Preambule ústavy bývají plné velkých myšlenek, ale v mnohonárodnostní zemi, která zažila velmi vyhrocenou formu rasismu, zní pěkně, když hned na začátku nabízíte usmíření: „Jižní Afrika patří všem, kteří v ní žijí, jednotní ve své různosti.“ Tyhle věty, stejně jako ty o rovnosti, ale také nedotknutelnosti vlastnictví, již v konfrontaci s realitou znějí jako klišé, protože extrémní sociální nerovnost se nijak nezměnila.
Na začátku 90. let byl jihoafrický Giniho koeficient, který je běžně používán jako měřítko příjmové nerovnosti, s hodnotou 0,66 nejvyšší na světě (nula je perfektní rovnost, jednička úplná nerovnost). V roce 2015, tedy po bezmála čtvrtstoletí budování duhového národa, bylo číslo ale nachlup stejné. V horních deseti procentech sice už nejsou jenom zástupci menšin, ale stále na ně připadá asi 60 procent příjmů.
Pro srovnání: Česko je na úplně opačné straně spektra. Český Giniho koeficient osciluje kolem 0,26 již mnoho let a patří k nejnižším na světě. A Lorenzova křivka, popisující rozdělení příjmů v populaci, je daleko blíž rovnoměrnému rozdělení - na horní decil připadá něco přes 20 procent celkových příjmů (v západní Evropě je to 30 až 35 procent). Když přihlédnete k tomu, jak citlivě vnímá nerovnost a nespravedlnost (třeba i domnělou) česká populace, pak teprve musíte s trochou empatie a představivosti docenit naprostou delikátnost jihoafrického soužití, kde historická křivda je jasně doložitelná, nerovnost příjmová nekonečně vyšší a příslušnost k sociálním vrstvám a etnicitě velmi snadno odhalitelná.
Bělobě zakroutit krkem
Výzkumy Anny Orthoferové z jedné z nejlepších jihoafrických univerzit (Stellenbosch) ukazují, že rozdíly v příjmové úrovni mezi etnickými skupinami se snížily tím, jak se lidově řečeno horní vrstva barevně promíchala. Uvnitř majoritní černé populace máte dnes větší sociální nerovnosti než u kterékoli jiné skupiny. Chudobu a příjmovou nerovnost je možné potírat přes redistribuci. Co ovšem dělat s majetkovou nerovností, která je ještě daleko vypuklejší, když horních deset procent vlastní 95 procent soukromých aktiv (nezahrnuje tedy státní majetek, nerostné zdroje)?
Podle respektovaného přehledu Wealth Report 2017 od poradenské firmy Knight Frank je v Jižní Africe něco přes 40 tisíc dolarových milionářů, přičemž skoro polovina jich žije v Johannesburgu (dolarových milionářů v Česku má být něco přes 25 tisíc).
Střídání stráží v JAR: komplikovaná exzumace
Dvě pětiny Jihoafričanů se dělí o 30 až 35 procent příjmů, ale jen opět až deset procent majetku. Zbývající polovina obyvatelstva je na tom majetkově podobně jako kostelní myši.
Když vezmete v potaz tato čísla, není zase tak překvapivé, že ultralevicová strana Bojovníci za ekonomickou svobodu (Economic Freedom Fighters; EFF), vedená Juliem Malemou, je schopna strhnout část populace doslova radikálním ekonomickým programem postaveným na znárodnění majetku bílých bez náhrady. Příklad sousedního Zimbabwe, někdejší obilnice Afriky, která se po vyvlastnění proměnila v chudobinec, kde tři miliony lidí žijí ze západní potravinové pomoci (na celém jihu Afriky je dlouhotrvající sucho), zjevně není dostatečně odstrašující. Slovník se přitvrzuje, minulý týden už Malema chtěl „bělobě zakroutit krkem“.
Black Economic Empowerment je oficiální jihoafrickou formou pozitivní diskriminace již mnoho let, stejně jako koncept výkupu majetku na bázi dobrovolné nabídky; ústava zná za jistých podmínek vyvlastnění bez náhrady (nebo za symbolickou kompenzaci) již dnes. Sociální a majetkové rozdíly zůstávají.
Vyhnali jsme Zumu, oknem leze Malema
V první dvacítce nejbohatších Jihoafričanů jsou dva černoši, kteří stáli na startovací čáře v roce 1994. Jedním z nich je současný prezident a šéf nejsilnější a vládní strany Africký národní kongres (ANC) Cyril Ramaphosa.
Bývalý odborářský předák, posléze podnikatel a nyní hlava státu byl svého času velkým oblíbencem Nelsona Mandely a jako takový předurčen k nástupnictví.
Jenže prezidentský úřad mu vyfoukl Thabo Mbeki a po něm Jacob Zuma.
Zuma se svojí rozvětvenou rodinou a přáteli z rodiny indických přistěhovalců Guptových proměnil za devět let vládnutí dříve fungující a na africké poměry bohatou zemi na exemplární případ toho, čemu se říká „state capture“. Ramaphosovi se jako viceprezidentovi a místopředsedovi strany podařilo na sklonku loňského roku převzít nejdříve vedení ANC a nakonec (pod hrozbou odvolání parlamentem) letos v únoru Zumu vystrnadit z prezidentského úřadu.
Zdědil však nezáviděníhodnou horu problémů. Země potřebuje koňskou dávku reforem, jež by pomohly nastartovat ekonomický růst, který v průměru ani nedosahuje tempa populačního růstu.
Tohle je smartphone. Češi učí Afričany farmařit podle aplikace
Dovnitř ANC i vůči veřejnosti legitimitu Ramaphosova vládnutí velmi posílí, když se před soud dostanou účastníci hodně divoké kleptokratické jízdy z právě skončené éry. „Vyhnali jsme Zumu a oknem nám sem leze Malema“ vzdychají lidé z Ramaphosova křídla v ANC, kterému požadavky radikální levice z EFF vnucují agendu. Naposledy se tak stalo, když ANC nechal projít hlasování o vyvlastnění bílých farem bez náhrady dle zimbabwského modelu v parlamentu.
To není všechno. Malema a spol. by v příštím roce v parlamentních volbách chtěli zaujmout i znárodněním bank, těžebních společností a dalších klíčových podniků a nacházejí ochotné posluchače zejména u mladých a nezaměstnaných. Ti sice apartheid nezažili, ale očekávání duhové budoucnosti nebyla naplněna ani náhodou. Frustrace a zároveň sliby, že znárodnění konečně umožní zaplatit proměnu chudinských „townships“ na kvetoucí čtvrti s poliklinikami a nákupními středisky, je docela nebezpečná směs. Nemusíte znát jihoafrickou historii a společnost, abyste si to dovedli představit - na to stačí ty české dějiny.
Cyril Ramaphosa má pověst kompetentního pragmatika a mazaného politika zároveň. Bude potřebovat velmi jemný cit ve špičkách prstů, aby tuhle roznětku odjistil.
Přečtěte si komentář ke konci prezidenta Zimbabwe Mugabeho:
Comrade Bob Mugabe - velmi opožděný podzim patriarchy
Dále čtěte:
Zlatý gól George Weaha: bývalá hvězda AC Milán stane v čele Libérie
