Kde bytní mozky?

Žebříčky kvality středních škol v Praze nenajdete

[perex]

Manažeři, vědci, politici, umělci. Těch je v české metropoli nepřeberné množství. A je logické, že i jejich ratolesti vyhledávají špičkové střední školy. Dle čeho je však hodnotit? Týdeník EURO oslovil prostřednictvím e-mailové ankety všechny ředitele více než 60 pražských gymnázií, aby elektronickou „šuškandou“ zjistil, kterým kolegům by přiřkli nálepku renomovaného gymnázia. Kam v září zamíří syn premiéra Mirka Topolánka? A děti ředitele ČEZ Martina Romana nebo Vladimíra Kováře z Unicornu? Týdeník EURO to pochopitelně ví, ale omezí se na skromný výčet škol, na něž se vyplatí poslat děti i vám…

Úvodem: Je to jen hra. Snad na ni přistoupí i zúčastnění, protože škola má být hrou. Ano, žádná média, jakkoli seriozní, nemohou suplovat školské instituce, aby hodnotila kvalitu vzdělávacích zařízení. To také nečiníme. Pouze přinášíme miniprůzkum na téma, jakým směrem se ubírá střední všeobecné vzdělávání. Ředitelům pražských gymnázií jsme položili pět otázek: Jak lze definovat „elitní“, „exkluzivní“, případně „prestižní“ školu? V čem vidí klady vlastní instituce? Co je trápí? Jaké školy jsou špatné? A konečně: Jakou pětici škol považují za vynikající (formou anonymního sdělení)? „Nezlobte se, to nám nepřísluší komentovat, ale…“ zněla typická odpověď. Z příchozích hlasů, jichž byla takřka polovina, jsme sestavili jakýsi Top 10 (bez určení pořadí). A do pěti z předních gymnázií jsme se i vypravili. Nasát atmosféru.

PORG není sprosté slovo

Když přicházíte v osm hodin 35 minut od libeňské tramvajové zastávky, minete hospodu U Romana. Je tu asi náhodou. Několik metrů od ní je však střední osmiletá škola PORG, které loni věnoval šéf ČEZ Martin Roman sto milionů korun. U vchodu malé budovy, v níž se učí v osmi třídách 195 studentů, se zastavuji. Rád bych s přicházejícími studenty nakoukl do útrob školy dříve, než se mě oficiálně ujme Václav Klaus mladší. „Nezlobte se, kam jdete?“ otočí se na mne šestnáctiletý hoch slušně, ale rázně. „Za ředitelem,“ opáčím, abych si vyslechl: „Zazvoňte si, pustit vás nemohu.“ Ani druhý pokus nevychází - tihle mladí nejsou k okolí lhostejní.
„Převis uchazečů na starém PORG byl letos o trochu horší než šest ku jedné. Na Novém PORG to bylo asi čtyři ku jedné,“ naznačuje Klaus zájem o školy, na nichž se platí 35 tisíc korun ročně, respektive 87 tisíc v případě krčské bilingvní „pobočky“. „Sami se za elitní neoznačujeme. To mi přijde trapné a má to říkat někdo jiný. Snažíme se poskytovat takové služby, aby o ně byl zájem,“ tvrdí rozvážně. V nabídce volitelných kurzů najdete i netradiční rétoriku, biomedicínu či tvůrčí psaní. Obměňují se dle zájmu. Škola (s průměrným věkem pedagogického sboru 38 let) prosazuje samostatnost studentů a záměrně na ně čím dál více přesouvá odpovědnost - i proto nemají žákovské knížky. „Kluky se snažíme tlačit na technické obory, třeba na ČVUT. Společenskovědní chodí studovat mnohem méně, než je celostátní průměr. Každoročně získá nejlepší student díky spolupráci s Česko-rakouskou společností místo zdarma na přední rakouské univerzitě. Teď to byla práva ve Vídni,“ vysvětluje Klaus. A připomíná, že studenti z PORG jen výjimečně odcházejí studovat přímo do zahraničí.
Kvalitní institucí - těžko však zatím soudit - má být i Nový PORG v Praze 4. Do prvého ročníku nastupuje 24 žáků, mezi nimi i dvě Rusky mluvící perfektně česky, což je podmínkou. Řada dětí pochází ze smíšených rodin. Studijní program koncipuje Petr Albrecht, který přešel z Open Gate z pozici senior teachera, a ředitelem je Martin Metelka, jenž rovněž pracoval na Kellnerově Boarding School jako hlavní vychovatel.
Hlavním partnerem Nového PORG je pojišťovna Kooperativa. A jak se na projektu podílejí Romanovy peníze? V první fázi šlo deset milionů korun na starý PORG, pět na nový projekt a zbytek zůstává gymnáziu v akciích. „Část daru šla do rezervy libeňské školy, neboť panovaly obavy, aby projekt neohrozil původní školu. Proto bylo lehce složité interní vyjednávání. Ale už se vše usadilo a obě části fungují relativně dobře,“ říká Klaus. Uvidíme v září.

