KAŽDÝ CHVILKU TAHÁ PILKU

A g r á r n í     n o v i n y

Osobní nevraživost, vrcholící vnitrostranický boj i profesionální neshody ministrů čím dál víc ochromují práci kabinetu Miloše Zemana. Do června ale musí Poslanecká sněmovna projednat a v nejlepším případě i schválit důležité vládní návrhy zákonů, na jejichž urychleném přijetí závisí, jaké hodnocení nám na podzim vystaví Evropská komise. Poslanci se při tom na schůzi sejdou už jenom třikrát.

Hlasy pochybující o udržení České republiky v první vlně kandidátů na přijetí do Evropské unie se ozývají stále častěji. Evropský komisař Martin Bangemann nedávno v Bratislavě prohlásil, že Slovensko se může brzy začlenit do první vlny rozšíření, zatímco některé země z první vlny mohou být přesunuty do druhé. A to, vzhledem k ne právě příznivé loňské hodnotící zprávě Evropské komise, vskutku nezní moc příznivě. Zpráva zařadila Českou republiku na chvost šesti favoritů mezi uchazeči o členství v EU (za námi bylo už jen Slovinsko).

Prezident Václav Havel vytkl před svým odjezdem na státní návštěvu Francie českým politikům lhostejnost a nepřipravenost země na vstup, hlavní vyjednavač pro vstup ČR do Evropské unie Pavel Telička volá po větší razanci Parlamentu při přejímání legislativy unie. Strach z toho, že Parlament nestihne schválit nejpozději do 1. července všechny zákony, které Brusel požaduje, má i ministr zahraničí Jan Kavan. Otázkou zůstává, kdo je vinen. Brzdí slaďování našich právních norem s evropskými skutečně jen poslanci, anebo lze hledat viníka ve Strakově akademii?

Ministerské tahanice

Vláda Miloše Zemana je sice menšinovou vládou jedné strany, ale spory jsou v ní stejně tak časté a možná přinejmenším ostřejší než v předchozích vládách koaličních. Zeman svůj rozhádaný kabinet hájí tím, že vláda není monolit a různé názory jsou ku prospěchu věci. Tato argumentace už ale neobstojí ani před jeho straníky. „To je sice pravda, ale nevím, proč si to nemohou vyříkat na uzavřeném zasedání vlády a vyřizují si spory přes média, reagoval na Zemanova slova jeden z členů předsednictva strany.

Ministrům jde v poslední době spíše o to, jak co nejvíce zdiskreditovat vnitrostranického rivala než o řešení konkrétních problémů. Právě proto je nejviditelnějším aktérem většiny sporů ministr financí Ivo Svoboda, jeden z čelných představitelů takzvaného Grossova křídla. Svoboda je trnem v oku šéfa premiérových poradců Miroslava Šloufa, protože má nejen jednu z nejvýznamnějších vládních funkcí, ale zatím se úspěšně udržel i na postu místo-předsedy ČSSD pro hospodaření strany. Na stránkách novin se už přetřásal Svobodův spor o státní rozpočet s místopředsedou vlády pro ekonomiku Pavlem Mertlíkem, kabinet musel stáhnout z jednání návrh zákona o dani z nemovitostí, na kterém se Svoboda neshodl s ministrem pro místní rozvoj Jaromírem Císařem.

Svoboda má však svou pozici prozatím pojištěnu. Ač jej Zeman nemá příliš v lásce, lepší náhradu ještě nenašel. Dřívější případný kandidát, předseda sněmovního rozpočtového výboru Michal Kraus, kvůli svému neloajálnímu vystupování při schvalování rozpočtu již nepřipadá v úvahu. Podle lidí blízkých vedení strany se Zemanovi nezamlouvá ani představa, že by se resortu ujal Mertlík, nesouhlasí ani se jménem Mertlíkova poradce Jana Mládka. „Mládek kdysi psal nějaké články, které se Zemanovi nelíbily. A na tohle má předseda sloní paměť, řekl jeden z nich.

Svobodu zatím v jeho funkci neohrozil ani dosud největší skandál kolem ČSSD, útok na věřitele strany Ivana Lhotského. Vzhledem k blížícímu se sjezdu strany lze proto očekávat, že ataky na ministra financí hned tak neustanou.

Dalším častým aktérem vládních půtek je ministr průmyslu a obchodu Miroslav Grégr. Konflikty o konečnou podobu revitalizačního plánu vlády mezi ním a vicepremiérem Mertlíkem došly už tak daleko, že Grégr pohrozil demisí. Střety ekonomických ministrů již dokonce stály funkci generálního ředitele Konsolidační banky Libora Löflera.

V ostrém střetu je Grégr také s ministrem životního prostředí Milošem Kužvartem, tentokrát kvůli dostavbě jaderné elektrárny Temelín. Jejich postoje jsou na možnou diskusi až příliš jednoznačné: Grégr chce za každou cenu Temelín dostavět, Kužvart zase trvá na okamžitém zastavení prací.

Unavený premiér

Na obrazu vlády v zahraničí se neblaze podepisují také kontroverzní výroky jejích představitelů. Za všechny jmenujme například místopředsedu vlády pro zahraniční politiku Egona Lánského, který při své oficiální návštěvě Švédska prohlásil, že v České republice není demokracie. Kritiku si vysloužil také místopředseda pro legislativu Pavel Rychetský, když vyděsil veřejnost tvrzením, že šéf Bezpečnostní informační služby byl odvolán, protože zvýšil bezpečnostní rizika země a poškodil její zahraniční zájmy.

