Dobře připravenou výběrovou kávu, smysluplně zvolená naturální vína a kvalitní čaje doplňuje v Café Lounge kuchařský um Michala Černého.
Café Lounge na pražském Újezdě není žádným nováčkem. Na kavárenské scéně je dobře etablované a zdatně sekunduje nedalekému Café Savoy na poli dlouhých líných snídaní, po kterých se vám nechce ani do práce, ani na oběd. Delší dobu také sází na přírodní vína, jejichž nabídka je, s ohledem na zaměření podniku, velmi ojedinělá. Zatímco na kávu tam chodím každý týden, skleničku vína si také občas neodepřu, jít do Lounge na oběd či večeři by mě ani nenapadlo, nebýt toho, že se do místní kuchyně přestěhoval šéfkuchař Michal Černý.
Jeho jméno není neznámé nikomu, kdo má rád dobré a rafinované jídlo, které na talíři vypadá nádherně, ale ještě lépe chutná. Donedávna vedl se svou ženou restauraci Story na pražských Petřinách, kterou se s ohledem na narození dcery rozhodli zavřít. Tam se zapsal do paměti i srdcí mnoha hostů, kteří dokázali ocenit neobvyklý styl vaření, jejž si Černý přivezl z londýnských restaurací oceněných několika michelinskými hvězdami, kde předtím působil.
Od kávy k jídlu
Nový šéfkuchař se na pracovišti zabydloval už od prosince a do menu prosáklo pár jídel, ze kterých byl jeho rukopis jasně čitelný. S příchodem nového roku ale přišlo i nové menu a od snídaně do večera můžete ochutnávat jídla, na nichž má Michal Černý podíl. Snídaním nelze upřít kreativitu a snahu se odlišit od všudypřítomných avokádových toastů a vajec Benedikt. Provedení za nápadem ale trochu pokulhává. Místo Benediktů si tu můžete dát pošírovaná vejce s grilovanou brokolicí, žloutkovou pěnou a křupavými bůčkovými škvarky. Nuda to rozhodně není, ale z vajec je tu tradičně cítit ocet použitý při jejich vaření. Tvar mají díky němu skvělý, v chuti je to však znát až příliš. Jinak mě ale tohle jídlo baví.
Čtěte: Michelinskou hvězdu obhájily dvě pražské restaurace. Alcron o ocenění přišel
Zkusila jsem i cuketovou fritátu s kachním konfitem a cibulovou marmeládou (150 korun). Neobvyklý snídaňový pokrm nepostrádal kreativitu, ale chyběla mu trocha křupavosti a výraznější chuť. Snad to bylo jen shodou náhod, protože samotná kombinace těchto ingrediencí slibuje solidní chuťový zážitek. Vysloveně mě zklamal snídaňový burger se slaninou, sázeným vejcem a rukolou (145 korun), kterému uškodila suchá brioška a docela fádní náplň. Sázkou na jistotu je ale marinovaný skotský losos (210 korun), který nese všechny znaky Černého práce. Vypadá nádherně a chutná skvěle. Nechybí mu slanost, svěžest ani zajímavá textura jednotlivých ingrediencí. Není to zrovna klasická snídaně, ale váš den po něm bude určitě lepší.
Milovníkům sladkých snídaní radím vyzkoušet lívance s pomeranči, karamelem a zakysanou smetanou. Jsou snad trochu nadýchanější, než byste čekali, takže vzhledem mohou překvapit. Chuťově jsou ale skvěle vyladěné.
Obědy bez kompromisu i konkurence
Co chybí snídaním, dostane se hostům u oběda. Polední menu čítá jen polévku, která je jiná každý den, tři předkrmy a tři hlavní chody, které se mění vždy po týdnu. Cokoli z něj ovšem ochutnáte, předčí i leckterý byznysový oběd v úplně jiné cenové relaci. Nedávno se podávala například husí játra s jemným celerovým pyré, minicibulkami neboli grelotkami a hladkolistou petrželí (150 korun). Nepředstavujte si foie gras, ale opravdovou zemitou chuť jater, tlumenou sametovým pyré z celeru.
| Café Lounge |
|---|
| Plaská 615/8, Praha 5 - Újezd |
| t: 257 404 020 |
| e: cafelounge@prague.coffee |
| www.cafe-lounge.cz |
| otevřeno: Po-Pá 7.30-22.00, So 9.00-22.00, Ne 9.00-17.00 |
Do kolen mě dostalo jídlo stručně popsané jako vepřový hřbet a bok s karotkou a čočkou (180 korun). Nádherný talíř, se kterým si v kuchyni vyhráli, představoval to, co umí šéfkuchař nejlépe. Kombinaci zeleniny v několika podobách s dobře udělaným masem a dokonalou omáčkou. Křupavý bůček a doměkka připravené kousky hřbetu doplňovala čočka, kolečka karotky různé tloušťky a velikosti a hladké karotkové pyré, spolu s pečenými minikarotkami a výhonky mladé nati na ozdobu. Bylo to jedno z nejlepších jídel, která jsem letos ochutnala, za docela směšné peníze.
