Společnosti na celém světě se náhle potýkají s nedostatkem pracovní síly
Zaměstnavatelé v několika nečekaných oblastech tvrdí, že mají potíže s naplněním pracovních míst. Manažeři továrny v Ho Či Minově městě hlásí, že mnoho z jejich dělníků, kteří pracovali za 62 dolarů měsíčně, v únoru odešlo na dovolenou a už se nevrátilo. V Bulharsku je taková poptávka po počítačových odbornících, že ti ani neodpovídají na inzeráty filmového studia z Los Angeles. V Pretorii má společnost Caterpillar potíže s vyškolením dostatečného počtu servisních techniků. Všechny případy odhalují tentýž problém: nedostatek lidí, kteří by byli schopní a ochotní pracovat za stanovený plat. „Máme globální problém… a bude se jen zhoršovat,“ říká Stephen Hitch, manažer lidských zdrojů v Caterpillar.
Nedostatek pracovních sil je celosvětovým problémem. Někteří zaměstnavatelé ho již pociťují a zdá se, že se v posledních měsících ještě zvětšil. Děje se tak navzdory značně publikovanému propouštění, a to včetně plánu Citigroup zbavit se téměř patnácti tisíc zaměstnanců. Ve skutečnosti však zůstává nezaměstnanost v USA nízká - v únoru činila 4,5 procenta - a nouzi o zaměstnance pociťují i společnosti, působící v zemích s vyšším počtem nezaměstnaných. „Nejde jen o jev v USA,“ říká Jeffrey A. Joerres, šéf pracovní agentury Manpower. Manpower vydal 29. března výsledky průzkumu téměř 37 000 zaměstnavatelů ve 27 zemích. Studie zjistila, že 41 procent z nich má potíže s najímáním lidí, které potřebují.
Co se děje? Se zvýšením globálního růstu o pět procent ročně od roku 2004 berou za své strategie společností založené na udržování nízkých pracovních nákladů - včetně přesunu činnosti do zemí s nízkými mzdami - dříve, než mnozí očekávali. Zdánlivě nevyčerpatelné zdroje levné pracovní síly z Číny, Indie a odjinud slábnou v důsledku toho, že poptávka po lidech s požadovanou kvalifikací převyšuje jejich nabídku. „Společnosti předpokládaly, že se vůbec nebudou muset obávat o lidské zdroje,“ říká Peter Cappelli, ředitel Centra pro lidské zdroje na Whartonově fakultě Pensylvánské univerzity, „nyní se obávat musejí.“
Korporace se snaží udržet nízké pracovní náklady pod kontrolou a kvůli tomu používají různé sofistikované postupy. Některé poskytují více vlastního školení, aby nemusely získávat cenné talenty na otevřeném trhu. Další snižují vlastní standardy pro přijímané lidi nebo stěhují podniky na nová území, která jiní dosud neobjevili - například do běloruského hlavního města Minsku nebo do maloměst v Bulharsku a Rumunsku.
Můžete si vybrat.
Zatím jsou na tom kvalifikovaní pracovníci, po kterých je poptávka, dobře. Jste-li ropným inženýrem v Coloradu, kde energetické společnosti Shell, EnCana a Halliburton přijímají nové zaměstnance, seč jim síly stačí, můžete se vybírat. Berou se i nekvalifikovaní pracovníci, říká Sue Tuffinová, ředitelka pracovního úřadu oblasti Mesa v Grand Junction v Coloradu. „Rodiče se snaží přesvědčit děti, aby zůstaly ve škole,“ říká. Lákadlo ropných polí je však silné: „Můžete jít bez jakéhokoli školení pracovat na vrtnou soupravu a vydělat 30 dolarů za hodinu.“ Společnost Consol Energy, sídlící v Pittsburgu, tak hodně potřebuje horníky, že zahájila mediální kampaň včetně bilboardů, internetu a svých vůbec prvních televizních reklam. V zemědělství přerušily zátahy na ilegální imigranty pracovní zdroje pro farmáře natolik, že loni svou úrodu nesklidili. Dokonce Michigan, který má v USA nejvyšší míru nezaměstnanosti, se snaží získat migrující farmářské pracovníky z Texasu a brzy i z Floridy. Jeho heslo zní Venga a Michigan - což ve španělštině znamená Přijďte do Michiganu.
