. Dokud šlo jen o nezdaněný, nikoli zabíjející alkohol. Pokud bychom mohli na kauze s metanolem najít něco pozitivního, pak skutečnost, že český trh má šanci stát se jedním z nejbezpečnějších trhů v Evropské unii.
* Opatření proti černému trhu navrhovali zástupci z branže?
Ne, zákon připravovalo ministerstvo financí spolu s celní správou. My jsme byli k vyloženě odborným částem přizváni k připomínkám.
* Jenže zástupci malých likérek si stěžují, že některé nástroje jsou pro ně likvidační, třeba nutnost skládat pětimilionovou kauci…
Výše kauce vzešla z ministerstva financí. Nemohu ale tuto diskusi brát jednoznačně jako boj velkých proti malým. I v Unii výrobců a dovozců lihovin (UVDL) jsou zástupci malých a středních výrobců, kterých se povinnost nepochybně týká, a ani ti nejmenší z nich nemají s kaucí problém. Považují ji za vstupenku na trh, který je náchylný k parazitování, k černému trhu. Pokud výrobce podnikal do této doby férově, a tudíž má v pořádku účetnictví, může požádat banku o něco jako hypotéku. Malého výrobce, který prodá pod 25 tisíc láhví, záruka vyjde na stokoruny měsíčně. To je velmi malá částka pro to, aby někdo v této branži podnikal. Větší producenty bude záruka stát několik tisíc korun měsíčně. Srovnáme-li ji s výší hypotéky, již si běžně bere i domácnost s nevysokými příjmy a je schopná ji splácet, připadají mi nářky bezpředmětné. Slýchám i námitky, že banky nechtějí půjčovat společnostem v naší branži či půjčují za vysoký úrok. Což mi ale přijde velmi přitažené za vlasy, a tedy nepravdivé.
* Proč tedy některé společnosti spouštějí kampaň proti kauci, pokud není problém získat od bank záruku?
Chápu to tak, že diskuse typu nový zákon, nahrává velkým, je rétorikou černého trhu. Společnosti, které byly aktivní v metanolové aféře, se nemohou ozývat svým jménem, a proto mluví prostřednictvím malých firem. Ten, kdo v oboru působí a rozumí mu, ví, že solidní podnik dostane bankovní záruku bez problémů. A pokud ji nedostane, je třeba ptát se proč. Jestli podnik, který je dlouhodobě ve ztrátě, může v této riskantní kategorii podnikat. Tím nepopírám, že pro malé společnosti je kauce zatěžující. Ale toto opatření je důležité pro vyšší bezpečnost lihovin. Koneckonců stejný princip byl nedávno zaveden u výrobců a distributorů pohonných hmot. A výsledky jsou vesměs pozitivní. Celá diskuse je o budování pozic, aby se na nové poslance a vládu zatlačilo a změnil se zákon. Například v tabákovém průmyslu, který také pracuje se spotřební daní, musejí výrobci nakupovat kolky za cenu, v níž je již odvod státu zahrnut. Pokud by chtěl někdo revidovat problematiku kaucí, je namístě zvážit přechod na tento systém…
* Většina společností bude tedy na kauci podle vás používat bankovní garanci?
Ano. Jsem zvědavý, kolik společností bude na konci února, až skončí lhůta pro složení této kauce, reálně skládat finanční částku. Protože pro většinu společností, které mají účetnictví v pořádku, je logičtější půjčit si tyto peníze od banky za úrok mezi jedním až dvěma procenty, což pokrývá inflaci. Je to ekonomičtější než někde nechat ležet peníze, které potřebujete na financování provozu společnosti.
* Kolik je vlastně v zemi výrobců, kteří by měli kauci skládat?
Celkově je výrobců téměř 200. V unii je 14 společností, které odvádějí 80 procent spotřební daně. Dohromady mají asi 30 daňových skladů. Odhaduji, že z ostatních 170 producentů limit pro pětimilionovou kauci přesáhne zhruba polovina.
* To znamená, že by na nějakém účtu mělo ležet ladem zhruba půl miliardy korun?
Ano. A proto si myslím, že většina společností bude používat bankovní garanci.
* Už jste se u bank poptávali, jestli budou ochotné záruky poskytovat?
Ano, dokonce i zástupci malých výrobců. Sazba je opravdu zhruba do dvou procent, protože je tento produkt pro banky méně rizikový než zmíněné hypotéky. Banka ví, že existuje malá pravděpodobnost, že by tyto peníze musela vynaložit, protože podnik zná, ví, jaký má majetek, zná jeho účetnictví i historii.
* Kolik vás vlastně metanolová aféra stála?
Všechny členy unie vyšla na stamiliony na přímých ztrátách zavedením prohibice a zároveň kvůli nižšímu prodeji. Ale nové legislativní povinnosti drahé nebudou, i když zatím neznáme náklady na umístění kamerového systému. Nová celní páska bude dražší o čtyři haléře, takže to není likvidační částka. Myslíme, že nás vše vyjde na statisíce, maximálně jednotky milionů korun.
* Jak má fungovat kamerový systém v daňových skladech? To budou někde celníci nonstop sledovat desítky monitorů?
Myslíme si, že to není nejefektivnější opatření. Běžnou praxí v okolních zemích je 24hodinová kontrola celní správy přímo ve skladu. Což je mnohem účinnější. Ale celní správa argumentuje tím, že zajistit tuto službu je velkým nákladem, který se blíží k miliardě korun. Pokud se však podíváme na daňové úniky, které byly nepochybně mnohem vyšší, investice by se vrátila hned v prvním roce. Zároveň jsem přesvědčený, že by se snížil počet daňových skladů, tedy míst, kde se lihoviny značí kolkem. Tím pádem by náklady klesly. Je to začarovaný kruh: výrobců je mnoho, a nelze je všechny hlídat, protože by to bylo drahé.
* Budete po volbách navrhovat úpravy zákona?
Je řada opatření, která budeme chtít nadále prosazovat. Například povinnost vlastnit pokladnu s fiskální pamětí jako podmínku pro licenci na prodej lihovin. To je nástroj, který vede k rozlišení trhu na etický a neetický. Tuto myšlenku plně podporuje i Svaz obchodu a cestovního ruchu ČR, stejně jako Asociace hotelů a restaurací ČR.
Ještě před pěti lety se na celkovém prodeji lihovin podílel gastronomický segment polovinou, dnes už jen zhruba třetinou. Petr Pavlík (43)
* Absolvoval MZLU v Brně. * Od roku 1994 do roku 2004 působil ve společnosti Procter & Gamble, naposledy jako country manager pro ČR. * Dále pracoval ve společnosti Boots Healthcare International jako generální ředitel pro region Central Europe. * Do srpna 2009 pracoval v londýnské centrále společnosti Reckitt Benckiser, kde měl globální zodpovědnost za jednu z kategorií. Předtím ve stejné společnosti zastával pozici generálního ředitele pro Belgii a Lucembursko. * Generálním ředitelem Stocku Plzeň byl jmenován v roce 2009. * Je ženatý a má dvě děti. Ve volném čase hraje hokej a in-line hokej. Příběh firmy
Když džentlmeni poruší dohodu, vzniká fernet
Plzeňská likérka Stock není žádným benjamínkem. Její historie se začala psát v roce 1920, kdy italský podnikatel Lionello Stock koupil v Plzni-Božkově zavedenou palírnu Heinricha Plannera. Lionello Stock byl tehdy již ostřílený podnikatel, od roku 1884 jeho firma Stock & Camis zásobovala brandy nejen celé rakouské mocnářství, ale vyvážela i do zámoří. Vynikající Brandy Stock se také stalo první značkou Stocku Plzeň a v produktovém portfoliu společnosti figuruje dodnes. Obliba Brandy Stock byla tak vysoká, že se do restaurací dodávala dokonce v dřevěných sudech. Klíčovým datem v historii Stocku Plzeň je letopočet 1927. Právě v tomto roce se totiž zrodil výjimečně hořký Fernet Stock, dnes jedna z nejoblíbenějších lihovin v Česku. Jeho zrod byl přitom reakcí na porušení džentlmenské dohody, kterou Stock uzavřel se svým konkurentem o rozdělení trhu. Poté, co konkurenční firma přišla s vlastní brandy, Lionello Stock okamžitě zareagoval výrobou fernetu, jehož recepturu měl řadu let uloženu v sejfu. Přesné složení Fernetu Stock se dodnes přísně tají a znají jej pouze dva lidé. Božkovská likérka v meziválečném období patřila k nejdynamičtějším firmám na trhu. Obsazením Československa hitlerovským Německem začala méně radostná kapitola v její historii. Již v roce 1939 dostali výpověď všichni neárijští zaměstnanci, vedoucím výroby ale paradoxně zůstal Žid Arnošt Müller, mistr destilatér, který jako jediný znal tajný recept na fernet. Po válce se sice
firma ještě krátce vrátila do vlastnictví Lionella Stocka, v roce 1948 však byla znárodněna a na více než 40 let ztratila nezávislost. Po pádu komunistického režimu se Stock Plzeň vrátil zpět do soukromých rukou a prodral se na pozici největšího výrobce lihovin v zemi. V roce 1993 se původní majitel likérky, firma Stock Trieste, stal jejím majoritním akcionářem. O dva roky později se společnost stala členem skupiny Eckes, která je největším výrobcem ovocných šťáv v Evropě. Po privatizaci z portfolia firmy vypadly neperspektivní produkty a naopak začaly se v něm objevovat zcela nové značky. V roce 1997 to byl Fernet Stock Citrus, následovala Vodka Amundsen, Key Rum, bylinný likér Magister nebo Slivovice Stock. Stock Plzeň se rovněž stal distributorem mezinárodních značek. Od roku 2007 je božkovská likérka součástí mezinárodní skupiny Stock Spirits Group, kterou zastřešuje investiční společnost Oaktree Capital Management. Tržní podíl Stocku Plzeň v současné době přesahuje 40 procent. Stock Spirit Group je jedničkou na trhu v Česku a Polsku, dvojkou na Slovensku, jedničkou v kategorii ochucených vodek v Itálii a své produkty vyváží do více než 40 zemí světa. Lihoviny vyrábí v továrnách v polském Lublinu a v Plzni, menší výrobní závod je na Slovensku. Produkci z Itálie převzala Plzeň. Globální objem prodeje v současnosti přesahuje 140 milionů litrů ročně. Tržby skupiny loni činily 292,4 milionu eur, ukazatel EBITDA přesáhl 68 milionů eur.
(myš)
Pokud lze na metanolové kauze najít něco pozitivního, pak to, že český trh má šanci stát se jedním z nejbezpečnějších v EU.
O autorovi| Marcela Alföldi Šperkerová, alfoldi@mf.cz
