Na koncertu McCartneyho jsme prodělali, říká spolumajitel Interkoncerts
Serge Grimaux (47)
se narodil v indiánské vesničce asi 300 kilometrů od Montrealu. Vystudoval práva, v době studií se živil jako lepič plakátů hudebních koncertů, poté začal pro muzikanty pracovat jako účetní na turné. V Kanadě také podnikal v promotérství koncertů. V Česku začal podnikat v roce 2002, kdy založil společnost Ticketpro. Ta je v současnosti s podílem 92 procent na trhu největším distributorem vstupenek v České republice. Ročně prodá zhruba dva miliony lístků. Grimaux zároveň drží podíly v zahraničních pobočkách Ticketpro v Polsku (100 procent), Maďarsku (68 procent), a Kanadě (75 procent). V roce 1995 uspořádala jeho firma Propagart Millennium historicky největší koncert Rolling Stones na světě, na jejich pražské vystoupení tehdy přišlo téměř 127 tisíc diváků. Grimaux společně s Robertem Porkertem vlastní největší českou promotérskou firmu Interkoncerts (každý z nich drží 50 procent), která v současnosti reprezentuje přibližně 80 procent domácího trhu zábavního průmyslu.
Je dvakrát rozvedený, má dceru, která žije v New Yorku. Hudba je mu zároveň koníčkem, má rád Rolling Stones, Boba Dylana, Pearl Jam a Toma Jonese. Rád také hraje šachy. Hovoří francouzsky a anglicky.
EURO: Jak z ekonomického hlediska dopadl koncert Paula McCartneyho?
GRIMAUX: Prodělali jsme. Prodali jsme asi 35 tisíc vstupenek. Přiznávám, že jsme očekávali daleko více návštěvníků. Vzhledem ke konkurenci koncertů jsme měli velice omezený prostor pro propagaci vystoupení, běžné by bylo několik týdnů, teď na to byla krátká doba. Navíc den před koncertem se nad Prahou přehnala obrovská bouře, což nám hodně znepříjemnilo život. Třicet hodin předtím, než měl McCartney vystoupit na pódium, bylo v hledišti patnáct až dvacet centimetrů vody. Co v tu chvíli dělat? Zrušit koncert? Nesmysl, to jsem nikdy neudělal, navíc bychom prodělali ještě víc. Rozhodli jsme se navézt do hlediště štěrk. Celou noc dodávala nákladní auta do T-Mobile Parku haldy štěrku, který tam bagry rozhrnovaly. O tom víkendu jsme totálně překročili náš rozpočet, nikdy předtím jsme neměli na jedno vystoupení tak obrovské náklady jako na tento koncert. To však nemůže zkazit dojem z vystoupení. Viděl jsem asi pět koncertů McCartneyho a toto bylo jeho nejlepší vystoupení, které pamatuji. Myslím, že hodně lidí nyní lituje, že na koncert nešli.
EURO: Kolik jste na koncertu prodělali? GRIMAUX: Byla to velká ztráta. Neřeknu vám přesně, kolik to bylo, ale byla to pro nás velká rána. Ale to je součást hry v zábavním průmyslu, promotér na sebe vždy bere riziko.
EURO: Který koncert byl naopak nejziskovější? GRIMAUX: Myslím, že se na to nelze dívat z ekonomického hlediska takto izolovaně. Kdybych to tak bral, po koncertu McCartneyho bych se zavraždil a neudělal v životě žádný další koncert.
EURO: Kdy a proč jste se rozhodl začít podnikat v České republice? GRIMAUX: V dubnu roku 1991 jsem přijel do Prahy jako turista, v té době jsem podnikal v zábavním byznysu v Severní Americe. Již tehdy bylo zřetelné, že se zdejší situace brzy srovná s úrovní v západních zemích, a když jsem viděl kolik je kolem mne úžasných příležitostí založit firmu podnikající v zábavě nebo v prodeji vstupenek, rozhodl jsem se, že se sem vrátím. To se stalo v září roku 2002, kdy jsem prodal první vstupenku pod jménem zcela nové firmy Ticketpro. V té chvíli jsem vlastně začal s podnikáním v Česku.