Večerní hra chutí
V době večeří je výběr vymezen pěti předkrmy a pěti hlavními chody, které doplňují tři talířové dezerty a výběr sýrů. Večerní menu se ovšem nemění nijak často, takže představa, že byste párkrát v měsíci zašli na večeři, tím bere trochu za své. Aktuální nabídkou jsem se zvládla projíst celkem snadno a doporučit to nejlepší není úplně snadné. Z předkrmů radím plátky mořského vlka s okurkou, zázvorem a olivami (210 korun), protože stejně jako marinovaný losos zmiňovaný v úvodu jsou hezkou ukázkou toho, co Michal Černý umí. Ostatně jídlo tohoto typu dělal i ve vlastní restauraci Story. V předkrmu se snoubí chutě i textury jednotlivých složek. Nechybí quinoa, která je lehce dokřupava, svěží salátová okurka nakrájená na tenoučké plátky stočené do ruliček, lístky salátu, z nichž každý má na talíři své místo, a skvěle ochucená ryba, která pod vší tou zelenou krásou není ani vidět.
Stejně unesená jsem ale z topinamburového krému s konfitovaným srnčím masem, plátky topinamburových chipsů s jalovcem a kaštany. Není lepšího léku na zimní smutky.
Z hlavních chodů to u mě vyhrál hovězí sirloin s pečenými dýňovými hranolky i dýňovým pyré a listy kadeřávku, ale zdatně mu sekundoval i jelen sika s pečeným černým kořenem, kapustou a švestkovým pyré nebo selečí bůček se zelím, oříškovou gremolatou a jablky. Všechna jídla mají společné citlivé zpracování masa, hru se zeleninou a případně i ovocem a omáčku, připravenou tak, že si ji budete dlouho pamatovat a srovnávat s těmi, které se vám v budoucnu ocitnou na talíři. Nejde si vybrat špatně, všechna jídla jsou promyšlená a je jim v kuchyni věnována velká pečlivost.
Kam dál?
Člověk se musí místy až pozastavit nad tím, že sedí v kavárně, která nebyla budována jako restaurace, ale jako místo na snídaně pro hotelové hosty, a obsluhují ho při tom titíž lidé, kteří mu ráno servírují kávu. Kavárenské stolky rozmístěné v malých rozestupech od sebe a obsluha často bez zkušeností z lepšího restauračního provozu jako by k tomu jídlu příliš nepasovaly, čest výjimkám. A nejméně jedna tam je. Bude zajímavé sledovat, jestli se jídlo sžije s prostředím, nebo se prostředí přizpůsobí nebývale dobrému jídlu.
Čtěte o putování po gastronomii jihomoravské metropole:
Brno, Brno, restaurací plno
Café Lounge nasadilo laťku vysoko vlastně ve všem, co dělá. Od otevření tu byli hosté zvyklí na výběrovou kávu připravovanou nejlepšími českými baristy. Káva je tu skvělá stále, i když personál za barem se mnohokrát vyměnil. Aktuálně to vypadá i na změnu používané suroviny. Kávu z evropských pražíren vystřídá káva, kterou si provozovatel podniku začal sám pražit ve svém sesterském podniku Alf & Bet na pražské Palmovce, kde rovněž peče chleba a další pečivo. Pražírna i pekárna zatím ladí provoz a podle pečiva, které se v Café Lounge k jídlu podává, se zdá, že se daří.
Po kávě se v kavárně zamysleli nad nabídkou vína a vsadili na přírodní cestu. Vinný lístek postavený z velké části na naturálních vínech je impozantní, stejně jako to, jak je obsluha dokáže prezentovat. V tom je zatím dál než v prezentaci jídla, které by si zasloužilo nejméně stejnou pozornost. Důraz tu kladou i na nabídku čajů, vitrína plná na místě pečených sladkostí také nechá málokoho chladným a zdejší laskonky jsou ty nejlepší, jaké jsem v prodeji ochutnala.
Café Lounge už ani nejde považovat za kavárnu, kterou původně byla. Dávno překročila svůj stín a míří k plnohodnotné restauraci, která má oproti jiným výhodu skvělé kávy a sympaticky vybraného i naceněného vína. Možná bude nutné pohnout se stoly i se školením obsluhy, ale každá změna tady stojí za to. Uvážíme-li, že jeho provozovatelé vůbec nepocházejí z gastronomického byznysu a aktuálně už provozují tři různé podniky a k tomu pekárnu s pražírnou, zaslouží si velký obdiv.
Přečtěte si další recenze na restaurace:
