BOJ VLÁDY S KORUPCÍ - Prevence, průhlednost, postih. To jsou podle ministra vnitra Ivana Langera tři pilíře boje proti úplatkářství. Topolánkův kabinet dokonce přijal strategii boje proti korupci. A jak vypadá realita? Sama vláda a její ministři své rozhodování navzdory slibům často tají. Není proto divu, že podle průzkumů většina veřejnosti v efektivitu vládních protikorupčních opatření nevěří.
Pět na stole v českých, hrušky, jablka či kapříci – tuzemský korupční systém je na vymýšlení krycích názvů pro úplatky celkem kreativní. Vládě se však podařilo přijmout nový nástroj, který by měl ony kapříky ze státních rybníků vyhnat. V polovině dubna prezident republiky podepsal novelu trestního řádu, jež policii umožní nasazovat takzvané protikorupční agenty. Ti se budou pohybovat v prostředí, kde se jedná o významných veřejných zakázkách a rozdělování státních peněz. Do prvních akcí už se zapojí v nejbližších dnech. Policii to pomůže lépe odhalovat trestnou činnost spojenou s úplatkářstvím a snáze shromažďovat důkazy. S nimi pak agent jako svědek vystoupí u soudu. Dosud přitom stát mohl nasadit tajné agenty jen v případech nejzávažnějších trestných činů.
Sleduj, zapisuj, ale neprovokuj
„Úkolem protikorupčního agenta je infiltrovat se do prostředí, kde existuje podezření z korupce, a toto prostředí se skrytou identitou mapovat, odhalovat trestnou činnost, shromažďovat důkazy,“ vysvětluje ministr vnitra Ivan Langer. Nejedná se však podle jeho slov o žádné provokatéry. Úplatky nabízet nemohou, pouze je mohou přijmout, a to ještě s písemným souhlasem státního zástupce. Policie nebude moci využívat ani agentů z řad civilistů.
„Protikorupční agent má svůj smysl, pokud jej policie bude využívat,“ říká Iveta Jordanová ze sdružení Růžový panter. Je to podle ní jedna z cest v boji proti korupci. Za mnohem důležitější však považuje jako většina odborníků transparentnost při rozhodování státní správy i samosprávy. „Rozhodování i jednání radnic a zastupitelstev musí být veřejná, občané by měli také vědět, jak zastupitelé jmenovitě hlasovali. Všechny své kroky by si politici měli umět obhájit,“ míní Jordanová.
Topolánkova vláda také prosadila zvýšení postihů za úplatkářství. Přijímání úplatku veřejným činitelem má být nově potrestáno až dvanácti lety odnětí svobody. Dosud byl nejvyšší trest osm let. Novela trestního zákona počítá také s tím, že by pracovníci finančních úřadů měli povinnost informovat policii, pokud mají podezření, že došlo ke korupci nebo praní špinavých peněz. Zatím se mohli odvolávat na povinnost mlčenlivosti.
Dostali jste úplatek? Zavolejte nám!
Vládě se také podařilo prosadit linku, na které mají občané možnost upozornit na korupční jednání na úřadech. Na telefonním čísle 199 už operátoři zaevidovali stovky oznámení. Asi u třetiny z nich poskytla Transparency International právní poradenství. Od října 2006 do začátku letošního roku vyřídila poradna kolem tisícovky podnětů a zabývala se stovkou případů neprůhledného rozhodování orgánů veřejné moci. Významnou část podnětů zaznamenala poradna právě přes protikorupční linku. To dokazuje, že se linka jako zdroj informací o korupci v Česku osvědčuje.
„Činnost právní poradny představuje velmi cenný zdroj informací o výskytu úplatkářství. Už je podáno několik žalob nebo trestních oznámení,“ říká ředitel české pobočky Transparency International. Ke korupčnímu jednání dochází nejčastěji na úrovni obecních samospráv při nakládání s veřejnými prostředky. Zvláštním případem pak jsou řízení spojená s územním plánováním a stavebním řízením. Mezi případy, které poradna v uplynulém období řešila, patří například dostavba dálnice D8 přes České středohoří nebo nákup Integrovaného rozpočtového systému státní pokladny.
Podle odhadů policejních expertů vyjde najevo pouze asi jedno procento případů korupce. Většina podezřelých navíc od soudu odchází s osvobozujícím rozsudkem. Pokud už padnou nějaké tresty, tak zpravidla nepodmíněné či finanční. Když už přece jen někdo skončí v souvislosti s úplatky za mřížemi, pak je to ve spojení s jinou trestnou činností, například zločinným spolčením.
Černé listiny zatím nebudou
Ministr pro místní rozvoj Jiří Čunek zřejmě definitivně odpískal úkol, který dostal od vlády. Měl předložit zákon, podle kterého by se firmy usvědčené z uplácení dostaly na „černou listinu“. Příště už by nesměly dostat zakázku z veřejných peněz od státu ani od samosprávy. Jenže Čunkovo ministerstvo teď říká, že se rozhodlo černé listiny z připravované novely zákona o veřejných zakázkách vyškrtnout. Novinka by podle nich byla příliš složitá a možná by ani k ničemu nevedla. A to i přes fakt, že například v USA či Velké Británii černé listiny celkem dobře fungují.