EURO: Ticketpro je ryze českou firmou, nebo je zařazena v nějaké nadnárodní struktuře? GRIMAUX: Na začátku to byla jen česká firma, ale časem jsme založili další společnosti v rámci rodiny. Pár let poté, co Ticketpro začal fungovat, jsem založil firmu, která vyvíjela počítačové programy a technologie, s názvem Ticketpro Software. Přiznávám, že nejde o moc originální název, ale umožnilo nám to rozšířit působnost do zahraničí a propagovat značku i na jiných trzích, jako například v Maďarsku, Polsku, nebo Kanadě. Postupně se z toho vyvinula skupina společností, ale neřekl bych, že jedna z nich je mateřská a zbytek dceřiné. Všechny firmy fungují jako nezávislé jednotky.
EURO: Ostatní evropské pobočky Ticketpro fungují na stejném modelu jako v Česku? GRIMAUX: Od začátku mého podnikání v Evropě jsem si byl vědom toho, že nelze přenést - nebo dokonce zkopírovat - obchodní model, který existuje v Severní Americe. Proto jsme v České republice vymysleli kompletně nové prostředí tohoto podnikání a jeho kopii jsme postupně přenesli do dalších zemí, například do Maďarska, kde jsme velice úspěšní. Stejně tak by to ale mohlo fungovat například ve Francii nebo v Německu.
EURO: Kolik peněz jste investoval do Ticketpro? GRIMAUX: Bylo to několik stovek tisíc kanadských dolarů (kurs kanadského dolaru se v současnosti pohybuje kolem 19 korun – pozn. red.). Nebyla to zase tak malá suma, ale když vezmete v úvahu, že jsme za to koupili server a počítačové vybavení, na kterém jsme postavili první síť, drželi jsme se poměrně zkrátka.
EURO: Čím jste na začátku 90. let přesvědčil promotéry, že je možné v České republice prodávat lístky prostřednictvím takovéto distribuční sítě? A naopak, jak jste dokázali vzbudit důvěru u kupujících, že nepřijdou o své peníze? GRIMAUX: Promotéři rychle pochopili, že Ticketpro je společností prodávající vstupenky, ale snaží se být více než jen „lístkovou firmou“, jakýmsi marketingovým partnerem. Mám tím na mysli stav, ve kterém jsme dnes. Tato poměrně malá skupina lidí věřila tomu, že jsme kredibilní firmou a že jsme schopni ochránit klienty na obou stranách obchodu, tedy promotéra i kupujícího lístku. Šlo o vybudování určité důvěry z jejich strany, že když si člověk koupí vstupenku na nějakou akci, tak ji uvidí, nebo dostane peníze zpět. To považuji za obrovské aktivum Ticketpro a myslím, že i proto naši firmu zná téměř každý člověk v této zemi. Na to jsem hrdý. Vybudovat v Česku důvěryhodnou firmu považuji za svůj největší životní úspěch.
EURO: Existuje v tomto byznysu nějaký vrchol v průběhu roku, kdy se vstupenky prodávají nejvíce? GRIMAUX: Jsou dva. První začíná v září a končí před Vánoci, druhý trvá zhruba od dubna do konce června. Například letos v průběhu měsíce a půl přijeli nebo přijedou do Prahy Paul McCartney, Peter Gabriel, Lenny Kravitz, Metallica, Dawid Bowie, Carlos Santana. Podobně živo bude i před Vánoci, mohu vám říci, že s největší pravděpodobností přijede Sting.
EURO: Zvládají Češi takový nápor hudebních hvězd? Mají vůbec peníze na tolik koncertů? GRIMAUX: Samozřejmě že bych si přál, aby se manažeři hudebníků dohodli na určitém rozptylu koncertních šňůr, protože takovýto nápor je špatný. Většina těchto koncertů totiž směřuje na jeden segment zákazníků, respektive do jejich peněženek. Jednotlivá vystoupení si potom navzájem konkurují, což není dobré.
