Nejvíce skleslý je člověk tehdy, když ztrácí vědomí kompetence vlastního já. Tedy když namísto autonomního jednání upadá do naučených vzorců chování, které se jeví nejefektivnější pro dané role. Záměrně říkám "jeví se" a ne "jsou", protože opravdu efektivní je chování, které vychází z naší přirozenosti.
Jenže nejprve musíme objevit, jaká naše přirozenost opravdu je. Všichni toužíme být úspěšní a od dětství si upevňujeme určité strategie podle reakcí okolí na naše chování, které nás k úspěchu dovedou. Zapomínáme přitom na jednu věc. Každý člověk reaguje subjektivně, z hlediska svých zkušeností, svých názorů na život a často také svých předsudků. Setkáme-li se s vícero reakcemi stejného druhu, máme tendenci si myslet, že určitý způsob našeho jednání je „správný“, nebo „nesprávný“. Skutečnost však může být taková, že zafixovaná představa o nás samotných nás přivádí do stále stejných situací a přitahuje k nám stále stejný druh lidí, kteří se k nám chovají tím samým způsobem a tím v nás posilují vzorce chování, které vlastně ani nejsou naše. Začarovaný kruh je na světě. Pokud se v tomto kruhu cítíte dobře, není co řešit. Pokud cítíte únavu, frustraci, smutek nebo stres je to fajn! Ano fajn, protože jste udělali první krok k tomu, jak z tohoto kruhu vystoupit. Jaký krok? Uvědomili jste si své pocity. Zkuste si pro začátek toto cvičení: Vybavte si v duchu situaci, kdy jste se cítila šťastná, optimistická a nabitá energií. Vžijte se do té situace a uvědomte si, jaká jste tehdy byla. Necítila jste se v tu chvíli skutečně sama sebou? Bylo to opravdu jen mimořádností situace, že jste byla radostná a vitální? Zkuste si uvědomit, co jste dělala jinak. Pokud přijdete na určité prvky vašeho jednání, které byly jiné a podporovaly vaši radost, zkuste je přenést do svého každodenního života. Spíš než reakcí okolí si všímejte svých pocitů. Pocity vás dovedou ke znovunalezení životadárné energie, která se ve shonu každodennosti tak snadno ztrácí.
