Co mohou vlády v regionu střední a východní Evropy udělat pro obnovení důvěry v jejich ekonomiky? Odpovědi na tuto otázku hledali účastníci jedné z řady panelových debat na ekonomickém summitu střední a východní Evropy, pořádaném minulý týden v Salzburgu v rámci Světového ekonomického fóra. Politická a ekonomická elita regionu, doplněná o řadu dalších osobností, se sjela na tři dny v rakouských Alpách, aby diskutovala o zkušenostech s desetiletou transformací k tržním demokraciím, o procesu rozšiřování Evropské unie či o budoucnosti a obnově Balkánu.
Povšimněme si pozorně složení účastníků: přijeli prezidenti či premiéři Rakouska, Maďarska, Polska, Slovenska, Ruska, Ukrajiny, Slovinska, Estonska, Litvy, Lotyšska, Bulharska, Rumunska, Makedonie, Albánie, Arménie a Kazachstánu, šéfové nadnárodních společností typu Coca-Cola, DaimlerChrysler, Nestlé či Andersen Consulting a reprezentanti Evropské komise, Světové banky a Evropské banky pro obnovu a rozvoj. Malý Salzburg tak byl po tři dny nejvhodnějším místem na světě pro lobbování na nejvyšší úrovni. Pochopily to některé české firmy, nepochopila to česká vláda. Naše země jako jediná totiž neměla na ekonomickém summitu své politické špičky.
Na prestižním panelu o budoucnosti postsovětského regionu, který moderoval prezident a zakladatel Světového ekonomického fóra Klaus Schwab, to vypadalo, že Česká republika neexistuje. Panelisty totiž byli rakouský prezident Thomas Klestil, slovenský premiér Mikuláš Dzurinda, polský prezident Aleksander Kwasniewski, maďarský premiér Viktor Orbán, rumunský prezident Emil Constantinescu, slovinský premiér Janez Drnovsek, bulharský prezident Petar Stojanov a dále ještě předsedové vlád baltských států a prezidenti Kazachstánu a Albánie. Kde byl Miloš Zeman?
Vláda má zřejmě pocit, že Česká republika žádnou podporu a prosazování na mezinárodním fóru nepotřebuje. Miloš Zeman neměl na salzburské fórum čas. Šířil místo toho sprosté pomluvy o bývalém ministru zahraničí Josefu Zielencovi a o novináři Ivanu Brezinovi, aniž by předložil alespoň falešné kufříkové dokumenty či krátkou omluvu, rasistickým výrokem zaútočil na vietnamské stánkaře a spekuloval, jestli si Václav Havel neměl pro návštěvu Kosova vyžádat srdečné pozvání od válečného zločince Miloševiče. Minulý týden ovšem pouze vystupňoval Zemanovy vulgarity. Z jeho dřívějších vystoupení již víme, že novináře považuje za póvl, hnůj, žumpu, pitomce, hlupáky, blbce, nýmandy, nevzdělance a matérii, z níž bič neupleteš, a stranické kolegy že tituluje jako fekálie, impotenty, debily, toxické zplodiny a vyžírky. Nyní tedy přidal křivá obvinění z novinářského uplácení a rasistický výrok.
Pokud bude Miloš Zeman pokračovat tímto stylem, nejenže obnovení ekonomické prosperity nepomůže, ale má slušnou šanci dovést Českou republiky do stejné izolace jako Vladimír Mečiar Slovensko. Investoři budou o nás slýchat pouze špatné zprávy z médií (dobré jim nikdo na ekonomických fórech nesdělí) a evropští politici nebudou mít chuť paktovat se s vulgárním, špatně oblečeným a becherovce holdujícím premiérem, který chce novým tiskovým zákonem omezovat svobodu slova a registrační pokladny zavádí kvůli vietnamským stánkařům.
Pozměníme-li trochu původní otázku - Co můžeme udělat pro to, abychom zabránili prohlubování nedůvěry v naši ekonomiku? - je odpověď zřejmá. Splnit Miloši Zemanovi jeho přání, které minulý týden svěřil televizi Prima: „Strašně se těším, až se mi podaří vykonat kus práce, odjedu na chalupu do Nového Veselí a tam budu chodit po Vysočině a objímat stromy.
I my se na tento okamžik těšíme.
