Další vládní krize vyvolaná Věcmi veřejnými míří do ztracena. Říkat, že po tom opět zbývá podivná pachuť v ústech, by bylo asi hodně eufemistické. To, co už více než rok předvádí nejmenší vládní strana, vyvolává trvalé nutkání ke zvracení. Přemety a veletoče, které bylo možné na počátku vládnutí přičítat politické nezkušenosti nových tváří, se ukázaly být genetickým nástrojem partaje, které od počátku chybí jasné ideové ukotvení a srozumitelné politické směřování. Jejím cílem není ani větší, ani menší přerozdělování bohatství, ale jen a pouze přerozdělení moci a vlivu ve vlastní prospěch. Oč méně mají Věci veřejné srozumitelných a vyargumentovaných názorů na daňovou politiku, penzijní reformu, zdravotnictví či školství, o co hůře jsou schopni vytvořit nějakou realizovatelnou politiku výstavby dopravní infrastruktury, za níž dokonce nesou vládní odpovědnost, o to více jsou schopni odposlouchávat, šmírovat a vydírat s cílem ovládnout mocenské pozice.
Superguru strany Vít Bárta se může sebevíce zaklínat, že dokument z porady o strategii dosažení moci pomocí kompromitací, zastrašování a „umírněné“ korupce je podvrhem a fikcí. Reálné fungování partaje takový konstrukční základ evidentně prokazuje.
To, co VV předvedly minulý týden s demisí svých ministrů, která se nakonec nekonala, bylo už takovou křečí, že nejeden zarytý pravičák a vyznavač liberálních ekonomických reforem začal dávat přednost předání moci levici v předčasných volbách před pokračováním této manifestace trapnosti a politické nechutnosti. Vládní reformy, k nimž je možné mít výhrady, nicméně je nezbytné je v nějaké podobě protlačit Parlamentem, jsou dnes naprosto diskreditovány hysterickými scénami politiků Věcí veřejných, domáhajících se svých korýtek, kterých evidentně nebudou mít nikdy dost.
Jenže reálná politika na nutkání ke zvracení moc nedá, takže další spolupráci s VV nakonec skousne nejen premiér Petr Nečas, ale i Miroslav Kalousek, pro něhož jsou odporným politickým subjektem. Jak je zřejmé z analýzy, kterou přinášíme v tomto čísle týdeníku Euro, politicky racionálních důvodů mají oba dost. Že je to cesta do pekel a obě pravicové strany tahle spolupráce bude poškozovat tím více, čím déle bude trvat, není zrovna moc pochyb.
Ukazuje se však celkem jednoznačně, že více než rok stará šance na to, že se VV rozdělí na bártovce a antibártovce, přičemž ODS s TOP 09 a antibártovci si zachovají parlamentní většinu, nebyla vůbec hloupá myšlenka, ať už se zrodila v hlavě podplácených poslanců VV nebo pučisty Tluchoře a jeho spojenců. Tehdy by taková změna byla přece jen věrohodnější než dnes.
Pokud se nyní Věci veřejné rozštěpí, jen těžko to povede ke zvýšení důvěryhodnosti toho příčetnějšího křídla, s kterým by se mohl Nečas dohodnout na další spolupráci. Navíc je dost pravděpodobné, že v případě štěpení se začnou objevovat další nahrávky a odposlechy, jejichž pořizování se členové Věcí veřejných učili zároveň s chozením na nočník. A důvěryhodnost těch, kteří by byli ochotni dál podporovat vládu, by byla silně oslabována.
A tak se nejspíše pojede dál, lesem černým podél bílých skal. VV odkývají Kalouskovi jeho rozpočtové škrty, ale odkývání bude platit nejdéle týden. V pátek navíc padne rozsudek nad Vítem Bártou, což znovu zvedne vysoké vlny. Pokud by se přitom véčkaři zamkli někam za patery dveře a uložili si bobříka mlčení, udělali by to jediné, co ještě udělat mohou pro to, aby s sebou na politické smetiště dějin nestáhli i své spoluvládní strany a vládu, která za sebou má více slušné práce, než odpovídá její veřejné pověsti.
I když, v jednom je pomalu končící politická existence strany Věci veřejné, jež před volbami slibovala, že dokáže věci změnit, přece jen pozitivní. Velmi názorně ukazuje, že na oné konzervativní moudrosti, že každá změna je k horšímu, asi něco bude. A voliči se zase vrátí ke starým, zkorumpovaným, ale přece jen už trochu poučeným odéesákům a socanům. Byť se to zdá v tuto chvíli jako hodně utopická představa.
