Kavárenský řetězec se chlubí 30procentním růstem. Pro jeho udržení plánuje otevřít příští rok dalších 150 poboček
Otázky podobné těm, zda je Tchaj-wan samostatný, nebo naopak zcela integrální součástí režimu pevninské Číny, jsou pro byznys hrou politiků. Podnikatele zajímají příležitosti, které jim čínská centrální vláda jako svým občanům nabízí. Zisk a nepředstavitelný růst při expanzi na pevnině doprovázený jednoznačnou podporou ze strany úřadů je to, čím se zabývají, ne to, zda Američané pomohou modernizovat tchajwanskou výzbroj, což naopak plní stránky západních médií.
Jen v dvacetimilionové Šanghaji, která je výkladní skříní čínské politiky speciálních ekonomických zón, žije při započtení rodinných příslušníků manažerů a podnikatelů na milion Tchajwanců. A mají k tomu dobrý důvod. „Místní úřady absolutně podporují příchod byznysu z ostrova. Chápou, že tito lidé přinášejí zvýšení zaměstnanosti a budou zde odvádět daně. Jsou jim proto schopny nabídnout řadu benefitů,“ vypráví nad plastovým kelímkem zeleného čaje Wu Yung Han zástupce generálního ředitele pro PR v Číně řetězce pekáren a kaváren 85 °C. Výhodami, které míní, jsou úlevy na daních a pak především aktivní pomoc při vyhledávání vhodných škol pro děti přistěhovalců. Školné sice platit musejí, je pro ně ale snadné dostat se na školy, které patří k elitním.
Starbucks Tchaj-wanu
Kavárenský řetězec 85 °C, kterému se přezdívá Starbucks Tchaj-wanu, je důkazem toho, že byznysmeni svých příležitostí využít umějí. Firma, která vznikla ani ne před deseti lety, vstoupila na pevninu se svým konceptem levných, avšak kvalitních pekárenských výrobků, kávy a čaje v roce 2007. A každoroční růst, který si připisuje, se počítá na 30 procent. V současnosti má po celé pevninské části Číny 210 svých poboček. A tržby za poslední tři čtvrtě roku se v nich vyšplhaly přes dvě miliardy jüanů (jüan odpovídá 2,83 koruny).
„Dosud jsme působili v Šanghaji a v dalších městech blízko moře. Je pro nás tak snazší dovážet suroviny. Nový plán je ale pronikat i do menších měst a stavět naše obchody podél velkých řek, které umožňují tutéž dopravní výhodu,“ říká Wu. Plán na další rok rozhodně netrpí nedostatkem ambicí. „Chceme otevřít na 150 nových poboček po celé pevnině, z toho dalších dvacet v Šanghaji. Máme najaté výzkumníky, kteří určují, které místo je nejvhodnější, aby pobočka byla okamžitě výdělečná. V prvních týdnech totiž tržby dosahují až dvojnásobku toho, co potom v zavedeném provozu,“ vysvětluje Wu.
Mimochodem jde o plnění jiného velmi ambiciózního příslibu. Když vloni firma 85 °C vstupovala na tchajwanskou burzu, oznámila investorům, že do šesti let otevře tisícovku nových poboček. Aktuálně má na tři stovky klasických kaváren a pekáren na ostrově, již zmíněných 210 na pevnině, a k tomu ještě pět v Austrálii, dvě v USA a dvě ve Velké Británii. Cílem je, když se osvědčí ve Spojených státech a zejména ve Spojeném království, proniknout i do Evropy.
Rychlá kariéra
Že při rozšíření o dalších sto padesát provozoven nejde o maličkost, dokládá fakt, že bude třeba kvůli nim přijmout několik tisíc zaměstnanců. Nyní má 85 °C jen na pevninské Číně dvanáct tisíc lidí. „Je to velmi stresující práce s vysokými nároky. Řada lidí to nevydrží a brzy odejde. Na druhé straně ti, kteří na to mají, mohou brzy dosáhnout významného povýšení. Průměrně v řetězcích jako KFC trvá prodavači i deset let, než se dostane na funkci manažera pobočky. U nás je to jen tři roky,“ říká šéf vztahů s veřejností v Číně Wu, jenž sám dříve pro KFC pracoval.
Jediné, co snad řetězec trápí, jsou rychle rostoucí platy v rozvinutějších částech Číny, na něž právě kavárny cílí. „Každoročně úřady upravují výši minimální mzdy ve všech částech země. Skok je zhruba o deset procent a my musíme reagovat. Naši prodavači tak mají v průměru dva tisíce jüanů měsíčně a manažeři obchodů dosáhnou na pět až sedm tisíc,“ vyčísluje Wu.
Pro pevninskou Čínu má pak podpora Tchajwanců ještě jedno kouzlo. Domácí pracovníci se od nich učí, jak se správně dělá byznys. Nyní řada firem potřebuje ostrovany jako manažery. A zejména v těch firmách, které přišly z Tchaj-wanu, platí, že valná část vrcholového managementu není z pevniny. Při práci pro ně si však lidé z pevniny vydělají dost peněz a naučí se know-how. Mohou tak rozjet vlastní byznys a ve velké většině se stát konkurencí pro svého předešlého chlebodárce.