EURO: Jak velkou část vstupenek si koupí Češi a kolik připadá na cizince? GRIMAUX: To záleží na typu akce. Odhaduji, že polovina návštěvníků vystoupení zahraničního protagonisty nebo skupiny je z Prahy, čtvrtina pochází z ostatních částí České republiky a zbytek jsou zahraniční návštěvníci – turisté nebo cizinci, kteří zde žijí.
EURO: Je velký rozdíl mezi cenami lístků na obdobné koncerty v Česku a v západní Evropě? GRIMAUX: Jsme asi na třetině až polovině ceny běžné v zahraničí.
EURO: Díky čemu si mohou promotéři dovolit prodávat v Česku levnější lístky? GRIMAUX: Často je to kvůli větší kapacitě koncertního místa, také náklady jsou tu nižší než na Západě, například mzda ochranky či dělníků, kteří staví pódia. Rovněž reklamní výdaje dosahují nižší úrovně.
EURO: Do kterých dalších oblastí zábavy by se Ticketpro chtěl dostat, na jaké akce byste chtěl ještě prodávat lístky? GRIMAUX: Rádi bychom se etablovali ve sportu, již několik let jsme partnerem hokejové Sparty a rádi bychom v této oblasti našli další uplatnění. Je to pro nás zajímavý sektor. Také se díváme na nové technologie, které by umožňovaly našim zákazníkům tisknout si lístky doma. Budoucností jsou také vstupenky prodávané přes bezdrátová zařízení, například přes WAP nebo kapesní počítače.
EURO: Nedávno vám přibyl na trhu prodeje lístků nový konkurent, společnost Sazka. GRIMAUX: Nemyslím si, že hlavním smyslem Sazky v byznysu prodeje vstupenek je konkurovat naší společnosti. Ani já nevstávám každé ráno s tím, že bych si měl s někým konkurovat, natož se Sazkou. Naopak věřím tomu, že nadejde čas, kdy budeme partneři, budeme spolupracovat a dál rozvíjet byznys prodeje vstupenek.
EURO: Kterých oblastí by se spolupráce měla týkat? GRIMAUX: Ticketpro může přinést zkušenosti, a to neplatí jen pro oblast rockových koncertů, ale i pro řadu dalších projektů. Sazka zase může vnést do tohoto byznysu svěží vítr. Mohu říci, že se něco takového již děje, ačkoliv jsem zatím nezaznamenal, že by někde jinde začali „konkurenti“ podobně spolupracovat.
EURO: Pro Ticketpro je určitě zajímavou vidinou mít prostřednictvím terminálů Sazky zhruba sedm tisíc prodejních míst. GRIMAUX: Stejně tak je pro Sazku a její arénu výhodné mít přístup k naší nabídce, ke koncertům, které prodáváme. Podstata této dohody je v tom, že každý z nás bude vítěz.
EURO: V jaké fázi jsou jednání se Sazkou? GRIMAUX: Prozatím to jsou důvěrné informace, ale věřím, že nebude dlouho trvat a budeme moci předvést, jak bude spolupráce vypadat.
EURO: Kdy by to mohlo být? GRIMAUX: Do konce letošního roku.
EURO: Po Praze koluje informace, že se zajímáte o možnost stát se provozovatelem Sazka Areny. GRIMAUX: Nikdo mi to zatím nenabídl, ani jsem o tom neslyšel. Na druhé straně, všechno v zábavním byznysu může být koneckonců zajímavé.
EURO: V roce 1999 jste skončil s vlastní promotérskou agenturou Propagart Millenium, která se během pár let stala největším hráčem na českém trhu, a rok na to jste vstoupil do konkurenčního Interkoncerts. Poměrně nezvyklý krok. GRIMAUX: Je to dost jednoduché. Pravdou je, že jsme si na konci 90. let konkurovali a téměř málokdo si dokázal představit, že bychom vzájemně spolupracovali. Lidé tehdy ale nevěděli dvě základní věci: že jsme spolu nikdy nesoupeřili nečestně, vždy to byla férová konkurence, a že když Interkoncerts v létě 1993 pořádal svůj první koncert, Ticketpro na něj prodával vstupenky. Znal jsem tedy Roberta Porkerta více než pět let než jsme se stali konkurenty v promotérském byznysu. Když se s někým znáte tak dlouhou dobu, respektujete se a je to pro vás dobrý obchodní partner, není složité začít společně podnikat. Každý z nás vychází při svých rozhodnutích s odlišným přístupem, ale dostáváme se ke stejnému závěru.
