Ne nadarmo se Římu říká „věčné město . Protože jestli ho chcete opravdu poznat, tak počítejte s tím, že bude „věčně něco jinak. Pokud jste udělali tu chybu a vydali se do Říma vozem, smiřte se s tím, že si, když budete mít štěstí, jen několikrát objedete italské hlavní město po okruhu. Ukazatele s nápisem centrum, nebo přesněji „Centro , nehledejte, stejně byste je nenašli. Názvy odboček jako Salaria, Flaminia, Appia či Casia znějí hezky a místní znalec se po nich dostane, kam chce. Vám nezbývá než někde sjet a modlit se, abyste jakýsi terčík, který vás dovede do centra nepřehlédli. Což v rychlosti kolem sta kilometrů za hodinu – pomaleji se po věčně ucpaném obchvatu jet nedá, protože to prostě ostatní řidiči nedovolí – není nic těžkého.
Když už jsme u značení, stejné je to i u památek. Budete–li následovat třeba značení směrem k fontáně di Trévi, pak se poměrně spolehlivě dostanete ke „Španělským schodům , nebo na náměstí Venezia, kde z balkonů kynul „Duce svým ctitelům. Ale ono to nevadí, protože jediný způsob, jak se někam jistě dostat, je dopravní prostředek, který dovedl do Říma jeho dobyvatele už před dávnými časy. Tedy nohy.
Je škoda, že málokdo trochu poodejde od těch nejznámějších památek. Davy se mačkají u Kolosea, ale poměrně nedaleké Circo Massimo je nezajímá. Přitom právě tam a ne v Koloseu se konala oblíbená zábava starých Římanů, tedy krmení divé zvěře napřed Germány a jinými pohany, posléze křesťany.
Stejně tak málokdo navštíví Foro Italico, což je napohled neuvěřitelně vypadající čtvrť, kterou nechal vybudovat Benito Mussolini svými architekty. Dáte–li si trochu práce, najdete celou řadu portrétů samotného Duceho, který po sobě tuto prapodivnou architektonickou památku zanechal.
Stejně nezapomenutelným zážitkem je „trastevere , tedy stará část Říma nalepená na řece Tibeře. S troškou nadsázky by se dala přirovnat k naší Kampě. Skoro každá ulička se pyšní malou hospůdkou, kde se na tamní poměry relativně lacino najíte. A když už jsme u jídla, římská kuchyně má tři vyhlášené speciality. Jakési malé karbanátky z rýže, masa a sýra zvané
„supli , „trippu alla romana – tedy dršťky dušené v bílém víně a rajské šťávě - a sladký sýr zvaný riccota. Pokud je chcete ochutnat, tak se vyhýbejte restauracím v historickém centru města. Ty jsou určeny pro turisty a pravý místní znalec by raději hladověl, než by se tam šel najíst.
Asi nejlepší trippu dělají v malinkaté uličce Via delli Avignonesi nedaleko prezidentského paláce. Jmenuje se „da Scipione . Musíte ovšem počítat s tím, že i hodně tolerantní český hygienik by ji zavřel už jen při letmém pohledu zvenčí. Všude cigaretový kouř a výpary z kuchyně, stolky jsou u sebe tak namačkány, že sousedův loket pravidelně navštěvuje váš talíř, a obsluha nepatří na první pohled k nejochotnější. Při domluvě zapomeňte, ostatně skoro jako v celé Itálii, na znalosti cizích řečí a většinou se také neshánějte po jídelním lístku. Ve většině místních hospůdek neexistuje.
Kávu si můžete dát kdekoliv a vždy bude výborná, zato pizzu nikde. Řím je vyhlášený po celé Itálii tím, že tady ten slaný koláč neumějí.
Letecké spojení
Mezi Prahou a Římem existuje denně jeden přímý let se společnostmi ČSA a Alitalia. Ceny letenek se pohybují v rozmezí od 9490 do 34 590 korun (bez letištních tax).
Spojení do centra
Nejlepší spojení mezi centrem Říma a letištěm Fiumicino je vlakem. Cesta trvá přibližně 40 minut v závislosti na cílové stanici. Vlak jezdí mezi stanicemi Roma Tiburtina a letištěm každý 20 minut, ve směru z letiště do stanice Tiburtina od 6.50 do 22.55 a opačně od 05.00 do 22.00. Využít můžete také expresní vlak spojující letiště a Stazione Termini. Cesta trvá 35 minut. Vlak jezdí ve směru z letiště od 7.37 do 22.37 a opačným směrem 6.51 do 21.51 v půlhodinových intervalech.
V noci je spojení do centra města (na stanici Tiburtina) zajištěno autobusy.
Ubytování
Průměrná cena za ubytování v hotelech kategorie 3* v centru města činí od 220 000 do 350 000 ITL a v hotelech kategorie 4* od 350 000 do 500 000 ITL za pokoj a noc včetně snídaně.
