Stabilitu systému si lidé budou muset koupit
Od minulého čtvrtka jsme o něco moudřejší, pokud jde o možný vývoj důchodového systému. Moudřejší v teoretické rovině. Pracovní skupina, která spočítala dopady případného uskutečňování projektů penzijní reformy z dílen parlamentních politických stran, zdůrazňuje NEpolitičnost svých závěrů. Chce tím říct, že odvedla pouze odbornou, počtářskou práci a cílevědomě odmítá pronášet hodnotící úsudky. Kdyby je měl pronášet například koordinátor veškeré přípravy podkladů pro důchodovou reformu Vladimír Bezděk, nepochybně by v duchu jeho dřívějších prací vyzněly ve prospěch razantní reformy s razantním zapojením penzijních fondů.
Ze svého.
Ale ani Vladimír Bezděk další cestu vývoje českého důchodového systému vybírat nebude. Nebudou o ní rozhodovat ani lidé, které spoluprací s Bezděkovým odborným týmem pověřily samotné politické strany a kteří stranické projekty vytvářeli. Jsou to většinou také odborníci na důchodovou problematiku a mají větší sklon dívat se na věc věcněji a racionálněji než špičkoví politici. Jenže právě ti budou jednou o reformě rozhodovat.
Bude to rozhodování tělo na tělo, spojené s mnoha problémy. Ten hlavní vyjevily všechny dosavadní propočty Bezděkova týmu velmi průkazně. Makroekonomickou stabilitu systému budou muset lidé zaplatit ze svých důchodů. Projekty politických stran alespoň o žádných jiných zdrojích nemluví. Komunisté se pokusili jít na to opačně a vymodelovali si, že hodnota průměrného důchodu by se po celé toto století měla udržet na současných zhruba čtyřiceti procentech průměrné mzdy. Cenou za to by bylo mimo jiné zrušení státní dotace penzijního připojištění nebo zvýšení pojistného pro osoby samostatně výdělečně činné, což jsou koneckonců také lidé. Ale ani to by nezabránilo tomu, aby se důchodový systém propadl do dluhu.
Skluzavka.
Model fiktivních osobních účtů sociální demokracie by byl sice dlouhodobě přebytkový, ovšem za cenu poklesu hodnoty průměrného důchodu na zhruba polovinu současného stavu. Totéž se týká lidoveckého návrhu na možnost přesměrování části pojistného ze státního pilíře do fondů. Bezděkův tým odhadl, že by tuto možnost využila polovina mužů a desetina žen. Analýza ovšem říká, že i tak by si tím lidovci pouze zmírnili pokles hodnoty důchodů, která by na konci století činila necelých 34 procent průměrné mzdy. Většina populace by však touto cestou nešla zejména kvůli nedostatečnému příjmu a hodnota jejich důchodů by klesla výrazně pod třicet procent. Což by nezabránilo tomu, aby byl systém v sice mírném, ale přece jen deficitu.
Riziko chudoby.
Všechny stranické modely počítají se zvýšením hranice odchodu do důchodu. ODS nevylučuje dokonce až jedenasedmdesát let pro dnešní mládež. To má pochopitelně pozitivní vliv na finanční situaci systému, nikoliv ovšem na příjmy penzistů. Uskutečňování kombinovaného (státní pilíř + fondy) modelu US-DEU by vedl dokonce ke snížení hodnoty průměrného důchodu ve státním systému na pětadvacet procent průměrné mzdy. U lidí, kteří by využili možnosti přesunout část pojistného do soukromých fondů, by hodnota důchodů byla po většinu jedenadvacátého století nad čtyřiceti procenty, a v určitých obdobích dokonce kolem padesáti. Ovšem za cenu zvýšení pojistného na 34 procent hrubé mzdy. Z finančních důvodů by kombinovaný systém dlouhodobě využívalo jen čtyřicet procent mužů a žádné ženy, takže náhradový poměr v celém systému by se pohyboval kolem třiceti procent. Experti z Bezděkovy skupiny, kteří vystupují přísně nestranně, hovoří v souvislosti s projektem US-DEU o riziku chudoby pro nezanedbatelnou část lidí odkázaných pouze na státní důchod.
Projedená úspora.
To ale platí rovněž o plánu ODS na rovný důchod, který je ze všech stranických variant nejvyhraněnější. To ale na druhé straně komplikuje možnost kompromisů v budoucích jednáních o reformě (naopak lidovecký projekt je tradičně hodně flexibilní). Občanskými demokraty navrhovaný chudobný, dvacetiprocentní rovný důchod ze státního, ryze solidárního systému je vyvažován výrazným snížením pojistné sazby. To je nepochybná přednost zejména pro mladé generace, které mají do penze ještě spoustu času a získávají možnost investovat ušetřené prostředky do momentálně potřebnějších věcí. Projekt ODS ale neřeší – a těžko řešit může – nikoliv nereálnou situaci, kdy by část populace ušetřené peníze projedla a do důchodu odcházela s rovnými dvaceti procenty.
Bláhová představa.
Všechna tato rizika jsou velmi politická, ale jejich věcné řešení padne opět na odborníky. Když byla loni, ještě za vlády Vladimíra Špidly, pracovní skupina pro přípravu podkladů důchodové reformy ustavena, naivně se počítalo, že experti do června 2005 všechno spočítají, politici si potom sednou a družně dospějí k pověstnému konsenzu. Pak se všechno ještě jednou propočítá, politicky vyhladí a koncem roku se reforma začne uskutečňovat. Dnes je jasné jenom to, že pracovní skupina v červnu ukončí činnost.