„Nepředpokládáme zařazení návrhu do připravované novely,“ říká ředitel odboru veřejného investování úřadu Jiří Svoboda. Ministr vnitra Ivan Langer však prohlašuje, že na tom, aby černé listiny v zákoně byly, bude trvat. A tak není vyloučeno, že se nakonec v předloze zákona přece jen objeví. Ministerští úředníci to mohou ještě stihnout, protože novela má jít do parlamentu až příští rok. Také Jordanová ze sdružení Růžový panter je přesvědčena, že černé listiny mohou být účinným bičem na korupci. „Pokud firma selže, není logické, aby opakovaně vstupovala do veřejných soutěží,“ říká.
Majetková přiznání znovu ve hře
Ekonomický analytik Aleš Michl považuje za nejúčinnější zbraň proti úplatkářství dobrou legislativu a jasná pravidla. „Například za nejlepší krok v této věci považuji přijetí zákona o konkurzu a vyrovnání, který prosadila ještě minulá vláda ČSSD. Výrazným posunem, který zamezuje korupci, bylo převedení pravomocí nakládat s majetkem z konkurzního správce na věřitele,“ říká Michl.
Sociální demokraté by ještě rádi zavedli majetková přiznání pro politiky a vysoké státní úředníky. „Finanční úřady by měly mít možnost stáhnout si údaje z katastru nemovitostí, registru motorových vozidel nebo bankovních účtů nejen kvůli daním, ale také kvůli informaci, zda politik nebo úředník nabyl svůj majetek legálně,“ míní stínový ministr vnitra ČSSD František Bublan. V některých zemích podle něj takové praktiky dobře fungují. Bublan také kritizuje současnou malou otevřenost veřejných zakázek a množství výjimek, které umožňují státním úřadům i samosprávě oslovit jen jednu nebo několik vybraných firem. ČSSD však zatím žádnou konkrétní změnu nepřipravuje. „Zatím probíhá jen diskuze,“ přiznává Bublan.
„Myslím, že jediná správná cesta je zjednodušit proces veřejných zakázek, stanovit jasná pravidla a otevřít celý proces veřejnosti,“ je přesvědčen prezident Hospodářské komory Jaromír Drábek. Současná vláda jde podle něj „dobrým směrem“, ale je třeba vytvořit větší tlak na jednotlivá ministerstva a státní úřady i samosprávu, aby zveřejňovaly všechny informace. „Nemohou se odvolávat na obchodní tajemství. Každý podnikatel, který se uchází o veřejnou zakázku, si musí uvědomit, že informace musí být veřejné,“ dodává.
Více otevřená veřejná správa
Odborníci se však vesměs shodují na tom, že k úspěšnému boji s korupcí nestačí pouze tradiční prostředky, které nabízí policie nebo justice. „Česká vláda by se neměla soustředit jen na to, jak trénovat policii a soudy v boji proti korupci, ale také jak učinit veřejnou správu více otevřenou a transparentní,“ říká Michael Smith ze Sociologického ústavu Akademe věd. Také podle Davida Ondračky z Transparency International chybí v České republice průhlednost, jaká je běžná v západní Evropě.
I podle vlády patří mezi hlavní příčiny korupce nedostatečná veřejná kontrola znemožněná neopodstatněným utajováním informací a smluvních dokumentů při nakládání s veřejnými financemi a majetkem státu.
Když se Topolánkova vláda chopila moci, ve svém programovém prohlášení slibovala, že připraví novelu právních předpisů tak, aby veškeré informace o rozhodování a činnosti orgánů veřejné správy byly veřejnosti přístupné s výjimkou státního tajemství. Jenže nakonec se ukazuje, že s otevřeností má problémy i samotná vláda. Jednotliví ministři totiž mnohdy rozhodnutí svých úřadů úspěšně utajují. Kritizuje to i Transparency International. V březnu například upozornila na zvýšený výskyt případů, kdy ministerstvo financí porušuje zásady transparentního a otevřeného nakládání s veřejnými prostředky a o významných obchodech státu neposkytuje veřejnosti informace. „Tyto praktiky považujeme za nepřijatelné, protože přispívají k růstu korupčního rizika. Pokud k tomu bude společnost mlčet, podobné jednání se stane normou politické kultury. Tolerování tajnůstkářského rozhodování a kabinetní politiky vrhá dopředu špatné světlo na další chystané veřejné zakázky,“ upozorňuje ve svém stanovisku Transparency International.
