Spojené státy pomohly uvolněním ropných rezerv i euru
Po dlouhé týdny se společná evropská měna euro potápěla stále hlouběji ve vztahu k dolaru, až před dvěma týdny dosáhla historického minima 84,5 centu za euro. Hlavní ekonom MMF Michael Mussa v Praze ještě před zahájením výročních zasedání prohlásil, že „slabé euro přenáší znepokojení a nejistotu do dalších měnových zón . Připojili se k němu i další přední světoví finančníci a sborovým hlasem volali po koordinovaném zásahu centrálních bank. Jen ten podle nich mohl zachránit skomírající měnu před dalším oslabováním. Koordinovaný zásah konečně přišel: americký Fed, evropská ECB i japonská centrální banka spolu s centrálními bankami evropských zemí ve stejnou dobu stejně razantně zasáhly rozsáhlým nákupem eura. Měna sice posílila, ale dlouho jí to nevydrželo. Euro se znovu začalo propadat, i když se zatím nepřiblížilo minimu posledních týdnů. Stalo se nemyslitelné. Málokdo věřil tomu, že by americký Fed podpořil Evropskou centrální banku. Ve Spojených státech se blíží prezidentské volby a sáhnout na dolar mnohým připadalo jako hazard. Komentáře se shodují, že tak oslabené euro začalo vadit i Spojeným státům. Od svého zavedení v lednu loňského roku ztratilo euro osmadvacet procent své hodnoty ve vztahu k dolaru. Silný dolar ztěžuje americkým exportérům situaci, snižuje jejich konkurenční schopnost, zvyšuje se deficit obchodní bilance. Silnější euro by Američanům jejich díry poměrně rychle „zapláclo . Evropa dnes láká málokoho. Investoři se ze starého kontinentu přesouvají na druhý břeh Atlantiku. „Americký trh je natolik silný a velký, že musíte mít dobrou pozici právě tady, abyste v globálním měřítku něco znamenali, uvedl pro týdeník Business Week jeden ze dvou šéfů nizozemsko–britského koncernu Unilever Niall W. FitzGerald. Evropa už tolik neznamená. Růst v USA se letos podle všeho vyšplhá na 5,2 procenta, v eurozóně ovšem jen na 3,5, uvádí MMF. Hlavním důvodem nezájmu o starý kontinent je podle týdeníku Business Week rozdílnost postojů evropských představitelů ke strukturálním reformám. Na stále se propadajícím euru se totiž čím dál více podepisuje nedůslednost ekonomických reforem v jednotlivých členských zemích a naprosto chybí společný jednotný přístup k podpoře měny. Naposledy se v polovině září pouze ministři financí Ecofinu ve Versailles dohodli, že si přejí silné euro a že se na jeho podporu pokusí získat Američany a Japonce. Nedlouho poté se ale velmi hlasitě ozval francouzský ministr financí Laurent Fabius. Prohlásil, že intervenci by centrální banka měla provést co nejrychleji. „Neukazuje skutečnou sílu evropské ekonomiky. V opačném duchu se ihned vyjádřil německý premiér Gerhard Schröder s tím, že slabé euro je i pro německou ekonomiku velkým pozitivem. Fabius v rozhovoru pro týdeník EURO prohlásil, že na úrovni unie panuje naprostý konsenzus v otázce intervencí a že ministři financí na svém setkání ve Versailles dali Evropské centrální bance mandát k intervencím v případě potřeby a jasný signál, že politicky podpoří její případný zásah. „Myslím si, že centrální banka v současné situaci reagovala naprosto správně. Cokoli, co se týká spekulací ohledně mého samostatného postoje na podporu intervencí, odmítám komentovat. Změní se Evropa? Chtějí–li skutečně západní politici zachránit své dítko, nezbude jim než se do reforem pustit co nejrychleji. Podle expertů dnes unie a její měna potřebuje udělat několik důležitých kroků. V krátkodobém horizontu musejí centrální banky především těch největších evropských ekonomik, jakými jsou Francie, Německo, Itálie či Španělsko, ukázat, že jsou připraveny nahradit v rezervách dolar eurem. Nebudou–li rezervy v euru dělat centrální banky členských zemí, proč by to potom měl dělat někdo jiný? Druhým krokem ve střednědobém horizontu by měla být významná podpora měny ze strany politiků. Především se musejí konečně sjednotit na realizaci reforem, na nichž se již dříve dohodli. Není možné, aby se každá ekonomika