Kterak vymeziti elitnost

PORG je známá škola, mimo jiné díky mediální přitažlivosti ředitele, prezidentova syna. Ale je „elitní“? Mnoho použitelných kritérií - značný převis zájemců o studium, děti „celebrit“, podnětnou atmosféru, zdatný učitelský sbor, štědrost donátora, úspěšnost přijímaných na VŠ, kvalitu výuky nebo přízeň České školní inspekce - jistě splňuje. Přečtěme si, jak by elitní gymply definovali pražští ředitelé. „Těžko. Velmi závisí na tom, jaký si škola vytváří image, jak pracuje její PR, jaké jsou reference absolventů. Je podstatné nastavit systém fungování a ten dodržovat. Rozhodující je samozřejmě kvalita vzdělávání, ale to je složitě měřitelná položka,“ říká Tomáš Ledvinka, ředitel Gymnázia Josefská. Šéfka Zdeňka Bednářová z Gymnázia Budějovická, které i navzdory španělské specializaci skončilo v přírodních vědách ve výzkumu TIMSS jako nejlepší v Česku, doplňuje: „Ke kritériím bych přidala především klima a duch školy. Onu neuchopitelnou a těžko definovatelnou atmosféru, jež je pracovní i přátelská.“ Proto odborníci doporučují před podáním přihlášky školu navštívit, nejlépe neohlášeni. Vyplatí se poptat. K výběru gymnázia dosud přispívá i zkušenost příbuzných nebo vzory v „osobnostech kulturního a vědeckého světa“, říká Milan Štěrba z Gymnázia Štěpánská, od jehož založení uplynulo už 452 let.
„I dvacet let po revoluci je v ČR elita vnímána jako něco špatného, negativního. Jako nějaká banda zbohatlíků. Přitom elity jsou od toho, aby zemi posouvaly. Je to ona silná a vzdělaná střední třída. A když škola, jež v průběhu studia dokáže vyprodukovat člověka, který dosáhne jisté akademické úrovně, má přehled, umí se chovat, vyhledávat informace, bránit svůj názor a je připraven pro život, pak je elitní,“ říká Michal Musil, ředitel čtyřletého Gymnázia Jana Palacha, jenž se věnuje i celoevropské problematice nezávislých škol v asociaci ECNAIS.
„Pojem elitní škola bývá v médiích znevážen na dostupné finanční zdroje mecenášů, kteří si byli schopni zaplatit přízeň periodik nebo uplatnit politický vliv. Spolu s neujasněností kritérií, co je dobrá škola, rezignovala i státní správa na některé výstupy jednotlivých škol,“ píší manželé Vladimíra a Jaroslav Fišerovi ze Soukromého gymnázia Altis. K hledisku přijímání absolventů na vysoké školy (VŠ) uvádějí: „Dle našich zkušeností je možné úroveň elity odvíjet od 90 procent a výše, od 75 do 90 procent jde o dobré gymnázium.“ Altis má údajně již druhý rok stoprocentní úspěšnost (což dnes zkreslují soukromé a dostupnější VŠ).
Růžena Preissová ze Sázavské upozorňuje na „schopnost okamžitě řešit problémy, jako jsou šikana, nesnášenlivost a drogy“. Dle Radima Jendřejase z Trojského gymnázia by měla prestižní škola pružně reagovat na potřeby trhu práce, projevit ochotu ve vzdělávání cizinců či dát prostor studentům s nejrůznějšími hendikepy a umět jejich vzdělávání skloubit s výukou premiantů - nebudovat elitu „übermenschů“. Miroslav Hřebecký, ředitel Gymnasia Jižní Město (GJM), říká: „Je to složité. Každý uchazeč i rodič má odlišné priority. Co je pro jednoho kladem, může druhého odrazovat. Člověk hledající proreformní školu s moderním vzděláním bude považovat za kvalitu opačné věci než rodič, jehož představy o střední škole formovaly prvorepublikové filmy o študácích a kantorech.“ Stačí navštívit leckterou školu a porovnávat. Někde vás hned u vchodu do kamenného molochu zarazí nevrlý vrátný, jinde se na vás usmějí a upozorní, že vám chybí čipová karta nutná ke vstupu.

Vzhůru na Hradčany!

Tu mají i na hradčanském Gymnáziu Jana Keplera (GJK), které se dlouhodobě vyjímá mezi opěvovanými pražskými ústavy. Šéfuje mu Jiří Růžička. Na první pohled schopný muž, navíc mediálně protřelý. „Jsou školy, jež stavějí na vědomostech. Někomu to může vyhovovat, na tom není nic špatného. Pak jsou školy, které upřednostňují rozvoj osobnosti a dovedností,“ říká Růžička. „A my máme představu, že by se obé mělo spojit. Škola by měla působit na rozvoj dospívajícího. Měla by mu pomoci rozvíjet dovednosti a zároveň i poskytnout jistou míru poznatků. Rovnováha musí být zachována; dům bez stavebního materiálu nepostavíte,“ vypráví vitální „šerif“, jak si představuje komplexní akademické vzdělání.
Pro interní potřebu si GJK vede kontrolní evaluace; dotazníkovým šetřením sbíralo i podněty pro nový vzdělávací program. Někteří kolegové z jiných škol tvrdí, že úspěch „Keplera“ tkví v Růžičkově osobnosti a učitelský sbor s průměrným věkem 39 let se nijak neliší od jiných státních gymnázií. „Byl bych pěkný lhář, kdybych se vám snažil nakukat, že s kolegy nemáme potíže. Učí zde 65 lidí. Mezi nimi je značná část nadprůměrných kantorů. Pak je tady plno běžných učitelů, takových, jaké všichni známe ze školy. Solidní průměr. A jistě i na GJK jsou lidé, s nimiž bych se rozloučil, kdybych měl možnost lepšího výběru. Není jich moc, uvažoval bych asi o pěti,“ říká Růžička, který když prochází chodbou, zdraví studenty jménem. Prý si pamatuje všechny, přestože škola má v čtyřletém i osmiletém cyklu 600 gymnazistů.
Snaží se mezi ně vklínit i nějací prominenti, kteří neprošli sítem přijímaček? „Posledních sedm až osm let už nepociťuji nějaké tlaky, abych někoho přijal, vyšel mu vstříc, ať už z kruhů politických či byznysových… V Praze je normální, že tu žijí slavní lidé, jejich děti tedy chodí i k nám. Rozčiluje mě však, když se tím některé školy chlubí,“ říká Růžička, který ač má vize, nijak nevzhlíží ke samospásné elektronizaci. Čipové karty sice slouží na vše, od jídelny, přes knihovnu až po kopírky, ale elektronické třídní knihy sem ještě nepronikly. Růžička tvrdí: „V tomhle směru jsem trošku staromilský. Škola by měla mít lidský, nepřetechnizovaný rozměr. Když dítě nepřijde do školy a rodiče hned na internetu vidí, že chybí, pak se i vyděsí, že se mu něco stalo. Lepší je učiteli zavolat.“