V rozporuplných a kontroverzních vyjádřeních nezůstává pozadu ani sám premiér Miloš Zeman. Nedávno totiž prohlásil, že privatizace dvou největších bank, tedy České spořitelny a Komerční banky, proběhne do dvou let. Ministr financí Ivo Svoboda a vzápětí i vládní mluvčí jeho slova dementovali s tím, že avizovaný harmonogram se nemění. Posléze i sám Zeman na Žofínském fóru svůj výrok revidoval. Informace o zpomalení privatizace bank proti termínu roku 2000 označil za neopodstatněné.

Lesk kabinetu nepřidává ani fakt, že Miloš Zeman na jeho řízení rezignoval. I když o něm všichni v ČSSD vědí, že umí bouchnout do stolu, ministrům říci dost nedokáže. Modelem vládních místopředsedů navíc ze sebe sňal veškerou odpovědnost a spíše než o práci vlády mluví o své únavě a odchodu z velké politiky. Z rozhádaného kabinetu se tak stává neřízená střela.

Vláda málo pracuje

Od chvíle, kdy začala Zemanova vláda pracovat, tedy od srpna loňského roku, přibyly ve Sbírce zákonů jenom čtyři nové legislativní normy. Jde však pouze o zákony, které v rámci běžné agendy při přípravě rozpočtu předložil Ivo Svoboda. Za téměř osm měsíců poslala vláda do sněmovny pouze pětatřicet návrhů zákonů, z toho jen šest úspěšně prošlo třetím čtením: čtyři výše zmíněné Svobodovy zákony plus novela zákona o vyšších soudních úřednících ministra spravedlnosti Otakara Motejla a Svobodova novela zákona o loteriích, kterou si vynutila Evropská unie.

Pro srovnání - Klausova vláda postoupila poslancům za stejně dlouhé období od července 1996 čtyřicet vládních návrhů, z toho jich třetím čtením úspěšně prošlo šestatřicet. Nutno podotknout, že po volbách v červnu 1996 předsedal Václav Klaus také menšinové vládě, jejíž úspěchy v Parlamentu měla pod palcem tehdejší nejsilnější opoziční strana ČSSD.

Většina současných ministrů se ve své práci nedostala dál, než že úspěšně protlačila prvním čtením ve sněmovně jeden či dva své návrhy, například ministr zemědělství Jan Fencl návrh zákona o veterinární péči nebo ministr práce a sociálních věcí Vladimír Špidla návrh zákona o zaměstnanosti.

Jsou však i ministři, po jejichž návrzích zatím není v Poslanecké sněmovně ani vidu, ani slechu. Poslancům zatím nic nepředložili například ministr dopravy a spojů Antonín Peltrám, ministr zahraničí Jan Kavan, ministr vnitra Václav Grulich, ministr kultury Pavel Dostál či ministr školství Eduard Zeman.

O tom, že se ve Strakově akademii pracuje z hodiny na hodinu svědčí i fakt, že těsně před vstupem České republiky do Severoatlantické aliance dal o sobě najednou vědět ministr obrany Vladimír Vetchý. Ačkoliv zákonodárci zatím neměli možnost projednávat jediný jeho návrh, v jednom dni - 25. února zaslal do sněmovny hned osm zákonných předloh.

Z premianta možná propadlík

Evropská komise vytkla ve své hodnotící listopadové zprávě České republice malý posun v přibližování se unii zejména v oblasti vnitřního trhu, zemědělství, práva a vnitřních záležitostí. Vzhledem k hlemýždímu tempu, s jakým ale Zemanovi ministři připravují zásadní zákony, které by nás měly popostrčit blíže ke dveřím Evropské unie, se zdá, že se na lepší časy hned tak blýskat nebude. Máme se čím pochlubit ještě před tím, než se začne psát nové hodnocení?

Evropskou komisi může potěšit snad jenom schválení novely loterijního zákona, podle které mohou pořádat spotřebitelské soutěže v Čechách i cizí firmy. Chvályhodné je také přijetí, i když opožděné, vládního antikorupčního programu. To je ale bohužel asi vše.

Přestože komise již v listopadové zprávě zdůraznila, že si všímá nedostatku pokroku při reformě veřejné správy, ocitl se její návrh na vládě až před nedávnem. Kdy a jak dlouho bude projednáván, se zatím neví. Zákon o státní službě, který má vstoupit v platnost již v roce 2000, není připraven ještě ani na ministerstvu práce a sociálních věcí. Podle vládního harmonogramu by měl do Strakovy akademie dorazit až ve čtvrtém čtvrtletí tohoto roku.

Ani s dalšími důležitými zákony, které po nás Evropská unie vyžaduje, nepřijde Zemanova vláda dříve, než se začne psát nové hodnocení. Například telekomunikační zákon, který by měl zrušit monopol, má vláda na programu až v červnu, autor-ský zákon, podle nějž by se měla prodloužit doba ochrany práv z padesáti na sedmdesát let po autorově smrti, dostanou poslanci zřejmě až těsně před parlamentními prázdninami.

Jednou z mála věcí, za které nás Evropa loni pochválila, bylo založení Komise pro cenné papíry. Tento orgán však dosud nevykázal žádné konkrétní výsledky své činnosti a je spíše zmítán svými vlastními personálními rozpory.

Po zveřejnění negativního hodnocení naší země se Miloš Zeman zaradoval, že bylo konečně učiněno zadost všem tvrzením předchozích vlád, že Česká republika je premiantem střední Evropy. Kabinet také tehdy nezapomněl upozornit, že zpráva Evropské komise byla hotova již v září, a definovala tak výchozí podmínky sociálnědemokratické vlády, a ne výsledky její činnosti.

Zaujati svými vlastními spory si asi sociálnědemokratičtí ministři neuvědomili, jak ten čas letí. Příští zpráva Evropské komise už bude hodnocením jejich aktivit. A psát se začne už o prázdninách.