Zaměstnavatelé v USA říkají, že nejtěžší je získat obchodní zástupce. Problém spočívá v tom, že společnosti nemohou najít lidi s technickými znalostmi a obchodním duchem, kteří by dokázali vysvětlit složité produkty zákazníkům, tvrdí Manpower. Na seznamu přání zaměstnavatelů v USA jsou hned za těmito obchodníky učitelé, mechanici a technici. „Existují profese, po nichž je taková poptávka, že i průměrní nebo podprůměrní lidé mohou být přijati,“ říká Michael Alter, ředitel společnosti SurePayroll, která sleduje pracovní trh, neboť připravuje výplaty malým firmám.
Ekonomové samozřejmě tvrdí, že nic takového jako nedostatek pracovních sil neexistuje. Z hlediska dělníka by mohlo být mnoho takzvaných nedostatků rychle vyřešeno, kdyby zaměstnavatelé nabízeli více peněz. A celosvětově - miliony lidí stále nemohou najít práci. Nejpřesvědčivějším důkazem toho, že dnes není žádný obecný nedostatek, je, že růst celkové mzdy pracovníka stěží sleduje inflaci. V USA je na svém padesátiletém maximu spíše podíl hrubého národního příjmu, který jde na zisky firem, než ten na rozvoj pracovních sil. Vzhledem k takovému novému počtu lidí na trzích práce v Číně, Indii a v bývalém Sovětském svazu je jen jediná věc, která by mohla vyvolat reálný nedostatek pracovních sil, a sice „globální pandemie, která by zahubila miliony lidí“, napsal v září ekonom z Harvardovy univerzity Richard B. Freeman ve výzkumné práci.
Zkuste však říct zaměstnavatelům, že jejich strategie týkající se pracovních sil, vytvořené pro období, kdy bylo pracovníků nadbytek, se neslučují s novou realitou. Problémem je najít lidi, kteří mohou nabízenou práci vykonávat. Výrobním podnikům se v Japonsku nedostává kvalifikovaných pracovníků kvůli stárnutí obyvatel i jeho úbytku během devadesátých let minulého století. „Nyní platí cenu za to, že se nevěnovaly lidským zdrojům,“ říká Hisaši Jamada, ekonom z Japonského výzkumného institutu v Tokiu.
Přestože jsou Číňané mnohem mladší než Japonci, může brzy Čínu postihnout stejná potíž. Jejím největším problémem je však v tuto chvíli vytváření pracovních míst pro miliony lidí valících se do měst, přičemž paušální růst mezd lze sotva očekávat. To se však může začít měnit, jestli vláda prosadí výhody lidem, kteří zůstanou na venkově, a většina továren zůstane koncentrována v několika pobřežních oblastech. V článku publikovaném na začátku března v deníku China Daily pekingský ekonom Cai Fang napsal, že se Čína přibližuje Lewisovu bodu obratu. Jde o odkaz na laureáta Nobelovy ceny, sira Arthura Lewise, který prohlásil, že v rozvojových zemích začnou mzdy v průmyslu rychle růst v okamžiku, kdy se zmenší nabídka nadbytečné pracovní síly z venkova.
Náklady jsou černou můrou zaměstnavatelů, a proto se na celém světě snaží, aby si udrželi přísun pracovní síly. V Japonsku byla lednová míra inflace přesně nulová - částečně proto, že korporace držely růst mezd na minimu. Japonské podniky se snaží jít jinými cestami. Mění částečné úvazky na plné, zvyšují mechanizaci, přesunují práci do levnějších oblastí a zaměstnávají důchodce. Společnost Toyota Motor například žádá některé pracovníky nad 60 let, aby oddálili odchod do důchodu o jeden a více roků. V Evropě švýcarská pracovní agentura Adecco učí polské tesaře norsky, aby mohli nastoupit na stavební práce v Oslu.
Společnost Caterpillar zase zintenzivnila své školení. Síť odborných škol v šesti zemích vyučuje předměty, které Caterpillar schválil, a studenti do nich vstupují na základě smlouvy, jež jim zaručuje, že budou zaměstnáni. Polovinu svého času tráví učením u obchodníků Caterpillaru a připravují se na konkrétní práci.
Nabídka pracovních sil v Indii upoutává velkou pozornost. Zvláštní přehled Manpoweru zjistil, že zaměstnavatelé v Indii mají nejmenší problémy s obsazováním pracovních míst. Devět procent z nich uvedlo, že je měli, proti 41 procentům v USA a 82 procentům v Mexiku. Důvod? Pracovníci Manpoweru se domnívají, že fluktuace pracovní síly je v Indii obrovská, a proto zaměstnavatelé počítají s tím, že když budou skutečně potřebovat obsadit pracovní místo, přetáhnou někoho z jiné společnosti. Na krádeži vzácných talentů soupeřům však nemůže být dlouhodobě postavena žádná strategie. Proto se zaměstnavatelé snaží rozšířit školení a zvýšit úroveň vzdělání. Přestože Indie produkuje ročně 400 000 inženýrů, málokteří mají kvalifikaci a jazykové schopnosti, aby mohli pracovat ve vyspělých nadnárodních korporacích. Loni se například přihlásilo do technických služeb nadnárodního gigantu Infos Technologies asi 1,3 milionu lidí, ale společnost říká, že pouze dvě procenta z nich bylo možné zaměstnat. Zdá se, že nedostatečné pracovní schopnosti brání podnikům vyřešit problém pracovní síly.