Zpřelámané žebříčky a příčky

My jsme zatelefonovali institucím, aby nám sdělily, jak kvalitu gymnázií sledují. Sáhnout po hodnoticí škále už bohužel nemůžeme. V letech 1995 až 1998 ji připravoval Ústav pro informace ve vzdělávání (ÚIV). „Žebříčky škol dle jejich kvality se nesestavují. ÚIV dříve sestavoval žebříček škol, jde však o problematickou záležitost, složitou a citlivou, a proto se od toho upustilo. Ohlasy byly nepříznivé,“ sdělila Helena Müllerová z tiskového odboru ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT). Na její slova navazuje mluvčí ÚIV Jitka Pilbauerová: „Data byla vytrhávána z kontextu.“ Klaus z PORG se usmívá, žebříčky míval rád: „Byli jsme většinou první nebo v čele. Kdybychom byli padesátí, nadšený bych nebyl. Nyní hrozí, že se objeví žebříčky dle státních maturit. To bych u češtiny či matematiky bral, ale dle společenskovědního galimatyáše? Toho se děsím.“ Mohlo by dle něho také dojít na stav z Velké Británie, kde děti připravují na sledovaný segment a poté sbírají bodíky.
Dalším úřadem, v jehož gesci je dohled na školství, je Česká školní inspekce (ČŠI). Na internetových stránkách (http://zpravy.csicr.cz) zveřejňuje inspekční zprávy. Má to však háček. „Protože v roce 2005 vstoupil v platnost nový školský zákon, který odstartoval takzvanou kurikulární reformu, procházela i ČŠI v posledních třech letech obdobím adaptace inspekčních postupů,“ říká mluvčí Libor Vacek. I z toho důvodu se zcela nedařilo dodržovat tříletý rytmus kontrol. Proto není výjimkou, že nejčerstvější inspekce gymnázia proběhla třeba v roce 2002. „Vzhledem ke koncentraci škol v Praze a kapacitním možnostem inspektorátu byly intervaly delší, což platí zejména o středních školách, neboť prioritou ČŠI bylo dle požadavku MŠMT školství základní,“ zní vysvětlení. Ekonomickou situaci si hlídá i zřizovatel: „Úroveň školy lze vysledovat z údajů každoročně zpracovávané výroční zprávy, která je veřejná,“ říká náměstkyně primátora Marie Kousalíková (ODS) z výboru pro výchovu a vzdělávání Magistrátu hlavního města Prahy. Město zřizuje 35 gymnázií, z nichž tři jsou bilingvní. Každé se profiluje jinak.
Většina škol je v něčem lepší než jiná. Chcete-li kosmopolitní vzdělání a nemusíte-li šetřit (nebo vám půlmilionové školné zaplatí firma, jak bývá zvykem), můžete zvolit International School of Prague (ISP) v Nebušicích, která má vysoký kredit i mezi většinou oslovených ředitelů škol v rámci systému MŠMT. Vidíte-li se ve svém dítěti coby budoucím fyzikovi nebo lékaři, pak vám jen stěží nějaké jiné pražské gymnázium než Botičská nabídne tolik předmětů jako mikrobiologie, astronomie nebo konstrukce křivek. Česko-italské gymnázium zkušebně zařazuje arabštinu, na GJM mají maďarštinu. Pro konzervativnější lingvisty jsou k dispozici německá i francouzská gymnázia, z nichž má dlouholeté renomé Gymnázium Jana Nerudy (GJN) z Hellichovy ulice. „Kromě dvojjazyčné výuky v češtině a francouzštině nabízíme i uplatnění v hudebních sborech a mimoškolní aktivity, jako jsou vodáctví či jízda na koni,“ říká zkušený František Kopecký. V jeho ředitelně visí i ocenění Czech Top 100 pro nejlepší stovku firem z roku 2005, v němž tradičně boduje i vydavatelství Euronews. „Děti slavných lidí u nás studovaly, studují a snad studovat budou, ale nepatříme k těm, kteří by to roztrubovali,“ říká Kopecký, jenž není příznivcem žebříčků, ač se jeho škola - dle některých až moc „klasického střihu“ - umísťovala v popředí.