Ukázkovým příkladem tutlání informací může být prodej ČSA Cargo pochybné a dosud neznámé společnosti. Podle dostupných informací byla tato lukrativní část polostátního podniku převedena na společnost se sídlem v panelovém domě, kde ji nikdo nezná. Z utajování okolnosti prodeje je podle Transparency International možné usuzovat na snahu zakrýt před veřejností identitu nových majitelů.
Podobně neprůhledný postup prosazuje ministerstvo financí i v případě privatizace společnosti ČEZ. Vláda plánovala prodat sedm procent akcií firmy prostřednictvím burzy, ale nejsou známy podrobnosti obchodu a dokonce ani to, zda už k němu došlo. Ministerstvo se také snaží zabránit zveřejnění smlouvy s Nomurou, podle níž se Česká republika měla vzdát ve prospěch Nomury nároků v hodnotě několika desítek miliard korun. Nezákonné utajování smlouvy napadla Transparency International v únoru letošního roku žalobou u správního soudu. „Vláda tvrdí, že prodává výhodně a zodpovědně, zároveň však pečlivě brání jakémukoliv ověření tohoto tvrzení,“ kritizuje nevládní organizace.
Nechuť nahlížet pod pokličku však není vlastní jen ministru financí Miroslavu Kalouskovi. V utajený sbor se občas mění celý Topolánkův kabinet. Od září 2006 projednávala vláda už dvacet státních záležitostí v takzvaném uzavřeném režimu, kdy dokonce nařídila zastavit nahrávání průběhu schůze. Když se stejně zachovala vláda Vladimíra Špidly při rozhodování o prodeji Unipetrolu, právě občanští demokraté takovéto chování označovali za nepřípustné a podezřelé. Stejně jako u kauzy Unipetrol ani v dalších případech rozhodování o miliardovém státním majetku tak už nikdy nepůjde zrekonstruovat, a tedy se dozvědět, na základě jakých podkladů ministři rozhodli, i jak kdo z nich nakonec hlasoval.
Průzkum: Nejvíce berou policisté a politici
Podle názoru české veřejnosti jsou nejvíc zasaženy korupcí policie a politické strany. Tedy ti, kteří by měli proti úplatkářství bojovat. Vyplývá to z loňského průzkumu české pobočky Transparency International. Téměř 13 procent respondentů dalo za poslední rok úplatek. Zhruba 60 procent účastníků šetření pak nevěří v efektivitu vládních protikorupčních opatření. Ve výsledcích se tak podle nevládní organizace odráží dlouhodobě neuspokojivá situace v oblasti zavádění systémových vládních opatření proti korupci, dlouhodobé ignorování bující korupce na komunální úrovni a ve veřejných zakázkách.
Podle šetření týdeníku Profit mezi čtenáři se téměř polovina respondentů setkala v souvislosti se svým podnikáním s korupcí. Hospodářská komora zase ve svém výzkumu zjistila, že 50 procent podnikatelů je ochotno dát úplatek, pokud jim to zajistí nové zakázky.
Právě zadávání veřejných zákazech trpí v České republice značnou neprůhledností, která vede k mrhání penězi daňových poplatníků. Transparency International tvrdí, že jen třetina zakázek v Česku je tak průhledná, že nevznikají pochybnosti o korupci. Podle odborníků tak unikají ze státní pokladny miliardy korun. Například lepším nastavením veřejných zakázek na velké dopravní stavby lze údajně dosáhnout až třicetiprocentních úspor.
Česká republika selhává v boji s korupcí také kvůli časté reorganizaci protikorupčních útvarů, kariérní nejistotě v policejním sboru a neefektivní práci soudů. Česko by se podle Transparency International mělo vydat cestou sousedního Slovenska. To zřídilo speciální protikorupční soud i prokuraturu a policii dovolilo využívat občany jako agenty při dokazování korupce. Zatím se povedlo v Česku prosadit jen institut protikorupčního agenta a zpřísnit postihy za prokázanou korupci.
Ať stát nechá peníze občanům
„Korupci nelze vymýtit, lze ji jen snížit,“ tvrdí prezident Svazu průmyslu a dopravy Jaroslav Míl. Protikorupční agenti podle něj nic nezmohou, pokud budou korupčníci a podvodníci z nejvyšších kruhů stále beztrestní. „Schody se myjí odshora. Jen blázen může věřit tomu, že bývalý premiér Stanislav Gross dokázal tak dobře zainvestovat, nebo že pět na stole v českých znamenalo pět ministrů u jednacího stolu,“ dodává.
„Ve chvíli, kdy policie, státní zástupci, soudy nebo dokonce politici takové jednání připustí, posunují se hranice vnímání korupce,“ tvrdí Míl. Jak chtějí politici měnit společenskou atmosféru, když podle něj boj s korupcí neakceptují ani ti, kteří to deklarují. Jediné řešení proto vidí v omezení peněz ve státním rozpočtu. „Ať stát raději nechá víc peněz lidem, než aby vymýšlel, jak je přerozdělí nebo utratí na podezřelé armádní nákupy nebo pochybné veřejné zakázky,“ dodává.
