Zbrojovka Steyr s lobbisty Vlčkem a Markvartem žádnou smlouvu o provizi neuzavřela
Když se dvě nuly k sobě točí, osmička z toho nikdy nebude. V případě lobbistů Jana Vlčka a Petra Markvarta můžeme hovořit maximálně o sedmičce. Až tak nebývale vysokou provizi chtěli vyjednat na přelomu let 2002 a 2003 s výrobcem pandurů, rakouskou firmou Steyr, a tím udělat miliardový životní byznys. Vlček s Markvartem měli velké oči a nakonec odešli s nulou. Steyr až loni podepsal kontrakt na 107 vozů pro českou armádu. A jestliže při jejich nákupu nějaká korupce přece jen byla, Vlček s Markvartem u toho určitě nebyli.
Záhadných sedm procent Případ tajné smlouvy uzavřené mezi rakouskou zbrojovkou Steyr a lobbistou Janem Vlčkem, zveřejněný deníkem MF Dnes, se zřejmě nestal tak, jak ho list popisuje. Deník tvrdí, že si Steyr ještě před vypsáním výběrového řízení najal lobbistu Vlčka, který měl za „nevídaně vysokou provizi, podle dostupných informací až 1,4 miliardy korun, sjednávat informativní schůzky se členy vlády, parlamentu a příslušníky armády“. Týdeník EURO ale získal dokumenty, z nichž vyplývá, že Vlček žádnou platnou smlouvu s rakouskou zbrojovkou o provizi ve výši sedmi procent nikdy neměl. Naopak. Když o tak vysokou provizi rakouskou firmu požádal, byl – mírně řečeno – odmítnut. Svědčí o tom dopis, který Steyr v březnu 2003 Vlčkovi poslal. Přesto MF Dnes ještě minulý týden zopakovala, že rakouská zbrojovka byla ochotna konzultantům vyplatit za jejich služby až 1,5 miliardy korun. Jak list k této sumě dospěl, není vysvětleno. Z dokumentů, které týdeník EURO získal, vyplývá, že se firma Steyr rozhodla služby nabízené Vlčkem a jeho kolegou Petrem Markvartem nevyužít.
Bod číslo 5
V prosinci 2002 nabídl lobbista Vlček firmě Steyr dohodu o zprostředkování kontaktů na významné české politiky. Vlček se zavázal, že do 14. února 2003 zorganizuje a bude řídit schůzky se Stanislavem Grossem, tehdy ministrem vnitra, Jiřím Rusnokem, ve Špidlově vládě ministrem průmyslu a obchodu, a s náčelníkem generálního štábu Pavlem Štefkou nebo jeho prvním náměstkem Jaroslavem Škopkem. Konzultaci s tehdejším ministrem obrany Jaroslavem Tvrdíkem ani premiérem Vladimírem Špidlou kupodivu nenabízel. Tématem rozhovorů měl být marketing kolem prodeje obrněných transportérů Pandur případným zájemcům, ministerstvu obrany či ministerstvu vnitra.
Smlouva mezi Steyrem a Vlčkem má devět bodů, většinu z nich už zveřejnila MF Dnes. Vynechala však – není jasné proč – velice důležitý bod číslo 5, v němž se hovoří o tom, že provize a ekonomické aspekty smlouvy teprve budou předmětem jednání, jež by mělo vyústit ve smlouvu o poradenství. V dohodě zveřejněné MF Dnes, kterou má týdeník EURO rovněž k dispozici, není o žádných procentech a provizích ani zmínka. Dokonce šéf zbrojovky Steyr Hans-Michael Malzacher již v březnu 2003 napsal, že zmíněná smlouva nikdy nenabyla platnosti. Kde se tedy vzala provize ve výši sedmi procent?
Na tuto otázku najdeme odpověď v dopise, který 11. března 2003 poslal Vlčkovi a Markvartovi do Prahy šéf firmy Steyr. Malzacher v něm ostrým způsobem reaguje na požadavky českého lobbistického tandemu. „Velice nás rozzlobil váš dopis, protože již v našem dopise z 27. února 2003 jsme výslovně uvedli, že mezi vámi a společností Steyr neexistuje naprosto žádná dohoda. Z naší strany neexistovalo jakékoli ,ujednání‘ ani ,jasná úmluva‘, že v souvislosti s českým projektem akceptujeme sedmiprocentní odměnu a zálohu ve výši půl procenta za úspěšné provedení transakce,“ napsal Malzacher bez obalu Vlčkovi. Dále ho požádal, aby nepokládal za jisté nic, co neodpovídá skutečnosti. „Jinak jsme rozhodně připraveni objasnit tuto otázku soudní cestou,“ pohrozil šéf firmy Steyr, z jehož dopisu jasně vyplývá, že sedmiprocentní provizi nenabízeli Rakušané, ale že si o ni řekli Vlček s Markvartem.
Malzacher v Praze
Ve stejném dopise Malzacher popisuje chronologii kontaktů mezi Vlčkem a firmou Steyr. Český lobbista se ve vídeňské kanceláři zbrojovky objevil poprvé 14. listopadu 2002. Už tehdy ho výkonný ředitel Steyru upozornil, že s ním „není ochoten projednávat jakékoli podrobnosti nějaké potenciální smlouvy o poradenství, dokud si firma v souladu se svými přísnými předpisy nebude schopna ověřit způsobilost a bezúhonnost Vlčka“. Malzacher žádal vyjádření, že Vlček a Markvart jsou oprávněni jednat v dané záležitosti, chtěl vidět jejich životopisy a příslušná doporučení. Také požádal Vlčka, aby zařídil několik setkání s politiky nesoucími odpovědnost za nákup obrněných transportérů s cílem ověřit si jeho pověst u vládních orgánů. Vlček slíbil, že v předstihu splní podmínky nezbytné pro zahájení projednávání smlouvy o poradenství.
Uplynuly tři měsíce a 19. února 2003 Malzacher přijel do Prahy, aby absolvoval schůzky se zástupci české vlády, které organizovali Vlček s Markvartem. Zbrojaři z Rakouska toho dne navštívili také ředitele firmy Thomas CZ Jiřího Tomeše, obchodníka se zbraněmi. Na tomto jednání se Malzacher poprvé zmínil Vlčkovi o odměně za úspěšné provedení transakce. „Náklady na poradce a obchodní partnery nemohou činit více než tři procenta z částky fakturované Steyrem za český projekt,“ uvedl Malzacher.
Konec spolupráce Přesto Vlček 27. února 2003 a 4. března odeslal managementu Steyru do Vídně dvě memoranda, kde zmiňuje „jasné smlouvy“ a „ujednání“ o sedmiprocentní provizi za úspěšné provedení transakce. Tento krok zřejmě rozzlobil vedení rakouské zbrojovky, které v již zmíněném dopise z 11. března 2003 českým lobbistům sdělilo jasné stanovisko. „Nikdy neexistovalo jakékoliv ujednání, jasná úmluva ani cokoli jiného o tom, že společnost Steyr souhlasí s odměnou za úspěšné provedení transakce ve výši sedmi procent,“ napsal Malzacher s tím, že pokud Vlček s Markvartem budou mít zájem o poradenství, bude možné v diskusi pokračovat. „Dovolujeme si vás požádat, abyste se nad touto situací zamysleli,“ končí Malzacher svůj dopis Vlčkovi a Markvartovi. Tímto se miliardový sen dvou českých lobbistů o sedmiprocentní provizi definitivně rozplynul.
