Němci nechápou, proč východ Evropy tak řeší „potravinový rasismus“ Dvojí kvalita potravin je pro středo- a východoevropské vlády palčivým problémem.
V Česku, Polsku, Maďarsku, na Slovensku a v dalších zemích vyslyšeli politici stížnosti spotřebitelů a v Bruselu lobbují proti praxi mnoha výrobců, kteří na východní trhy dodávají své výrobky v jiné kvalitě než pro zákazníky na Západě. V Německu ale stížnostem východních sousedů příliš nerozumějí.
Dvojí kvalita
Znamená jiné složení stejných značek výrobků v zemích na západě Evropy a na východě Evropy také dvojí kvalitu občanů v Evropské unii? Zákazníci a politici v Česku, Polsku, na Slovensku, v Maďarsku, ve Slovinsku, Chorvatsku, Bulharsku, Rumunsku i Litvě mají jasno.
Východ Evropy je odpadkovým košem Evropy, případně se jedná o „potravinový rasismus“, který musí rozsoudit Brusel. Evropská komise souhlasila s tím, že dá půl milionu eur (12,9 milionu korun) na testování výrobků, aby zjistila, jak to s dvojí kvalitou potravin ve skutečnosti je.
Německý týdeník Zeit v tomto kontextu zdůraznil, že rozdílné receptury pro spotřebitele v různých zemích Evropy nejsou ničím novým. Například italská pomazánka z lískových oříšků Nutella je pro milovníky sladkého na severu Evropy „už po desetiletí“ tužší a matnější, zatímco v zemích okolo Středozemního moře je sladší a krémovější, aby se lépe roztírala na bílý chléb.
Totéž platí pro německého výrobce cukrovinek Haribo nebo americkou firmu Coca-Cola.
Německý „potravinový detektiv“ a odborník na výživu Hans-Ulrich Grimm, který píše knížky o průmyslově vyráběných potravinách, jako například Kočky by kupovaly myši nebo Lži o masu, přitom odchylky v recepturách mezi starými zeměmi EU a těmi novějšími nevnímá jako zásadní problém. Sám zjistil, že švýcarská firma Maggi vyrábí různé verze polévek v prášku pro Polsko, Irsko, Švýcarsko i Německo.
Už dávno neplatí, že stejný výrobek od stejné značky má ve všech zemích stejné složení. „Z čistě kvalitativního hlediska to není příliš důležité, protože jde o různé poměry nezdravých složek a chemických látek. Je otázkou, zda takové jednání je důvodem ke stížnostem,“ řekl německému týdeníku. Je těžké najít hranici, kde se jedná o variaci chutí a kde už nastupuje snižování kvality kvůli snížení výrobní ceny a tím i vyšší marži pro výrobce.
Také Tomaso Duso, který se v Německém institutu pro ekonomický výzkum věnuje regulaci a konkurenceschopnosti, přistupuje k problematice dvojí kvality potravin opatrně. „Výrobky nejsou automaticky horší jen proto, že používají přísady, které jsou levnější.
Problém by byl, pokud by se přidávaly přísady, jež jsou škodlivé pro zdraví,“ míní. Připustil ale, že výrobci vědí, že ochrana spotřebitele je v nových zemích EU mnohem slabší než například v Německu.
Přitom neexistuje unijní pravidlo, které by výrobcům přikazovalo, aby bylo složení jejich výrobků ve všech zemích identické. To také uvádí jako jeden z argumentů Evropská komise. Povinnost výrobce je pouze v tom, aby na obalu správně deklaroval složení svého produktu.
Záleží na zákazníkovi
Pak už je jen na zákazníkovi, jak při nakupování toto složení vyhodnotí a zda se pro nákup rozhodne. Duso tvrdí, že by bylo špatné vnucovat trhu, jak mají jednotlivé výrobky chutnat: „Jako Ital bych nebyl rád, pokud by EU definovala průměrnou chuť těstovin.“ Souhlasí ale s harmonizací ochrany spotřebitele napříč Unií.
Hans-Ulrich Grimm tvrdí, že největším problémem obecně je průmyslově vyráběné jídlo. „V tomto sektoru neexistuje dobro a zlo. Ale jen různé stupně špatného,“ tvrdí s tím, že průmyslově vyráběné potraviny jsou v medicíně považovány za rizikovou kategorii.
Člověk by měl nakupovat zejména čerstvé suroviny a z nich pak vařit.
Bohužel i mezi kvalitou ovoce a zeleniny panují velké rozdíly. „Jedna farmářka ze Španělska mi vyprávěla, že Němci dostávají nejhorší šarže zeleniny, protože jim jde hlavně o cenu,“ vzpomíná Grim.