Moderně i na sídlišti

Málokdo by čekal, že v prostorách sídlištní školky dlí gymnázium. Ale je tomu tak. Mezi stanicemi metra Opatov a Háje najdete soukromé Gymnasium Jižní Město. Zvenku vás nenadchne, uvnitř je veselejší. „Objekt je naší slabinou, výhledově bychom však mohli najít přívětivější domov,“ říká mladý ředitel Miroslav Hřebecký, z něhož čiší nadšení a zaujetí. V areálu nechybějí čajovny, botanické atrium, videostřižna, bufet, knihovna či pokrytí Wi-Fi signálem. Notebooky proto patří k oblíbeným vánočním dárkům a jiné se hodí i rodičům vzhledem k tomu, jak fungují elektronické třídní knihy nebo intranet.
Škola se našla v méně vídaném šestiletém studiu, jemuž se věnuje od roku 1992. „Vzniklo to rešerší různých vzdělávacích systémů a v porovnání s vývojovou psychologií, neboť mladý člověk je schopen abstraktního myšlení právě po sedmé třídě,“ tvrdí Hřebecký. A pokračuje: „Osmiletá gymnázia, která je víceméně neprůchodné zrušit, jsou elitní separací dříve, než se mohou nazývat gymnáziem. Všechna učí čtyři roky dle základkovských knížek. A pak čtyři roky znova. Totéž. Pravěk poprvé, pravěk podruhé. Máme více času, jdeme hlouběji.“
Výhodou privátní školy, na níž se zvedlo školné na 35 500 korun, je individuální a možná progresivnější učební plán schválený MŠMT. Nemusejí čekat na školskou reformu, mnoho z uvažovaných věcí už mají. Od září se na GJM uplatní nový učební program. Je rozdělen do bloků a trochu připomíná vysokoškolské studium včetně Úvodu do studia (rešerše, zdroje) nebo ročníkové práce v páťáku. „Na závěr bude studentská konference, oponentura z odborníků z praxe. Všechno natvrdo jako diplomka. A za přítomnosti rodičů ji budou obhajovat. Šesťák necháváme na maturitní přípravu,“ říká Hřebecký. V prvém roce příprava, druhý až čtvrtý ročník „nalejvárna“ následovaná průpravou na vysokoškolské studium, k jehož správnému výběru mají přispět i univerzitní stáže. „Mnoho škol chce stále miliony faktů. A gymply, především státní, si notují, jak je skvělé, že přetrvává 'tradiční česká náročnost'. Myslíme si, že když budeme do dětí rvát rovnice a latinské názvy kostí, nezbude moc času na úsudek,“ tvrdí šéf GJM, které se v ČR pyšní spolu se sesterským Gymnáziem Sázavská nejvyšším hodnocením stupně A dle certifikační autority International Education Society (IES). Má i certifikát ISO 9001.
Díky flexibilitě mají o školu (s 350 studenty a učiteli v průměrném věku 35 let) zájem politici, herci či lidé z diplomatického sboru. Dle jedné z maminek, jejíž syn GJM navštěvuje, je znát, že se počítá s majetnější klientelou. Plavecké dopoledne v Čestlicích rozhodně nestojí „pade“. Hřebecký říká: „Řekl bych, že jsme si s PORG podobní. Jejich pojetí kvality však stojí na absolutním výkonu, my jdeme po co nejindividuálnější péči. Oni mají elitářskost, my se více snažíme o výchovnou pedagogiku. Dokážeme vzdělat slepého či kvadruplegika? Je to výzva. A pro studenty i sociální um. Až se bude měřit přidaná hodnota, pak teprve můžeme srovnávat kvalitu.“ Tím se již zabývají nezávislá testování Cermat, projekty Kalibro nebo Vektor společnosti Scio. Když z GJM odcházím a pídím se po koši, kam bych vyhodil vybité baterie z diktafonu, míjím ten na elektroodpad. Hle, environmentální výchova v praxi!

Status quo & quo vadis?

