Česká regionální letiště si stěžují na nezájem aerolinek. Pro ně nepředstavují Brno či Ostrava dostatečně lukrativní destinaci, na které by se dalo vydělávat. Zlost obyvatel těchto měst lze pochopit, zaplatí si drahé letenky a pak se hodiny kodrcají v autobuse.
Tři hodiny na přecpané dálnici proto, aby pak hodinu letěli třeba do Frankfurtu. Letecké společnosti ale nedostávají dotace na dopravní obslužnost jako dráhy nebo provozovatelé autobusů. Musí vydělávat. Mohou létat jen na linkách, které přinášejí zisk, tedy hlavně na trasách, kde cestují byznysmeni. A ti se vyskytují tam, kde je byznys. Letiště v německém Wolfsburgu by nikdy nepřekročilo význam sportovní základny, kdyby poblíž nestála prosperující továrna Volkswagenu. To platí i o francouzském Toulouse, kde se montují Airbusy. Ostrava ani Brno nepatří navzdory rozvíjejícím se průmyslovým zónám k významným hospodářským centrům. Severomoravané dokonce zamítli využití slibné zóny v N ošovicích, protože nechtějí být obtěžováni průmyslem. Pak se ale nemohou divit, že k nim téměř nikdo nelétá. Můžete mít sebelepší letiště, když se kolem něj nedaří průmyslu a službám, které dodají pasažéry, není k ničemu. Aerolinky si jej nevšimnou a místní musí do autobusů.