například liberalizovala v různém rozsahu nebo s ohromným časovým odstupem. Platí to ale obecně pro všechny reformy. Evropa obecně ztrácí za Spojenými státy v budování nové ekonomiky. Pracovní trh zaostává už v tom, že je–li jednou člověk zaměstnán, je poměrně složité ho propustit, takže zaměstnavatelé jen velice obezřetně zvyšují stav zaměstnanců. Odboráři by si měli uvědomit, že globalizace a nové informační technologie nejdou proti nim a nejsou zlem. Změnit se musí i penzijní systém. Analytici dále poukazují na to, že start–upům se v Evropě zatím příliš nedaří. Jako hlavní důvod uvádějí vysokou finanční náročnost a enormní byrokratická pravidla a nařízení. Ačkoli se dlouho tvrdilo, že evropské vzdělání je prakticky bezchybné, je dnes evidentní, že tomu tak docela není. Chybějí především prakticky zaměřené obory, které by vychovaly experty schopné prosadit se v moderních podmínkách. Kritika se snáší i na to, že univerzity jsou převážně státní a údajně zpolitizované. Naprosto nejednotný evropský daňový systém důvěře investorů v eurozónu také nedodává. Chtějí–li tedy strůjci jednotné měny zachránit, co se dá, měli by se na zásadních krocích dohodnout co nejdříve. Netouží–li ovšem po dalších podobných situacích, jaké jim slabé euro přineslo při růstech cen ropy. Černé zlato jen za dolary. Na hlubokém propadu eura se samozřejmě silně podepsaly rostoucí ceny ropy na světových trzích. Vzhledem k tomu, že s ropou se na trzích obchoduje v dolarech, je jasné, že Evropa rostoucí ceny pocítila nejsilněji. Ropa těsně před intervencí ECB dosahovala nejvyšších cen za poslední desetiletí, překonala i rekordy z dob války v Zálivu. Pohybovala se na hranici pětatřiceti dolarů za barel referenční ropy Brent, což je asi o deset dolarů více, než kolik se za stejné množství platilo na počátku devadesátých let. Američané se rozhodli zasáhnout: otevřeli své ropné zásoby. Bílý dům oznámil, že v následujících devadesáti dnech uvolní třicet milionů barelů ropy. Tak se cenu podařilo na počátku týdne srazit na třicet dolarů za barel. Toto řešení je ale jen dočasné. Shodli se na tom v Praze na svém setkání zástupci skupiny G7. Finančníci se sjednotili v tom, že s ropnými magnáty je potřeba co nejrychleji zahájit dialog a dospět k těžebním kvótám, které by byly přijatelné pro obě strany, realizovatelné pro ropné velmoci z hlediska jejich těžebních možností. Na druhou stranu je ale třeba vzít v úvahu omezenost ropných nalezišť a uvažovat i s ohledem na budoucnost. Zástupce ropných zemí u MMF, který si nepřál být jmenován, pro týdeník EURO uvedl, že dlouhodobě by se ceny ropy měly dostat na úroveň mezi pětadvaceti a třiceti dolary za barel. „Cenu samozřejmě ovlivňují spekulanti a řada dalších vlivů, ale vzhledem k tomu, že západní svět stojí na ropě, je třeba se včas dohodnout na přijatelných cenách a množství. K jednání s vyspělými zeměmi na konci minulého týdne vyzval i venezuelský prezident Hugo Chaves, který v Caracasu hostil výroční zasedání ropného kartelu OPEC. Současně varoval evropské země před uvolňováním jejich ropných rezerv po vzoru Spojených států. Tento krok totiž minulý týden Evropané na návrh Španělska začali zvažovat. Podle představitelů OPEC by totiž v této situaci došlo k výraznému poklesu cen černého zlata a kartel by musel přijmout odpovídající opatření. Tedy především omezit vývoz, což je ale přesně to, po čem západní svět opravdu netouží. OPEC od října přislíbil zvýšit těžbu o osm set tisíc barelů denně. Cena by se podle expertů i slov zástupců ropného kartelu měla udržet na osmadvaceti dolarech za barel. „Pakliže ceny klesnou pod 22 dolarů v průběhu druhé poloviny příštího roku, omezíme těžbu, varoval na summitu jménem OPEC venezuelský ministr energetiky a současný prezident kartelu Ali Rodriguez. K otázce případných spekulací uvedl, že země OPEC tento stav respektují. „Žijeme v éře kapitalismu, kdy se tyto vlivy dají poměrně dobře eliminovat. Stačí, když vyloučíme možné pochybnosti o dalším vývoji na trhu.