EURO: Jak probíhá vyjednávání s manažery zpěváků a kapel při plánování koncertů? GRIMAUX: Manažer interpreta nebo skupiny naplánuje koncertní turné, vytvoří určitou kostru. Řekne například: šňůra v Evropě bude šest týdnů na podzim, v září a říjnu. Poté zavolá agentovi, že budou koncertovat čtyřikrát do týdne, tudíž že má k dispozici čtyřiadvacet vystoupení. Agent vypustí na trh zprávu, že existuje taková nabídka, a optá se, zda máme zájem zorganizovat koncert tohoto umělce. Pokud se domluvíme na ceně a to samé udělá dalších 23 promotérů, agent to přinese manažerovi a ten rozhodne: ano, pojedeme na šňůru. Ale stejně tak může říci: chceme o 50 procent více. Poté agent zavolá nám a zeptá se, zda do toho chceme jít za nových podmínek. Někdo řekne ano, někdo ne, a tak se vytvoří koncertní šňůra. Je to řetězec mnoha lidí a vyjednávání na jehož konci je koncert.
EURO: Téměř na každém trhu existuje víc promotérů než jeden. GRIMAUX: Na takzvaných „spolehlivých“ trzích často agent vyjednává s dvěma či třemi promotéry. Snaží se vyšroubovat cenu, často je to nabídková válka mezi promotérskými firmami. Tak to běžně chodí, ale výsledky jsou často nebezpečné, roztáčí to pomyslné kolo nepříjemností. Taková konkurence se totiž promítá do koncové ceny vstupenek, která roste. Lístků se potom logicky prodá méně a více lidí na takové akci prodělá. Ještě horší je to pro umělce, který přijede po takovém „cenově vyšroubovaném“ koncertu, ten trpí. Je to velice křehké soukolí, rozhoduje hodně aspektů.
EURO: Je Praha, respektive Česká republika populární mezi hudebníky? GRIMAUX: Muzikanti jezdí do Prahy rádi. Diváci jsou tu skvělí, rozhodně ne studení, jak se někdy tvrdí. Současná doba je výjimkou, ale jinak je zde třikrát až čtyřikrát menší konkurence než například v Německu, kde je koncertů daleko více. Na konci zmiňovaného řetězce je totiž divák, respektive jeho rozpočet na zábavu. Je pravda, že nám do karet hraje i vývoj kursu koruny k dolaru a vzrůstající kupní síla zdejšího obyvatelstva. Můžeme si dovolit muzikantům a jejich manažerům garantovat určitou sumu peněz.
EURO: Liší se honoráře hudebníků, které vyplácíte za koncerty v Česku, od jejich příjmů v západní Evropě? GRIMAUX: Celkově si myslím, že je to téměř na stejné úrovni. Rozhodně nejsou velké rozdíly, protože kdybychom hudebníkům nedali podobné peníze, pojedou radši do Mnichova, Norimberku, Drážďan nebo Lipska. Já jako promotér soutěžím v získávání muzikantů s Německem a Rakouskem. Takový je zábavní byznys.
EURO: Máte představu, kolik peněz utratí vaši klienti za koncerty a s tím spojené náklady? GRIMAUX: Odhaduji, že aktivity Interkoncerts přinesou do české ekonomiky každoročně více než miliardu korun. Lidé, kteří přijedou na koncert z jiných měst než z Prahy, utratí peníze za benzin, za dopravu vlakem, za hotel, každý si koupí nějaké občerstvení, jede městskou dopravou a podobně. To nejsou peníze, které my vyděláme, to je suma, jež se dostane do oběhu tím, že lidé chodí na naše akce.