Posuzovat kvalitu je ošidné, tím spíše, že se stále mění. „Existují gymnázia s dobrou pověstí, která však často přetrvává bez ohledu na aktuální situaci,“ říká Eva Marešová, jež řídí česko-německé Gymnázium Thomase Manna. Dle jiného zdroje „žijí ze svých lepších dob i kdysi exkluzivní školy, jako Štěpánská, Budějovická, Doppler i starý PORG“. Kdo ví, krátká sonda nemůže mít velkou výpovědní hodnotu. Tím spíše, že situaci na konkrétní škole znají jen zúčastnění. Mnoho ředitelů odmítlo - byť toliko v náznacích - konkurenci hodnotit.
A co školovodům kromě napjatých rozpočtů vadí? Rozhodně nedokonalá legislativa, populisticky podléhající politickým vlivům. Ředitelé uvádějí vývoj zmatečných norem ohledně přijímacích řízení, navýšení povinných počtů hodin až na 34 hodin týdně a novoty kolem maturitních zkoušek, které například potrápily Deutsche Schule Prag. „Nejasnosti kolem ukončování studia, kdy udělujeme dvojí maturitní vysvědčení, nám komplikovaly konečnou podobu,“ říká vedoucí české sekce Hana Cinková. „Souží nás také stále více zbytečného papírování - třeba vyplňování dotazníků, jimiž se pak nikdo nezabývá,“ naznačuje Daniela Hochmanová z Gymnázia Čakovice. A Josef Končel, zástupce řídícího z Gymnázia Jana Palacha, pomyslně přikyvuje: „Vrcholem byl dotazník o dotazníku s otázkami, jak nás obtěžují dotazníky. Jakýsi odporný metadotazník!“
Vážnější starost je však za dveřmi - na střední školy nastupuje stále méně dětí. A v letech 2010 až 2017 čeká střední školství „stagnace“, kulantně řečeno. „Zatím jsme úbytek žáků ze základních škol nepocítili, ale v dalších letech je to nevyhnutelné. Už nyní se potýkáme s úrovní přicházejících, která kvůli menšímu výběru neustále klesá a nutí nás snižovat požadavky,“ potvrzuje Karel Bednář z Gymnázia Elišky Krásnohorské v Ohradní ulici. Vypukne boj o studenty, v němž jsou ve výhodě osmiletá zařízení? Vzkaz z úst mluvčí Výzkumného ústavu pedagogického (VÚP) Zuzany Fojtíkové je nepotěší: „Problémem, který se bude muset řešit, jsou víceletá gymnázia. Odborná i laická veřejnost nemá jednotný názor. V zemích s vyspělým vzdělávacím systémem neexistují, protože jsou chápána jako nežádoucí předčasná selektivita dětí, která brání rovným šancím. Jejich bytí v Česku je otázkou politického rozhodnutí.“
Dalším trendem je prý i nástup děti, které jsou, dá se říci, „jiné“. „Nejsou horší nebo méně chytré, ale nespokojí se s prostým výkladem učitele či odkazem na učebnici. Jsou samostatné, zvídavé a nenechají si nic líbit. Na to je třeba učitele připravovat a pedagogické fakulty přiznávají, že se to neděje,“ říkají odborníci z VÚP. A v tom nejspíš tkví problém. Učitelé, tím spíše dobří, skutečně nejsou. Už ředitelé pražských základních škol mají potíž sehnat pedagogy pro první stupeň. Václav Klaus z PORG sarkasticky říká: „Nevím, jak to skončí. Možná si budeme vozit učitele z Ukrajiny nebo Vietnamu.“

* Václav Klaus
Kotkem se nechlubíme „I na Novém PORG budeme začínat v osm hodin 40 minut. Musíme držet 'trademark'. Rozhodně to není věc, kterou bych zrušil, je tady na věky věků, stejně jako se u nás nezvoní,“ říká Václav Klaus mladší, ředitel PORG - gymnázia a základní školy v Praze Libni. EURO: Libeňské gymnázium bylo v roce 1990 první soukromou školou v ČR. Letos vzniká Nový PORG. Lze porovnat jejich vznik? KLAUS: Mezi zakladateli jsem nebyl, na škole učím od roku 1992 až1993 a řediteluji od roku 1998. Ale doba byla pochopitelně jiná. Panoval entuziasmus. Vznikalo mnoho věcí. Tenkrát v kvasu doby bylo založení školy jakoby legrace. Teď, když jsme zakládali druhou, šlo o měsíce práce - 27 dokumentů s padesáti přílohami a potvrzeními… EURO: Bilingvní gymnázium otevíráte 1. září. Původní už nestačilo? KLAUS: Odmítali jsme mnoho nadaných studentů. Chtěli jsme nějak expandovat, ale neudělat identickou školu - spíše spojit mezinárodní vzdělání s českým prostředím a nějakou mezinárodní maturitou. EURO: Míníte International Baccalaureate (IB)? KLAUS: Ano. Máme zájem končit touto zkouškou. Zdá se, že zájemce to oslovuje a rodičů schopných zaplatit za kvalitní zahraniční kantory - což školu prodražuje -, už je v Praze dostatek. EURO: Čím bude Nový PORG jedinečný? KLAUS: Unikátní bude tím, že spojuje možnosti vzdělání na vysoké škole v cizině či mezinárodní pracovní kariéry s příležitostí, aby ti, kteří k tomu nebudou inklinovat, si udělali maturitu českou a zůstali na českých školách. Sám jsem hrdým absolventem Univerzity Karlovy. Pro mne nebude tragédií, když dcera nevystuduje Oxford a nebudu jezdit za vnoučaty do Portsmouthu. Myslím, že i řadě našich klientů, rodičů, kteří by měli na to, platit mezinárodní školy šestkrát dražší, se líbí, když děti neztrácejí češtinu. EURO: A nehrozí, že budou vědět více o Tudorovcích než o Přemyslovcích… KLAUS: Chápu, že někdo je manažer, cestuje po světě, každé tři roky je jinde a musí najít školu, kam dítě poslat. Ale přece jen bych rád držel školu v českém prostředí. Tomu jsme přizpůsobovali i výběr zahraničních učitelů, aby měli vztah k zemi; někteří tu mají přítelkyně nebo manželky. Je důležité, aby škola měla kořeny. EURO: Loni vzbudil pozornost dar sta milionů korun od Martina Romana z ČEZ. Záviděly vám ostatní školy? KLAUS: Asi nám někdo záviděl. Ale my jsme jako nezisková organizace vždy peníze, jež jsme ušetřili, dali na odměny učitelům, zrekultivovali zahradu nebo postavili pavilonek. Takové peníze se hodí, ale nový projekt je spolyká poměrně rychle… EURO: Budova Nového PORG v Krči je v pronájmu? KLAUS: Ano, ale úpravy interiérů a vybavení budou drahé. Proto si myslím, že i za deset let přijedu ke škole ve Škodě Octavia jako dnes - abych se vrátil k té závisti. EURO: Lze očekávat, že školu navštěvují děti manažerů, profesorů. Některé školy se tím i chlubí. Co tomu říkáte? KLAUS: Nebudu nijak ventilovat, kdo sem chodí, gymnázium by na tom stavět nemělo. Nedávno jsem viděl státní školu, která prezentovala, že tam studuje herec Vojta Kotek. To mi přišlo legrační, ale proti gustu žádný dišputát. Jiní rodiče čekají od školy něco jiného. EURO: Jakým způsobem „respektujete individualitu“ studentů? KLAUS: Na škole je relativní svoboda. Jako mám respekt k učitelům a nestojím jim za zadkem, co učí 5. března, podobně se snažíme přistupovat ke studentům. V septimě nebo oktávě už nekontroluji, zda udělali domácí úkol z matematiky. To je jejich džob, chtějí-li jít na ekonomku nebo matfyz. EURO: Zatěžuje vás školská byrokracie? KLAUS: Jsme zařazeni do sítě škol MŠMT - čili plníme standardy, třídní výkazy a vše, co si stát vymyslí. To je samozřejmě zatěžující. Bude-li to přirůstat, obávám se, že nám bude růst školné a budeme se snažit odstřihávat, protože každoročně člověk zvažuje, zda toho není až moc. Je to poměrně snadné. Přestanete brát dotaci na žáka a zvýší se školné. Nový PORG má k tomuto blíž, protože školné je vyšší. V Libni jsme asi z poloviny závislí na státu. EURO: Kam byste poslal studovat své děti? KLAUS: Máme dítě v páté třídě a s manželkou jsme obešli ve dnech otevřených dveří mnoho škol. Atmosféra, která na mne dýchla z klasických státních gymnázií, mě dost zasáhla. Proto jsem všechna tři dítka přihlásil na PORG, i když je blbé, že tam budou mít tatínka ředitelem. *

