S názorem, jak má skončit kauza Čunek, šlápl prezident vedle
Soudy jsou vlastně zbytečné. O vině rozhoduje policie. Tak lze v lepším případě rozumět slovům prezidenta Václava Klause z minulého úterý, když se přimlouval za to, aby vsetínská korupční kauza vicepremiéra Jiřího Čunka nevyzněla do ztracena. „Buď je vina na straně pana Čunka, a pak ve vládě setrvat nemůže. Nebo se naše policie dopustila neuvěřitelného omylu, tragické chyby, a pak musí padnout řada hlav,“ řekl Klaus.
S přirozenou možností, že by vládu měli - třeba jen dočasně - opouštět ministři, jejichž činy jsou teprve předmětem policejního šetření posvěceného státním zástupcem, se kupodivu nepočítá. Stejně jako s tím, že nasbírané důkazy třeba časem nepřesvědčí soudce a kauza se buď začne znovu došetřovat, nebo skončí zproštěním viny. Jenže kdyby měla policie zkoumat jen taková podezření, u nichž má od samého počátku jistotu odsouzení pachatele, mohla by vyhlásit celozávodní dovolenou. Prázdniny by měli i investigativní novináři.
Právo policistů na omyl a na pracovní hypotézy - respektive nezávaznost dílčích výsledků během vyšetřování - je podmínkou poctivého přístupu. Je možné, že prezidentovi se na nezávislosti vyšetřovatelů a žalobců nelíbí riziko skrytých atentátů na jednotlivé politiky; jak snadné je dát Čunkovi cimrmanovskou nálepku „sprostý podezřelý“. Navíc se zdá, že zrovna v Čunkově kauze je důkazní potíž, neboť termín vyšetřování byl prodloužen. Nelze však za využití legitimních postupů žádat hlavy. V horším případě by se totiž dal Klausův výrok číst i jako nepřímý nátlak na policii, aby Čunkovu vinu patřičně „vyfutrovala“. Což je nepřijatelné.
Razantní a zjednodušující vyjádření nejsou vždy dobrým lékem na složité problémy. Buď Klaus normálně ujel, což se občas lidem stává, anebo se jeho poradci při pečlivém formulování názoru hlavy státu dopustili tragické chyby. Měly by snad kvůli tomu padat hlavy?
