Michal Hradský
Začít s podnikáním třeba ve výrobě pečiva nebo navrhování internetových stránek je dnes běžná věc. Vyrábět však vlastní automobily? Naplnění všech bezpečnostních předpisů a norem týkajících se motorových vozidel je natolik složité, že podobný záměr většině lidí ani nepřijde na mysl. „Za patnáct let praxe se v těch stozích papíru začnete orientovat,“ říká Michal Hradský, majitel současné jediné ryze české automobilky Kaipan.
EURO: Repliky sportovního lotusu vyrábíte už patnáct let, přesto se firma dostala do černých čísel až loni. Z čeho jste dosud ztrátový provoz financovali? HRADSKÝ: Generované ztráty nebyly příliš velké. Spíš by se dalo říct, že Kaipan nebyl ziskový zejména kvůli prostředkům vynaloženým na vývoj vozů. Máme za sebou už tři modely, které celkem firmu přišly na devět milionů korun, což je při velikosti našeho obratu vysoká suma. Do černých čísel nás dostal jak rostoucí zájem o model Kaipan 57, tedy repliku lotusu, tak i nedávno zveřejněný model Kaipan 14 Junior, který hodně předčil moje představy o možných prodejích.
EURO: Kolik vozů Kaipan za svou existenci vyrobil? HRADSKÝ: Více než sto kusů modelů 47 a jeho nástupce 57, ročně jde průměrně o patnáct aut. Junior, který nabízíme za zhruba čtvrtinu jejich ceny, tedy 340 tisíc, si jen za první měsíc po zářijovém představení objednalo osmnáct zákazníků. Když to takhle půjde dál, letos jich vyrobíme nejmíň třicet a v příštím roce bychom se mohli dostat i přes padesát vozů. Což by mohlo více prosadit i Kaipan 57. Čím víc jich lidé vidí jezdit, tím větší je o naše vozy zájem.
EURO: Jak moc je vývoj vlastního automobilu nákladný? HRADSKÝ: To záleží na spoustě faktorů. Kaipan 47, tedy první vůz, který jsme vyráběli, mě přišel na zhruba čtyři miliony korun. Jeho nástupce na necelé tři miliony a junior během dvou let vývoje na dva a půl milionu. Otázkou ale je, co do těchto peněz zahrnout. Jestli tam například patří i mých pravidelných šestnáct hodin práce denně nebo to, že jako majitel firmy, ředitel, vývojář a uklízečka v jedné osobě jsem dlouho pobíral mzdu na úrovni životního minima. Časem člověk získá zkušenosti a vyvinout každý další model po tom prvním už bylo jednodušší.
EURO: Ke schválení vozu pro silniční provoz se váže velké množství předpisů a norem. Není největší úspora nákladů v tom, že se v nich už dokážete orientovat a nemusíte opakovat nákladné zkoušky automobilu? HRADSKÝ: V tom určitě také, ale jde opravdu o soubor faktorů. Roli hrají i zaměstnanci, na které mám štěstí. Jsou to fandové, většina z nich i bývalí modeláři, takže mají cit pro materiál, což je pro dělníky ve firmě, jakou je Kaipan, důležité. Jejich podíl na vývoji vozu je opravdu výrazný.
EURO: Dělníci vyvíjejí vaše vozy? HRADSKÝ: Jistě, jak jsem říkal, většina z nich jsou fandové a baví je podílet se na projektu. Navrhli například karoserii junioru, podíleli se na rámu. Můj přístup k nim je asi netypický, to uznávám, ale u mě prostě neplatí přístup, kdy někomu dám do ruky výkres a řeknu: „Nařež to a svař.“ Většina prvků na vozu je navržena těmi, kteří auto potom i vyrábějí. To jim částečně dokáže vynahradit i nižší platy, ale ty se časem změní. Pouze na ty nejsofistikovanější práce si najímám externisty. Jednak kvůli cenám softwaru, jednak proto, že v dnešní době jsou už konstrukční programy natolik složité, že naučit se je profesionálně ovládat je záležitost několika let.
EURO: Zvýšený zájem o vozy Kaipan vás donutil prodloužit dodací lhůty na sedm měsíců. Plánujete přibrat nové lidi a začít vyrábět v sériích? HRADSKÝ: Během příštího roku by pro mě mohlo pracovat zhruba patnáct kmenových zaměstnanců. To je proti letošku téměř dvojnásobek. Noví zaměstnanci mi pomohou udržet dodací lhůty v rozumných mezích. Co se týká sériové výroby, v rámci montážních celků, například karoserií či rámů, ji už využíváme. Nyní se chci zaměřit spíš na kvalitu, kterou musíme udržet na současné úrovni.
EURO: Ovlivní Kaipan 14 růst obratu firmy letos a příští rok? HRADSKÝ: Ovlivní, a to velmi pozitivně. Letos předpokládám navýšení obratu o třicet procent oproti loňskému roku a stejně i příští rok, což by znamenalo dosažení hranice zhruba deseti milionů korun.
EURO: Neuvažujete o otevření zastoupení mimo Českou republiku? HRADSKÝ: To je poměrně složitá otázka. Na jednu stranu jsme vytížení úplně na maximum výrobních kapacit díky domácí poptávce a z druhé strany se čím dál častěji ozývají zájemci o moje vozy ze zahraničí. Každý den mi volají lidé ze Slovenska, často se ozývají Poláci. Dokonce mě kontaktoval člověk z Irska, kde by právě mohlo zastoupení vzniknout. Speciálně Irsko je ale zatím ve fázi prvních dotazů a sondování možností, takže prozatím neumím říct, zda se tímto směrem vydáme.
