Neměl by někdo chuť na šálek dobré brazilské kávy? A ani nemusí být brazilská. Zatímco zdůvěřilý politický vaudeville, který se v posledních týdnech najmě v Praze hraje, nepoutá příliš pozornosti zmateného zahraničního publika, jiná maličkost už světu došla: Češi možná zaslouží pár facek, ale nezaslouží bryndu, které říkají káva.
Vonný, hustý, sametový i příjemně nakyslý šálek je na rozdíl od obvyklých prefabrikovaných směsí stále ještě vzácný a musel se tedy nutně dostat do módy. Kavárny, které to s kávou myslí dobře, vznikají alespoň v hlavním městě ďábelským tempem. Hned dvě pozvánky do nových podniků přišly do redakce minulou středu.
Pause Cafe otevírá svůj druhý podnik v ulici Na Poříčí. Zajímavé je, že s expandující značkou spojily své síly prestižní spolky jako je Česká barmanská asociace a mezinárodně uznaná Škola kávy reprezentovaná Roberto Trevisanem. Příprava kávy se i v České republice stala předmětem vášnivého zájmu gastronomických špiček, jak o tom svědčí spoluúčast majitele proslulé restaurace Aromi Riccarda Lucqueho na propagaci zmíněného podniku (a kávové kultury vůbec).
Pro konzumenty, kteří se tolik nebabrají v podílu robusty a arabiky a nezkoumají nadmořskou výšku, v níž se urodily užité kávové boby, se v tuzemském gastronomickém terénu pro změnu rozmachuje druhý největší řetězec kaváren na světě Costa Coffee. Nejnověji otevře svoji už šestou pobočku v nově zrekonstruovaném interiéru obchodního domu My Národní. Jenže i původně londýnská firma založená – jak jinak – italskými bratry svěřuje přípravu kávy vyškoleným baristům, nikoli pomocným číšnickým silám, a navíc nepoužívá automatizované systémy mletí kávy, což obojí samozřejmě zvedá kvalitu. Nad řetězci mimochodem vůbec není důvod se apriori ošklíbat. Takový Starbucks, označovaný za McDonald’s ve světě kávy, nemá s proslulým prznitelem burgerů nic společného. Kdo to nezkusil, ať chybu napraví – to kafe vůbec není k zahození.
