Kde je Jie? Zmizelý Zemanův poradce je další výstrahou opicím od „předsedy všeho"

17. 3. 2018

Starý čínský idiom zní „zabít kuře pro výstrahu opicím“. A není nutné mít dekodér, aby bylo zřejmé, co se tím chce říci. Jde také o nejnižší společný jmenovatel všech spekulací, které se vynořily v souvislosti se zmizením šéfa velmi tajemné, avšak zjevně donedávna velmi dobře zapsané finanční skupiny CEFC - Jie Ťien-minga.

Fakt, že jde zároveň o „zvláštního poradce“ českého prezidenta Miloše Zemana, je ve všech zahraničních komentářích sice zmiňován, ale jen jako detail. CEFC však nesporně byla součástí skupiny firem, jimž bylo svěřeno naplňování asi nejvýznamnější zahraničně-ekonomické strategické iniciativy čínského prezidenta a šéfa Komunistické strany Číny Si Ťin-pchinga, označené jako Pás a stezka.

Nákup balíku 14,16 procenta akcií ruským státem ovládané společnosti Rosněfť od švýcarského velkoobchodníka s nerostnými komoditami Glencore a katarského státního investičního fondu za 9,1 miliardy dolarů je prvoligová záležitost. Ostatně zpráva o transakci byla strategicky načasována hned po návštěvě ruského prezidenta Vladimira Putina v Pekingu v září 2017. Akvizice nepochybně dostala požehnání v Moskvě a v Pekingu a jako součást „stezky“ byl nákup CEFC také vydáván.

Jeden hotel, jeden klub

Už loni čínské úřady selektivně klepaly přes prsty největší čínské soukromé korporace typu HNA, Dalian Wanda nebo Anbang Insurance (CEFC byla údajně číslo 7), poté co Si Ťin-pching vyzval ke zkrocení finančních krokodýlů, kteří svými extravagantními nákupy na dluh (mnohdy vůči čínským kvazi státním bankám), notabene v cizině, ohrožují hospodářskou stabilitu.

Anbang proslul kvůli obscénně přemrštěným částkám, jež platil třeba za hotely, včetně slavného Waldorf Astoria v New Yorku. Od 22. února je v nucené správě.

Panda go home. Česko už se slibovaných 95 miliard nedočká

No jo, ale CEFC si koupil také hotel v Praze (Mandarin Oriental), ba i fotbalový klub a další aktiva, která do strategie Pásu a stezky zapadají jen s vysokou dávkou představivosti. Ta měla být o kritické dopravní infrastruktuře, energetice, o něčem, kde je nějaký dodavatelský potenciál pro čínské firmy, často státní a mnohdy s nevytíženou kapacitou. To dává smysl, stejně jako nákup firem, přes něž se dostanete k technologiím nebo k trhům. Kdo si vzpomene na strategii, kterou mělo třeba Japonsko v době největší slávy svých bank a obchodně-průmyslových konglomerátů, nenajde v tom příliš velký rozdíl.

Pravda, je tady rozdíl v politice. Si Ťin-pching by zjevně rád vládl déle než obvyklá dvě období a také nikoli jako pouhý první mezi rovnými. V tomhle duchu se změnila čínská legislativa i tradice nastolená po smrti Mao Ce-tunga před dvaačtyřiceti lety. Časy se mění a ty zorientovanější čínské firmy chápou ducha doby, včetně toho, jak mu vyhovět. Od roku 2016 nejméně 30 čínských státem ovládaných firem v paralelním listingu svých akcií na burze v Hongkongu upravilo stanovy tak, aby v nich pamatovalo na roli Komunistické strany Číny ve své organizační struktuře a rozhodovacích diagramech.

Zabij kuře

Něco se muselo odehrát mezi podzimními fanfárami CEFC kolem společnosti Rosněfť a 16. únorem letošního roku, kdy Jie Ťien-minga sbalili, údajně na přímý pokyn od „předsedy všeho“, což je výstižná přezdívka Si Ťin-pchinga.

Kdyby to bylo za to, že lidé napojení na CEFC jsou v Americe vyšetřováni za uplácení kdesi v Čadu nebo Ugandě, a udělali tak nové Hedvábné stezce ostudu, šlo by to pochopit. Další možné vysvětlení by bylo vyšetřování jiných investic, jinde ve světě, na dluh od Čínské rozvojové banky, které také nejsou plně kompatibilní s tím, co si přeje předseda.

V každém případě platí, že zatknout někoho ausgerechnet na začátku oslav čínského lunárního roku, což je nejvýznamnější rodinný svátek, opravdu vypadá jako docela exemplární příklad zabíjení kuřete pro výstrahu opicím. Jaký to zvrat osudu tohoto mladého muže, kterého předloni zařadil časopis Fortune na druhé místo v žebříčku 40 nejvlivnějších lidí mladších 40 let na světě. Před Macronem. Voilà.