Poslední statistiky o vývoji nezaměstnanosti v Česku opět prorazily suterén až na nejnižší úroveň za posledních dvacet let. Komentáře samozřejmě řeší, kde brát další zaměstnance a zda akutní nedostatek pracovníků nepodváže ekonomický růst. Dobrou zprávou je, že roste celková zaměstnanost. Saturovaný český pracovní trh má přesto stále kde brát. Limity jsou v podmínkách pro zaměstnávání žen a starších lidí.
Zaměstnavatelé pociťují akutní nedostatek nejen kvalifikovaných pracovníků v technických oborech, to je stav, který trvá již nejméně tři roky, ale vysoce nedostatková je i nekvalifikovaná pracovní síla se základním vzděláním. Nenajdete lepší důkaz, že konjunktura vrcholí, protože jde o skupinu, která je zároveň v případě recese první, která o práci přichází, přesně podle principu LI-FO (last in, first out).
Český statistický úřad ovšem zveřejnil i potěšitelnou statistiku, podle níž roste i celková zaměstnanost, která dosáhla nejvyšší hodnoty od rozpadu federace. Míra zaměstnanosti lidí v ekonomicky aktivním věku je na solidní evropské úrovni.
Při bližším zkoumání ovšem zjistíte, že v Česku je oproti severským zemím hodně velký rozdíl mezi zaměstnaností mužů a žen v produktivním věku, a také u lidí nad 55 let. Zaměstnanost žen je v Česku už dlouho podstatně nižší než u mužů a tahle mezera se sice zužuje (z 19,1 v roce 1998 na 16 procentních bodů loni), ale je nesrovnatelně větší nežli ve Švédsku (3,8 procentního bodu v loňském roce).
Jinými slovy má Česko ještě docela solidní zásobu potenciálních pracovníků, pokud bude schopno vytvořit vhodné podmínky pro zaměstnávání žen a starších lidí.
Nábor po velkém propouštění
Učebnicové předpoklady o elasticitách nabídky a poptávky se v případě pracovní síly v těchto dvou skupinách zjevně potvrzují, protože podle ČSÚ jejich zaměstnanost roste s tím, jak rostou rychleji i mzdy nalevo od mediánu. Totéž ale platí i pro dlouhodobě nezaměstnané, jejichž počet se snížil o 34,6 tisíce na 49,2 tisíc.
Jak najít vhodnou práci? Doporučení známého si oblíbili i zaměstnavatelé
Případná otázka je, zda se dá něco dělat s dlouhodobě vysokými regionálními rozdíly. Pozoruhodné je, že OKD v reorganizaci, s jádrem aktivity v okrese Karviná s nejvyšší nezaměstnaností v Česku, už pár měsíců po velkém propouštění „nemá lidi“ a nabízí náborový příspěvek čtyřicet tisíc.
Bydlení a mobilita
Podíl mzdových nákladů v oblasti bydlení je velmi nízký, na Západě tak 6 procent, a přesto náklady na bydlení rostou (z jiných důvodů), zatímco v sektoru obchodovatelného zboží je to mnohem vyšší procento a ještě vyšší je to v pracovně náročných službách.
Ale když to otočíte naruby, není snadné rostoucí náklady na bydlení promítnout do růstu mezd. Česko je známé nízkou ochotou migrace za prací, ale vysvětlení je po ruce a souvisí s náklady obětované příležitosti.
Podíl mezd na národním příjmu:
Systém sociálních dávek není u nás nijak štědrý, to je jeden velký mýtus, ale v kombinaci s prací načerno umožňuje přežít. Jak chcete migrovat, když máte byt na hypotéku v neatraktivním regionu a potřebujete jej prodat a pořídit nové bydlení někde, kde to swinguje?
V lepším případě, pokud se vám podaří prodat za nenulovou částku, nemáte ani na to, abyste složili dvacetiprocentní podíl, dneska vyžadovaný v rámci pravidel pro poskytování hypoték, protože cenový diferenciál u bytů v prosperujících regionech a takové Karviné nebo Havířově je obrovský. O něco nižší je v případě tržního nájemného, ale i tak je netto rozdíl mezi vyšším příjmem a vyššími životními náklady po zohlednění dalšího diskomfortu (odejdete do neznámého prostředí, bez přátel a rodiny, atd.).
Takhle to funguje všude, kde existuje něco na způsob sociálního státu. Vyrazit za (někdy domnělým) lepším a neohlédnout se zpátky - k tomu musíte být buď mladicky nerozvážní, anebo zažívat opravdovou mizérii.
Přečtěte si další komentáře Miroslava Zámečníka:
