V čísle 22 týdeníku EURO byl zveřejněn příspěvek Josefa Bubeníka, sdělující jeho názor na budoucí utváření majetkového uspořádání přenosové soustavy v České republice. Rád bych se k této diskusi připojil jiným řešením.
V současné době v rámci společnosti ČEZ probíhá identifikace s následným oceňováním hmotného a nehmotného majetku přenosové soustavy, který by měl být vložen do již existující stoprocentní dceřiné firmy Česká přenosová soustava (ČEPS). Poku d tento krok bude učiněn, získá veřejnost ničím nezkreslený přehled o hospodaření jednotky zajišťující přepravu elektrické energie od výrobce k distributorovi, v našem případě k jedné každé z osmi distribučních energetických společností.
I když tímto řešením bude plně „zprůhledněno ekonomické chování přenosové soustavy , přesto si troufám tvrdit, že nemusí být v dostatečném rozsahu vyvíjen tlak ze strany ČEZ na vnitřní hospodaření a nákladovou úspornost společnosti ČEPS. Věřím , že této okolnosti jsou si plně vědomi zejména představitelé distribučních společností a lze předpokládat, že by uvítali mít společnost provozující zařízení přenosové soustavy pod společnou kontrolou. Zároveň by se tím odbourala téměř jistá nechutná dohadování a napadání zejména v obchodní oblasti - mezi distributory elektřiny a tentokrát nikoliv ČEZ, ale jeho dceřinou společností, za účasti státu jako arbitra.
Vhodným řešením zcela pochopitelně není ani rozdělení ČEZ na jednu výrobní společnost a jednu společnost pro přenosovou soustavu. Oba podniky by měly tytéž akcionáře. Ani v tomto případě se neřeší majetková angažovanost distributorů na společn osti provozující přenosovou soustavu. Rozhodování o přiměřené výši nákladů na přenesený výkon by zůstalo opět na bedrech státních úředníků.
Zkusme připustit variantu, která nejen plně zprůhledňuje ekonomické chování přenosové soustavy, ale tlačí i na její vnitřní hospodárnost, zajišťuje její odborné řízení a potřebný technický rozvoj, jakož i plnění funkce obchodníka s e lektřinou a Ústředního energetického dispečinku. Takové řešení si lze poměrně dobře představit, jestliže:
- bude založena společnost na základě úpisu veřejně neobchodovatelných akcií, a to formou především peněžitých vkladů;
- organizátor založení společnosti (ministerstvo průmyslu a obchodu) osloví před úpisem potenciální akcionáře (povinně distributory elektřiny, dále ČEZ, nezávislé výrobce elektřiny i zahraniční investory);
- úpisem akcií se shromáždí zhruba třináct miliard korun (což přibližně odpovídá současnému účetnímu vyjádření hodnoty majetku přenosové soustavy).
Za získaný kapitál bude možné do společnosti zakoupit majetkovou podstatu přenosové soustavy od ČEZ v cenách podle nezávislého ocenění. ČEZ svůj podíl ve společnosti může získat přímo vložením odpovídajícího majetku. Stejně tak může být do společn osti vložen majetek současného Ústředního energetického dispečinku, který je v podstatě sdružením.
Společnost na základě rozhodnutí valné hromady by kromě funkce Ústředního energetického dispečinku plnila i funkce velkoobchodníka s elektřinou. Stát si prostřednictvím akcie se zvláštními právy může zajistit možnost veta vůči těm rozhodnutím valné hromady, která by mohla jít proti jeho zájmům.
Domnívám se, že toto řešení by nejen zkvalitnilo řízení v uvedených oblastech, ale přispělo by i ke zklidnění nynějšího napětí mezi distributory a dominantním výrobcem elektřiny ČEZ. Významné zkvalitnění řízení si lze představit mimo jiné i ve sféře technických inovací. A co by to znamenalo pro současné akcionáře?
Akcionáři ČEZ by takové řešení zajisté uvítali, neboť by přineslo společnosti konverzi sporných a jinak nelikvidních aktiv na hotové peníze. Tržba za prodej zařízení přenosové soustavy by tak přinejmenším významně přispěla ke s nížení úvěrového zatížení ČEZ.
Pro akcionáře distribučních společností by to znamenalo rozhodnout o nemalé investici, která nemůže mít krátkodobou návratnost, protože podnik pro přenosovou soustavu se bude muset chovat velmi úsporně (alespoň v oblastech služeb pro přenos, obchodování a dispečerského řízení).
Přihlédneme-li však k tomu, že za dobu existence distribučních firem jako akciových společností pod taktovkou státu nebyly vypláceny dividendy, je v těchto podnicích dostatečný potenciál pro uvedenou majetkovou účast (ročn ě se vyprodukují v osmi distribučních společnostech podle mého odhadu asi čtyři miliardy korun zisku po zdanění). A pokud se nenajdou likvidní prostředky, měl by to být dostatečný impuls pro emisi dluhopisů - v dnešní době na ně ostatně če ká celá řada i tuzemských investorů.
Na popsané majetkové restrukturalizaci může vydělat i spotřebitel - v prvé řadě mám na mysli velkoodběratele elektřiny, kteří mají možnost jednat o ceně individuálně. Bude známa cena výrobce (respektive výrobků), bude trvale vyvíjen tlak na úspornou cenu za přenos a distributoři, vystaveni na světlo na konci celého řetězu, budou muset obhájit před spotřebiteli i svou, v přirozeně monopolním postavení utvářenou cenu.