DÁNOVÉ ODMÍTLI SPOLEČNOU MĚNU Bylo to „ne“ dosti těsné: Dánové poměrem 53,1 ku 46,9 procenta rozhodli o tom, že v jejich zemi se dál bude používat koruna a ne euro. Pro euro se vyslovili především lidé z businessu, zarytí stoupenci hlavních politických stran a ti, kdo vytvářejí veřejné mínění. Proč většina Dánů společnou měnu odmítá, zřejmě vyjádřila spisovatelka Ebbe Kloevedalová Reichová: „Jsem pro Evropu, ale řekla jsem ne euru, abych dala najevo, že společná Evropa má stát na demokratické otevřenosti. V této fázi euro není demokratickým projevem. Čtvrteční „ne nahrálo do karet euroskeptikům v dalších dvou zemích patnáctky, které se do eurozóny dosud nezapojily – Britům a Švédům. Tony Blair však prohlásil, že dánské rozhodnutí nic nezmění na tom, že voliči v Británii o zavedení společné měny svobodně rozhodnou. Nyní tam mají podle průzkumů odpůrci převahu zhruba tři ku jedné. Šéf ECB Wim Duisenberg prohlásil, že rozhodnutí dánského lidu respektuje a že odmítnutí společné měny nijak nezmění současnou spolupráci s Dánskou národní bankou. „Dánové se zřekli výhod plynoucích z eura, jako je zvýšení výkonnosti a zlepšování ekonomiky, jež jsou v eurozóně již patrné. Ve stejném duchu se vyjádřil i šéf Evropské komise Romano Prodi. „Euro zůstane světovou měnou a Dánové na tom nic nezmění. Své měně věříme, protože je dobrá pro Evropu, evropský pracovní trh, průmysl. Oživení už je ve dvanácti zemích eurozóny patrné. Podle expertů dánské odmítnutí společné měny může pro tamní ekonomiku znamenat ztrátu až dvaceti tisíc pracovních příležitostí a z dlouhodobého hlediska bude mít převážně negativní dopad.
NĚMECKÁ HRA NA SOCIÁLNÍ KARTU
Ujednáno, posláno do parlamentu. Německá vláda, jež se vzepřela požadavku pravicového opozičního seskupení CDU–CSU na zrušení takzvané ekologické daně, se rozhodla řešit zátěž vysokých cen ropy sociálním vyrovnáním. A vyšla vstříc sociálně slabším.
Opatření v celkovém objemu tří miliard marek, jež schválil minulý týden berlínský rudozelený kabinet, počítají například s větší možností daňového odpisu pro ty, kteří poměrně málo vydělávají a k tomu dojíždějí do zaměstnání. Fiskus rovněž pomůže těm, kteří by mohli mít potíže s úhradou za otop. Kabinet jim nabízí jednorázový příspěvek.
Zákon, k němuž musí dát souhlas Bundestag a Spolková rada, by měl být přijat ještě před Vánocemi. Rozpočtové břemeno má být rozděleno mezi federaci, její členy a obce. Země už daly nicméně najevo, že projekt podpoří pouze v případě, že náklady plně převezme spolkový stát.
Přijetí výše zmíněných opatření na vládní úrovni předcházela ostrá diskuse, která rozpoltila německou politickou scénu. Sociální demokraté označili za viníka rekordních cen ropné koncerny a vsadili na program úlev, k němuž se po původním příkrém odmítnutí připojili i Zelení.
Křesťanští a sociální demokraté naopak masivně pranýřovali ekologickou daň, která nyní zvyšuje cenu litru benzinu a nafty o šest feniků, a požadovali její škrtnutí. Předsedkyně CDU Angela Merkelová navrhla, aby se s ropou, dováženou do Německa převážně z Norska a Velké Británie, obchodovalo v eurech. Ohradil se i automobilový klub ADAC.
Kvůli zdražování ropných produktů stoupla zářijová inflace v Německu na tříleté maximum. Meziroční míra, kterou stanovily předběžné údaje šesti spolkových zemí, dosáhla 2,4 procenta, což je o šest desetin procenta více než v srpnu. Spotřebitelské ceny vzrostly v září o 0,4 procenta, zatímco srpen vykazoval jejich pokles o 0,2 procenta.
(iza)
