Týdeník EURO získal obvinění Pavla Tykače a Jana Dienstla
Policie v polovině srpna obvinila dalších šest lidí v kauze vytunelovaných CS Fondů a většina médií jí zatleskala, že mezi obviněnými jsou i “hlavy někdejšího tunelování Pavel Tykač a Jan Dienstl z bývalého Motoinvestu“. V čem konkrétním však vyšetřovatel spatřuje vinu těchto obviněných? Nezodpovězená je i otázka, proč byli obviněni až devět a půl roku po vytunelování CS Fondů, tedy jaký nový důkaz policisté objevili? Týdeník EURO získal celé policejní usnesení o zahájení trestního stíhání Pavla Tykače, Jana Dienstla a dalších, z nějž vyplývají pozoruhodné skutečnosti.
Historie miliardového tunelu.
Vzhledem ke stáří celého případu připomeňme základní fakta. CS Fondy vznikly v rámci kuponové privatizace, v níž jim své privatizační kupony svěřily desítky tisíc lidí. O jejich investování a pozdější správu se starala stejnojmenná investiční společnost, kterou v polovině devadesátých let ovládla skupina Motoinvest. Ta postupně fondy čistila od minoritních podílů menších společností, u kterých hrozilo, že výrazně ztratí na hodnotě, jakmile je ovládne nějaký majoritní akcionář. Z fondů byly vyprodávány balíky akcií a místo nich narůstala hotovost. Byly tak připravovány na otevření a očekávané vyplácení podílníků. V únoru 1997, když v CS Fondech zbyla již téměř pouze hotovost, prodal Motoinvest investiční společnost CS Fond firmě Austel Enterprises, která ji vzápětí prodala burzovní společnosti Crassus. Ta obratem prodávala dále, a to ruské společnosti Kos-Mos, jež CS Fondy nechala vytunelovat pomocí makléřské společnosti Umana. V březnu 1997 Umana za 1,3 miliardy nakoupila do portfolia CS Fondů v rozporu se statutem fondu veřejně neobchodovatelné akcie drůbežáren Příšovice za výrazně nadhodnocenou cenu. Za více než miliardu korun získali podílníci majetek v reálné hodnotě maximálně jednoho sta milionu. Peníze během několika dnů odešly na několik zahraničních kont a většinu z nich se nikdy nepodařilo dohledat.
Dánský bílý kůň promluvil.
CS Fondy byly před devíti lety vykradeny, jejich podílníci přišli o více než jednu miliardu korun a od té doby se hledají zloději. V uplynulých letech byli zatím souzeni a nepravomocně odsouzeni čtyři koncoví hráči. Josef Matoulek, Vladimír Naď a Tomáš Roith ze společnosti Umana a Václav Franta ze společnosti Kos-Mos, kteří podvodný obchod uzavřeli a peníze vyvedli ven, dostali trest odnětí svobody v rozmezí od pěti do deseti let. Každému však bylo zřejmé, že jde jen o nastrčené bílé koně, na organizátory policie nedokázala dosáhnout. Státní zástupce František Fíla v roce 2001, kdy byla tato čtveřice poprvé odsouzená, uvedl: „Pro obvinění dalších osob neshromáždila policie důkazy.“
Co se od té doby změnilo? Při čtení letošního obvinění se zdá, že vůbec nic. Policejní komisař Libor Kazda totiž závěrem obvinění cituje na čtyřech stranách desítky písemných dokumentů a výpovědí, ze kterých vycházel, jenže žádný z nich není mladší pěti let.
Navíc paradoxně Libor Kazda mezi relevantní informace nezařadil svědeckou výpověď Lucie Lunde-Václavíkové, kterou pořídila dánská policie až po odsouzení Matoulka, Nadě, Roitha a Franty v roce 2001 a kterou v roce 2004 zveřejnila MF Dnes. Přitom Lunde-Václavíková, také jeden z bílých koní, ukazuje na údajné organizátory celého tunelu. Bývala blízkou přítelkyní Petra Sisáka a ten z ní v roce 1996 udělal ředitelku společnosti Industrie und Beteiligungs Holding Praha, která byla majetkově provázána s podnikem Drůbež Příšovice. Nyní žije jako uprchlík v Dánsku. Lunde-Václavíková dle MF Dnes tvrdí, že „klíčovým mužem v pozadí podvodů s Příšovicemi a CS Fondy je Petr Sisák“. Ve výpovědi měla uvést řadu detailů z těchto obchodů.
Obvinění podle Kazdy.
Major Kazda hovoří o podezření ze spolupachatelství na podvodu při vytunelování CS Fondů. Z čeho konkrétního ale jsou noví obvinění viněni?
Pavel Tykač, proti němuž nesvědčí žádný listinný důkaz, byl údajně ředitelem celého podvodu. Mozkem, který vše vymyslel a režíroval. Jenže předložené důkazy typu, že Tykač volal v době vykrádání ředitelce Plzeňské banky Evě Křížové, když hovor nebyl zaznamenán, jsou směšné. Jan Dienstl je viněn, že jako ředitel společnosti Motoinvest nakupoval z CS fondů akcie. Na protější straně jsou obviněni Emil Florián a Josef Novosvětský, že jako zástupci CS Fondů akcie prodávali. Jenže tyto obchody probíhaly zřejmě za férové ceny, vyšetřovatel neuvádí, že by si majetek z CS Fondů Motoinvest kupoval pod cenou. Celá vina Tykače a jeho lidí má tedy spočívat v tom, že za dobré ceny prodali majetek fondu, čímž dle logiky vyšetřovatele měli připravit půdu budoucím zlodějům ke snadnému lupu.
Jinou kapitolou jsou obvinění zbývajících dvou podezřelých. Petr Müller byl jednatelem společnosti Crassus a zároveň byl v představenstvu drůbežáren Příšovice. Jeden z již odsouzených, makléř Tomáš Roith, přešel do společnosti Umana právě z Crassusu, a to výhradně na uskutečnění transakce s příšovickou drůbeží. Crassus fondy předal ruské společnosti Kos-Mos, která si najala k černé práci právě společnost Umana.
Posledním z nově obviněných je Jiří Kudlík, jenž tehdy šéfoval Finančně analytickému útvaru ministerstva financí a nechal peníze odejít z republiky. Kudlík přitom byl o podezřelé transakci předem informován a mohl peníze zadržet. Původně tak sice učinil, ale poté, co ho navštívili zástupci zahraničních společností, které CS Fondům drůbežárny Příšovice nabízely, peníze pustil ven.
Tykačovci a Sisákovci.
Je evidentní, že CS Fondy nejprve ovládala skupina lidí kolem Pavla Tykače. Ta z nich však nic neukradla a fondy naplněné hotovostí předala - prodejem správcovské společnosti - skupině druhé. Ta byla propojena s drůbežárnami Příšovice a najala „koncové hráče z Umany“, kteří fondy vykradli. Ruská společnost Kos-Mos poté zřejmě měla jen zamést stopy před Crassusem. Jak sám říká, přivedl ji Josef Matoulek z Umany.
Firma Austel Enterprises, přes kterou Motoinvest investiční společnost CS Fond prodával, byla zřejmě zapojena jen kvůli daňové optimalizaci a zjevně také spadala pod kontrolu Tykačových lidí. Za Austel totiž podepisovala Jana Polášková, která byla s jinými Tykačovými spolupracovníky ve společnostech DEW-H (původně fond Creditanstalt II) a Baxter Management.
Kdo byl v oné druhé skupině, která vytunelování organizovala? Lucie Lunde-Václavíková tvrdí, že jde o skupinu kolem podnikatele Petra Sisáka, jenž byl dříve odsouzen za tunelování První slezské banky. Na stejnou osobu ukázal u soudu i Josef Matoulek. Ten uvedl, že hlavními strůjci tunelování CS Fondů jsou Petr Sisák, jeho tchán Jaromír Florián a Floriánův nevlastní bratr Vasil Mohorita. O provázanosti těchto lidí svědčí i obchodní rejstřík. Jednateli společnosti Crassus byli Petr Müller a Jaromír Florián, který byl i jejím majitelem. Florián s Müllerem byli společně i v představenstvu První slezské kapitálové společnosti, kde v dozorčí radě seděla manželka Petra Sisáka Věra.
Logicky se tedy zdá, že policie by se spíše než Tykačovci měla zabývat Sisákovci.
Nevyužili šance uprchnout.
Zvláštní je i to, jak policie obvinění načasovala. Sdělila ho v okamžiku, kdy Tykač s Dienstlem byli v zahraničí. Mohla přitom počkat několik dní, když už čekala devět a půl roku, až budou oba hlavní aktéři v Praze. Navíc informace o tomto obvinění byla okamžitě puštěna do médií. Trochu to vypadá, jako by měl vyšetřovatel zájem, aby se Tykač s Dienstlem do republiky nevrátili a skrývali se někde u Radka Krejčíře na Seychelách.