Jiří Růžička
Finština bez žákajdy

„Šéfovat gymnáziu je možná o něco víc než řídit firmu, protože v podniku máte zaměstnance. My k tomu však máme ještě i žáky,“ říká Jiří Růžička, ředitel Gymnázia Jana Keplera (GJK), jenž nedaleko od pražských Hradčan vede tým 65 kantorů.

EURO: Těší vás, když ředitelé jako „prestižní“ gymnázium jmenují na prvém místě PORG a GJK? RŮŽIČKA: Na tyhle termíny jsem trošku háklivý. Nemám je rád. Považuji to za nepřiměřené sektářství. Spíše bych používal výraz kvalitní škola. U PORG je elita dána něčím jiným, především elitností dětí, jež má. Protože jde o privátní školu, kde se musí platit, míří tam určitý okruh lidí. Dle mne existují jen dvě až tři soukromá gymnázia, kam chodí děti cíleně, a nikoli proto, že se nedostaly na státní školu.

EURO: Jaký je váš názor na víceletá gymnázia? RŮŽIČKA: O nich si myslím skoro to nejhorší, protože jsme byli jednou z prvních škol, která osmileté gymnázium zavedla, a máme za sebou všechny fáze vývoje včetně té, kdy jsme do první otevírané primy brali 30 zájemců z 967. Proto vím, jak těžké bylo vybírat děti, přestože to byla absolutní intelektová špička Prahy. Nadání ve dvanácti letech neznamená, že budou úspěšně studovat. Osmiletá gymnázia své místo mají, ale měla by to být mimořádná příležitost pro mimořádné děti. A ono se to stalo tuctovou věcí pro tuctové žáky, protože školy si zřídily osmiletá gymnázia, aby si sháněly děti už v páté třídě.

EURO: Dle údajů Českého statistického úřadu se dá čekat další pokles, přicházejí slabší populační ročníky. RŮŽIČKA: Pořád to klesá. Demografická křivka půjde dolů ještě šest let. V Praze je každý rok meziroční úbytek dětí ze základních škol asi deset procent.

EURO: Obáváte se toho? Vyselektují se gymnázia? RŮŽIČKA: Každý se trošičku bojí. Někteří to ošetřují tím, že si zřídili více osmiletých tříd nebo jen osmileté studium. Považuji za zvěrstvo, nedává-li gymnázium šanci dětem z devátých tříd. Nechceme ustoupit z představy mimořádné příležitosti pro mimořádné děti. To je možná odpověď na vaši otázku, co je elitní škola. Naplnili bychom čtyři osmileté třídy. Třeba bychom měli i přeplněno, ale nechci jít tímhle směrem. Chci dát šanci výjimečným dětem, ale i těm dobrým ve čtyřletém studiu. Protože vím, že spousta dětí není ve dvanácti letech dostatečně sociálně či intelektově vyspělá.

