Jak bude vypadat kabinet po parlamentních volbách
Jak bude podle vašeho názoru vypadat česká vláda po parlamentních volbách?
- 1) menšinová ČSSD 22,1 %
- 2) koalice – ODS + KDU-ČSL 37,9 %
- 3) koalice – ČSSD+KDU-ČSL 12,6 %
- 4) koalice ČSSD+ODS 20,0 %
- 5) menšinová ODS 7,4 %
Vstoupili jsme do roku parlamentních voleb. Kromě české účasti na fotbalovém mistrovství světa budou během první poloviny roku plnit stránky novin zprávy z domácí politické scény. Otázka pravidelné ankety směřovala k tomu, jak bude podle názoru respondentů vypadat vláda, která po volbách vznikne. Nejvíce manažerů „fandí“ koalici ODS a KDU-ČSL. I když nabídka možné podoby kabinetu byla z naší strany pestrá, prvnímu dotazovanému nestačila: „Myslím si, že to bude vámi neuvedená koalice ČSSD + SEDL (Strana evropské demokratické levice, neboli přejmenovaná KSČM). Komunisté mají myní jedinečnou příležitost dostat se k vládním křeslům a jedinou cenou za to by byla změna názvu strany. Tu už provedly všechny komunistické strany v sousedních zemích a skutečně se staly mnohem přijatelnějšími (zejména pro nezkušenou mladou generaci), i když svou původní ideologii téměř nezměnily. Pokud to komunisté neudělají nyní a pokud zůstanou pouhým tichým koaličním partnerem ČSSD, bude jejich vliv klesat, ambicióznější členové strany postupně přejdou do stále levicovější ČSSD a ideologicky rigidní zbytek se nejpozději po vzniku panevropských stran stane marginální skupinou na okraji národního politického spektra.“ Chyba je v současném volebním systému. Je proto celkem lhostejné, jak bude vypadat a fungovat nová česká vláda, sestavená po červnových volbách: „Cokoliv je možné… a zároveň je to úplně jedno. Dokud bude existovat systém poměrného zastoupení, tak jakákoliv vláda bude bastardem, který bude někým vydírán. A je přitom celkem lhostejné, zda je ten vyděrač členem vládní koalice nebo nevládní parlamentní stranou. Současný systém: znemožňuje politickým stranám realizovat volební programy; dává de facto rozhodovací pravomoci (nebo právo veta) malým stranám, které k tomu nedostaly mandát od voličů; upřednostňuje absenci vlastního názoru a loajalitu k matičce straně před vlastní vizí a sílou osobnosti; vynucuje kompromisní a vesměs neefektivní rozhodnutí; nahrazuje smysluplnou argumentaci kupčením s hlasy ve sněmovně; zamezuje vzniku stabilních vlád. Svým způsobem nejstabilnější byla vláda v době absurdní opoziční smlouvy, zatímco všechny koaliční vlády dokázala KDU-ČSL spolehlivě zlikvidovat. Jestliže jsme se v uplynulých volebních obdobích mohli již tolikrát přesvědčit, že volební systém je veskrze špatný, proč se ho všechny politické strany drží jako klíště? Problém zřejmě spočívá v tom, že ve většinovém volebním systému, ve kterém je pro oslovení voliče potřeba charisma, osobnost, alespoň náznak myšlenky, nebo dokonce vlastního názoru a schopnost vyblábolit alespoň několik souvislých vět, by se ze současného dvousethlavého stáda poslanců probojovalo zpět do poslaneckých lavic sotva pár jedinců.“ Autor následující odpovědi se domnívá, že sociální demokracie má nadále tu největší šanci: „Zatím boduje ČSSD, která chytila vítr do plachet. Neudělá-li Paroubek větší chybu, brzy ve volebních preferencích předhoní nafoukance s modrým ptákem. Ti se stále nenaučili mluvit srozumitelným jazykem, kterému voličská populace rozumí. Z chování ODS je patrné, že ve své zaslepenosti se není schopna obrodit, a tak zatraktivnit. Příkladem je i hlasování o zákoně o registrovaném partnerství: proč si ODS (vystoupení Tlustého) proti sobě naštvává několik procent populace? ODS nepotřebuje jejich hlasy? Černokněžníci se do vlády dostanou, protože se již více než osmdesát let drží hesla: kam vítr - tam plášť.“ Poslední reakce je opět nad rámec nabízených možností: „Obávám se, že to bude varianta koalice ČSSD + KSČM. Vycházím ze smutného poznání, že český volič nemá žádnou paměť, nechápe souvislosti prezentovaných politických programů, podléhá populistickým vlivům, řídí se hlavně krátkodobými zájmy… a je nepoučitelný. Smutné rovněž je, že pravicová opozice není pravicová a zaslepena osobními ambicemi několika zprofanovaných lídrů nenabízí přesvědčivou alternativu k levicovému marasmu.“
Odpovídalo 95 manažerů