Střední Evropa Zoufalé hledání bulharských programátorů
Hledají se programátoři. Se šancí nadechnout se závanu vzduchu z Hollywoodu, vytvářet zvláštní filmové efekty a vydělávat slušné peníze. Zní to jako dobrý vtip, zvlášť v Sofii, bezútěšném hlavním městě Bulharska, nejchudší zemi Evropské unie. Firma Nu Image z Los Angeles, která v Sofii vede nízkonákladové produkční centrum, ale nečelí žádnému návalu počítačových odborníků, kteří by chtěli pracovat na digitálně upravovaných filmech, například na posledním dílu Ramba. Scott Coulter, producent vizuálních efektů Nu Image, říká, že na jeho inzeráty skutečně občas nikdo neodpoví. „Zažívám pekelnou dobu,“ prohlašuje.
Jste-li bulharský programátor, rumunský síťový inženýr nebo český specialista na podnikový software, pak si žijete dobře. Platy pracovníků v informačních technologiích ve střední Evropě rostou každoročně o desítky procent, protože nadnárodní společnosti, jako jsou Hewlett-Packard, SAP a Dell, pronikají do regionu a vybírají si z nabídky, o níž se vždycky předpokládalo, že je bohatá na absolventy vědeckých a matematických oborů, kteří jsou ochotní pracovat za třetinu platu jejich západoevropských kolegů.
Nyní se však překvapivě ukazuje, že zásoby kvalifikovaných pracovníků nejsou nekonečné. A nejde jen o IT specialisty, ale i o manažery, účetní, inženýry a další. Manažer call centra nebo IT ředitel v Polsku může stát společnost více než 100 000 dolarů ročně včetně benefitů a operátor call centra 23 000 dolarů, uvádí pracovní agentura Adecco. Velkým společnostem se tedy zvyšují náklady, a proto se stěhují do chudších zemí, kde jsou k dispozici levné pracovní síly. Finský výrobce mobilních telefonů Nokia, zaměstnávající v Maďarsku téměř pět tisíc lidí, 26. března oznámil, že postaví v Rumunsku novou továrnu na výrobu mobilních terminálů. A společnost EPAM Systems z New Jersey, která vyvíjí software pro společnosti Microsoft a SAP, hledá lokality v Rusku.
Akutnějším problémem je to pro menší společnosti, protože nemají ani prestiž, ani zdroje velkých nadnárodních společností. Mnohé již byly vytlačeny z hlavních měst. Rychle rostoucí německý výrobce komunikačních zařízení Hilscher umístil své nové vývojové centrum do Varny, města na bulharském černomořském pobřeží, kde sídlí průmyslová škola. „V Sofii je příliš velká konkurence,“ říká Oleksandr Ščerbina, šéf kvality Hilscheru.
Místní ředitelé IT již vědí, že musejí konkurovat nejen cenou. „Vytvoříte-li svůj ekonomický model pouze na základě levné pracovní síly, získáte náskok, který vám vydrží tři až čtyři roky,“ říká Saša Bezuhanová, šéfka provozu Hewlett-Packardu v Bulharsku. HP, který plánuje, že do konce roku v Sofii zvětší svůj dnešní počet 600 zaměstnanců na více než tisíc, dotuje počítačové kurzy na místních universitách, aby si zajistil stálý přísun pracovníků.
Zaměstnavatelé ve střední Evropě si nekonkurují jen vzájemně, ale soutěží i se západní Evropou. Nedostatek odborných pracovníků v Rumunsku s 22,3 milionu obyvatel také prohloubil odchod 2,5 milionu lidí za prací do zahraničí. Globalizující se trh pracovních sil však může také pomoci. Bulhar Andrej Kalo strávil téměř dvanáct let na různých pracovních místech v San Francisku, ale pak jej HP zlákal, aby se vrátil do rodné Sofie a staral se o servery velkých zákazníků. Plat je sice o něco menší, ale nízké životní náklady mu umožňují lepší životní styl. Kalo říká: „Jsem velmi rád, že jsem se vrátil.“
Copyrighted 2007 by The McGraw-Hill Companies, Inc BusinessWeek