EURO: Jak můžete jako ředitel státního gymnázia zajistit kvalitu pedagogického sboru, aby vám učitelé nepřecházeli na soukromé školy? RŮŽIČKA: Největším problémem školství je malý výběr kvalitních lidí, kteří by chtěli učit. Hlavním důvodem jsou mzdy. Bez debat. Když někdo zůstává, pak proto, že práci chce vážně dělat - v dobrém prostředí a s dobrými dětmi. U nás je fluktuace malá. Často si kladu otázku, proč tu lidé zůstávají. Okolností je víc. Mají kvalitní děti a program, mohou si sami nasměrovat, jakým směrem budou pracovat, jaké předměty nabídnou. Ale musím říci, že až na exkluzivní školy typu Open Gate soukromé školy učitele nijak nepřeplácejí. Tak tomu určitě není.

EURO: Vyučujete mnoho volitelných předmětů: makroekonomii, kulturní antropologii, Linux i finštinu. Jak si to může škola dovolit? RŮŽIČKA: To je otázka celkové koncepce. Co se počtu hodin týká, řekl bych, že jsme mezi ostatními střed. V čem jsme však jiní, je šířka záběru. To si můžeme dovolit, protože spojujeme čtyřleté a osmileté gymnázium. Učitelé předloží nabídku a já se podívám, kolik žáků se přihlásilo. A rozhodnu, zda předmět budeme vyučovat a dokážeme zaplatit.

EURO: Nabízíte i mnoho volnočasových aktivit: jazz, lezeckou stěnu… RŮŽIČKA: Jde o komplexní záběr. Na tom nám strašně záleží a v tom se lišíme od ostatních - že dbáme na rovnováhu mezi vzdělanostní a osobnostní výukou. Jako první jsme třeba začali s kurzy GO! spojenými s prožitkovou pedagogikou, jimiž všichni na počátku procházejí.

EURO: Jak klasifikujete studenty na GJK? RŮŽIČKA: Chtěl bych je klasifikovat jako vzdělané, sebevědomé osobnosti, které vědí, jak se točí svět. Mají velké možnosti a zodpovídají za svá rozhodnutí. Chceme, aby děti samy doma říkaly - a tím vždy překvapíme rodiče primánů -, jak prospívají. Nemají žákovské knížky. Rodičům říkáme: Učitelé mají e-mail, telefony, když něco chcete, spojte se. Ale tlačte na to, aby děti cítily vlastní odpovědnost.

* Miroslav Hřebecký
Diskutujeme o GMO i klonování „Ve studentech elitářství nepěstujeme. Ale zdůrazňujeme jim, že právě oni nesou zodpovědnost zato, aby národ posunuli někam dál,“ říká Miroslav Hřebecký, ředitel šestiletého soukromého Gymnasia Jižní Město (GJM). EURO: Máte „autonomní názory na pojetí středního školství“. Co si pod tím máme představit? HŘEBECKÝ: Především máme značně jiné názory proti státním školám, co se týká vývoje ve vzdělávání. Jsme jedno ze čtyř gymnázií v ČR, které si Výzkumný ústav pedagogický (VÚP) vybral, aby na nich ověřil školskou reformu. Myslím, že naše prezentace, jak máme připravený nový vzdělávací program, vzbudila opravdový zájem. EURO: Kdy vyučovací program spustíte? HŘEBECKÝ: Letos od 1. září. Ale pracuje se na něm tři roky a často vychází z toho, co již děláme. Třeba naše pojetí výuky českého jazyka je přepracováno na komunikační výchovu a interpretaci textu. Víte, že ve výzkumech zemí Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) se Česku vytýká, že naši studenti jsou přehlcení fakty a nerozumí obsahu. Proto máme semináře, v nichž jsou třídy děleny na půl, a tradiční výuku, ve které šlo především o historii literatury, jsme přesunuli do bloků kultury - společně s dějinami hudby a umění. Citovat seznamy děl nechceme. Byly to boje a učitelé, kteří se nechtěli přizpůsobit, odešli. U jazyků je zase nosná konverzace s rodilými mluvčími. EURO: Byli jste i jedním z gymnázií, na němž se maturovalo z japonštiny. HŘEBECKÝ: To byl třetí, nepovinný jazyk. Další aspirant je v páťáku, za rok bude maturovat. Dětí na japonštinu lektorky Harumi Jamadaové chodí více, asi deset. Ale že by si všechny troufly maturovat, to nikoli. Ale měl byste viděl úžas předsedy maturitní komise, když dostal seznam otázek a nalistoval si japonštinu se vší tou rozsypanou rýží… EURO: Co obnášejí předměty zdraví či příroda? HŘEBECKÝ: Jde o praktické věci, které každý potřebuje, ale nikdo je neučí: jak nakládat s tělem, jaká je alternativní medicína, co homeopatie. V prvním ročníku nebudou mít studenti fyziku, chemii a biologii, ale laboratorní cvičení, v nichž budou stavět hypotézy, které si ověří pokusy, a poznají zákonitosti. Vzorečky přijdou později. V historii budou sestavovat genealogii svého rodu. Nezačnou australopitéky, ale budou si povídat, jak se žilo ve 20. a 19. století. Projdou křestní listy příbuzenstva, aby je dějiny chytily. Většina studentů jde z GJM na humanitní školy, na mezinárodní vztahy, ekonomii, čili dvě třetiny maturují ze společenských věd. Až nám je nechuť k exaktním vědám nepříjemná. EURO: Jak učíte matematiku? HŘEBECKÝ: Ve třech úrovních. Od třetího ročníku dáváme na vybranou - to je vůbec naše know-how, že je necháváme svobodně vybrat. Kdybychom je nutili, všichni budou mít tendenci jít cestou nejmenšího odporu a naložit si nejméně. Když se však řekne, je to tvůj osud, pak si paradoxně naloží více, než by si nechali vnutit. Musejí vědět, že když se sami nebudou starat a rozvíjet osobnost, nerozvinou ji. EURO: Zaujaly mě ještě rétorika a mediální výchova. HŘEBECKÝ: Tam budeme učit nejen teorii, ale i řečová cvičení s videotréninkem. A v druhém případě vysvětlujeme, že média jsou nejen prostředek, který ovlivňuje názory člověka, ale že jsou i zneužívána k manipulaci. Musíme učit kritickému odstupu. Studenti se dočkají i povinného diskusního semináře, v němž budou rozvíjet schopnosti argumentace a uvažování. EURO: Jde o diskusní duely několika skupin? HŘEBECKÝ: Ano. S tím, že se budou střídat i v moderování diskuse. Musejí si dělat rešerše, rozeslat texty diskutérům, vyslovit stanoviska a tříbit názory pro i proti. Diskutovat mají o aktuálních problémech: klonovat, či neklonovat, GMO, testovat si DNA a podobně. EURO: Na škole máte „koordinátora péče o talenty“. Nač? HŘEBECKÝ: Máme i psychologa, což byl první krok, jak vyjít vstříc těm, kteří potřebují pomoc. Máme zde vozíčkáře. Ukazujeme, že není problém integrovat slepé do normální výuk - již tři nám odmaturovali. A dnes, kdy je v populaci patnáct procent dyslektiků, se nemůžeme uzavírat ani jim. Pak jsme cítili, že se věnujeme potřebným dětem a méně těm zdánlivě bezproblémovým, a proto jsme zřídili i druhou funkci, aby podporovala rozvoj talentů, ať již pro vědu nebo umění. Tři studenti byli na celoročních stážích v ústavech Akademie věd, další během studia programoval na ČVUT, jiní připravili studentský muzikál. Se vším všudy. *

