PKN Orlen si možná jen testuje cenu Kaučuku
Společnost PKN Orlen začala rozprodávat Unipetrol. Zbavuje se firem, které nezapadají do její obchodní strategie. Investorům zatím nabídl PKN dvě společnosti z petrochemické skupiny, Kaučuk a Spolanu. Koncern PKN již před několika měsíci zveřejnil firmy, které chce odprodat. Kromě Spolany byly na „černé listině“ i Chemopetrol či Paramo.
Polské divadlo.
Ekonomové odhadují, že nejméně peněz zaplatí investoři za Spolanu. Za svých téměř 82 procent v chemické firmě by měl Unipetrol získat zhruba miliardu korun. O poznání větší hodnotu má Kaučuk, odhady hovoří přibližně o třech až čtyřech miliardách. Do vypsaného tendru na prodej Spolany se přihlásilo deset zájemců. „Mezi nimi jsou jak firmy z oboru, tak i finanční investoři. Výběr může trvat dva až čtyři měsíce,“ konstatoval mluvčí Unipetrolu Arne Kejdana, aniž uvedl konkrétní uchazeče. Oficiálně zatím svůj zájem potvrdila jen česko-slovenská investiční společnost Penta. Odborníci však označují vypsaný tendr za špatně sehrané divadlo. Odvolávají se na dřívější prohlášení PKN. Firma totiž uvedla, že zvažuje spojení Spolany se svojí divizí, společností Anvil. Ostatní kupující se navíc mohou rozčilovat, že Anvil má od PKN o Spolaně více klíčových informací než oni.
Nevyužitý areál.
Prodávaná Spolana ovšem není v ideální ekonomické kondici. Firma využívá své výrobní kapacity jen zčásti, produkční technologie je zastaralá, společnost navíc bojuje s obrovskými fixními náklady. Zdroje obeznámené se situací tvrdí, že Spolana ročně vyrobí asi 120 tisíc tun PVC, přitom množství, které je považováno za optimální z hlediska nákladů, se pohybuje od 250 tisíc tun ročně výš. Ve Spolaně navíc neexistují žádné konkrétní plány na rozvoj firmy, po uzavření řady provozů přitom z mnohahektarového areálu využívá společnost jen zlomek z celkové plochy. Bývalé vedení Unipetrolu se ještě před privatizací firmy sice v předchozích letech snažilo, aby agentura CzechInvest zařadila alespoň část areálu Spolany do programu investičních pobídek, ale marně. Od státu žádné investiční pobídky nepřišly, stejně tak ani investoři, kteří by měli zájem využít část opuštěných pozemků a postavit na nich nový chemický provoz.
Daňový štít.
Případné zájemce může odradit i velká závislost Spolany na dodávkách surovin z Chemopetrolu, například etylenu. Spolana nakoupí zhruba 95 procent surovin potřebných k výrobě právě v Chemopetrolu. Nepříliš dobrá kondice společnosti však může paradoxně i zvednout prodejní cenu. Spolana totiž za posledních deset let nahromadila ztrátu zhruba za tři miliardy korun. Nový majitel tak může v poklidu několik let vydělávat a z daní odečítat nahromaděnou miliardovou ztrátu. Jinak řečeno, získá několikaleté daňové prázdniny.
Větší hodnota.
Zcela jiná je situace v Kaučuku. Ekonomové tvrdí, že stav společnosti zcela odpovídá obdobným firmám „západního“ typu. Společnost je konsolidovaná a stabilní, bez větších problémů lze předpovědět i vývoj hospodaření. I tak se ale firma potýká s několika zásadními problémy. Výrobní kapacita Kaučuku je zhruba poloviční, než jaká je optimální pro podnik stejné velikosti. Stejně tak jako Spolana i tato firma bojuje s vysokými fixními náklady. Také Kaučuk je životně závislý na dodávkách výrobních surovin z Chemopetrolu. Od posledně zmíněné firmy odebírá tři zásadní látky, frakci C4, etylen a benzen, tedy zhruba 95 procent všech látek potřebných pro výrobu, které jen těžko sežene někde jinde. Benzenu lze koupit od jiných producentů jen zlomek z celkové spotřeby, další suroviny nelze na trhu takřka vůbec sehnat. „Pokud by se i tak podařilo nahradit dodávky Chemopetrolu z jiných zdrojů, můžete Kaučuk rovnou zavřít. Těžko se totiž podaří suroviny koupit za rozumnou cenu, která by umožnila konkurovat s finálními produkty na trhu,“ konstatoval zdroj obeznámený se situací. Rovněž upozornil, že pokud nový vlastník nezíská společně s akciemi Kaučuku i dlouhodobé smlouvy na dodávky surovin od Chemopetrolu s danými a jasně určenými cenami, může klesnout prodejní cena chemičky na nulu. „Těžko se někdo pustí do takového dobrodružství, kde hrozí mohutné zdražení vstupních surovin nebo v krajní situaci i vypovězení dodávek,“ doplnil. Prodej Kaučuku může zkomplikovat i další „drobnost“ , společnosti totiž nepatří pozemky pod výrobními závody, ty jsou stále ve vlastnictví Unipetrolu. Mateřská firma však zatím nezveřejnila, zda firmu prodá i s pozemky, nebo problém vyřeší uzavřením dlouhodobých smluv o pronájmu. V takovém případě se ale novému vlastníkovi může stát, že od majitele pozemků nezíská povolení na případné rozšíření továrny. Unipetrol na rozdíl od Spolany nevypsal na prodej Kaučuku výběrové řízení, pouze oslovil přes dvacet firem s dotazem, zda mají zájem továrnu koupit. Společnosti se přihlásilo dvanáct uchazečů. Jejich jména Unipetrol nezveřejnil. Nabídku prý podala i společnost Agrofert podnikatele Andreje Babiše. Existují však pochybnosti o tom, zda chce PKN firmu skutečně prodat, možná si jen tímto způsobem hodlá ověřit skutečnou cenu Kaučuku.