BOX (na první dvoustranu):
EuroTop 10

Řediteli škol nejčastěji zmiňovaná pražská „elitní gymnázia“ (bez pořadí)
PORG, Praha 8 (soukromé)
Gymnázium Jana Keplera, Praha 6 (státní)
Gymnázium Jana Nerudy, Praha 1 (státní)
Gymnázium Jižní Město, Praha 4 (soukromé)
Gymnázium Nad Alejí, Praha 6 (státní)
Gymnázium Arabská, Praha 6 (státní)
Gymnázium Na Zatlance, Praha 5 (státní)
Akademické gymnázium Štěpánská, Praha 1 (státní)
Gymnázium Jaroslava Seiferta, Praha 9 (soukromé)
Gymnázium Oty Pavla, Praha 5 - Radotín (státní)

Pramen: Anketa týdeníku EURO

Tabulka:
Mimo měřítka Roční školné na pětici mezinárodních škol v okolí Prahy

International School of Prague (ISP), Nebušice - až 580 tisíc korun
The Prague British School (PBS), Praha 4 a 6 - až 410 tisíc korun
Lycée Francais de Prague (LFP), Praha 5 - až 200 tisíc korun*
The English College, Praha 9 - až 199650 korun
Open Gate (OG), Babice - až 470 tisíc korun

Poznámka: Čeští studenti získávají na LFP výhodnější poplatky.
Pramen: Školy

GRAF (sloupcový):
Sestupná gymnazistika Počty narozených dětí, které nastoupí na střední školy
1988 – 133238
1989 – 128881
1991 – 131094
1992 – 129850
1993 – 122142
1994 – 106915
1995 – 96397
1996 – 90763
1997 – 90930
1998 – 90829
1999 – 89774
2000 – 91169
2001 – 90978
2002 – 93047
2003 – 93957
2004 – 97929
2005 – 102498
2006 – 106130
2007 – 114947

Pramen: Český statistický úřad

Tabulka:
První tucet „akademiků“ Úspěšnost absolventů přijatých na vysoké školy (v procentech)

1. Arcibiskupské gymnázium 95
2. Gymnázium Christiana Dopplera 93
3. Gymnázium Jana Keplera 92
4. Gymnázium Nad Alejí 91
5. Gymnázium Jaroslava Seiferta 89
6. Gymnázium Arabská 87
7. Gymnázium Botičská 85
8. Gymnázium Budějovická 85
9. Gymnázium Jaroslava Heyrovského 85
10. Gymnázium Opatov 84
11. Gymnázium Na Zatlance 84
12. Soukromé gymnázium Altis 83

Pramen: Ústav pro informace ve vzdělávání, údaje 2005

Tabulka:
Zůstanou před branami? Převis zájemců nad přijatými pro ročník 2007 až 2008 (výběr, první kolo)
Gymnázium Jana Nerudy (šestileté) 270/91
Gymnázium Josefská (osmileté) 131/62
Akademické gymnázium Štěpánská (čtyřleté) 210/120
Gymnázium Sázavská (čtyřleté) 82/52
Gymnázium Budějovická (osmileté) 291/94
Soukromé gymnázium Altis (osmileté) 58/25
Gymnázium Na Zatlance (čtyřleté) 253/118
Gymnázium Jana Keplera (osmileté) 77/30
PORG (osmileté) 136/24
Gymnázium Voděradská (šestileté) 101/33

Pramen: Informace o gymnáziích - Praha a okolí, vydala PPPP 2007