Minulostí jsou asi doby, kdy se světové metropole přetahovaly o pořádání olympijských her. To, co ještě před lety přinášelo radost a prestiž, představuje pro stále více politiků noční můru.
Posledním městem, jež stáhlo svoji přihlášku do boje o pořadatelství letních her v roce 2024, se v úterý stal Řím. To samé učinil na sklonku loňského roku německý Hamburk a kandidaturu na zimní olympiádu v roce 2022 stáhly v nedávné době také polský Krakov a švédský Stockholm. V případě Říma, Hamburku i Stockholmu byly důvodem stažení přihlášky pochyby politiků o schopnostech města (případně země) událost ufinancovat. V Krakově pak sportovní svátek odmítli přímo občané v referendu. I zde byly však zdaleka nejvíce skloňovaným argumentem peníze.
Náklady na pořádání olympijských jsou závratné. Město musí naplánovat, vybudovat a především zaplatit sportoviště i obrovské infrastrukturní projekty. Kromě toho je potřeba vystavět tisíce hotelových pokojů a apartmánů pro sportovce a turisty. A jen náklady na stále náročnější a sofistikovanější bezpečnostní opatření šplhají do miliard dolarů. Většinu z těchto nákladů zaplatí samozřejmě daňový poplatník, který z celé olympiády přitom nemá téměř žádný ekonomický benefit.
Politici často své ambice na pořádání her velmi zatvrzele obhajují. Většina z nich argumentuje tím, že vytvoření pracovních míst, přilákání desetitisíců turistů a příjmy z prodejů vstupenek náklady na stavbu převáží. Ekonomové to však tak růžově nevidí.
Big Owe Stadium
Jako odstrašující příklad uvádějí ekonomové letní olympiádu v kanadském Montrealu v roce 1976. „Olympiáda může ztratit peníze asi tak, jako muž může porodit dítě,“ hlásal starosta města před vypuknutím her. Mýlil se. Špatný management a náklady, jež se nikdy nevrátily, nechaly quebeckou metropoli v dluhu 1,5 miliardy dolarů (37 miliard korun, při tehdejším kurzu však násobně více). Miliardového finančního břemena se Montreal zbavil až v roce 2006.
Hlavní olympijský stadion, známý jako Big O, byl sice po hrách přestavěn pro účely baseballu, avšak dnes jej již žádný tým pro své domácí zápasy nevyužívá. Někdejší chlouba města se tak zaplní jen sporadicky při příležitosti velkých koncertů či veletrhů. Ne náhodou mu místní přezdívají „Big Owe“ (Velký dluh).
Jakkoliv může být olympiáda v Montrealu extrémní výjimkou, podle výzkumníků oxfordské univerzity je překračování plánovaných nákladů v souvislosti z olympijskými hrami normou. „Předražování her je stoprocentní záležitost,“ píší ve studii z roku 2013. „U žádného jiného typu velkých projektů nedochází k překračování nákladů s takovou konzistencí. Rozpočet u jiných megaprojektů čas od času vyjde, u olympijských her však nikdy,“ uvádí výzkumníci.
Poučení?
Odstrašující příklad montrealské olympiády se naplno projevil hned při vybírání hostitelského města pro letní hry v roce 1984. O tom se rozhodovalo jen několik měsíců po hrách 1976, tedy v době, kdy o jejich opravdových finančních dopadech už nemohl pochybovat snad ani sám montrealský starosta. Přihlášku tak nakonec kvůli strachu z dalšího propadáku podalo jediné město, kalifornské Los Angeles. To se nakonec ukázalo jako klíčové. Z pozice jediného uchazeče si totiž představitelé města mohli dovolit diktovat podmínky samotnému MOV (Mezinárodnímu olympijskému výboru).
Američané si kromě jiného prosadili v té době nevídaný model financování, jenž byl z velké části opřen o soukromou sféru, a na rozdíl od dřívějších pořadatelů se spokojili s využitím stávajících stadionů a sportovišť. A výsledek se dostavil. Nízkonákladová olympiáda, kterou nikdo nechtěl, skončila v zisku 233 milionů dolarů (5,7 miliardy korun).
Že by se však od té doby pořadatelé poučili, se bohužel říci nedá. Ruská garnitura utratila ve snaze o uchvácení světa za zimní olympiádu v Soči rekordních 51 miliard dolarů (1,2 bilionu korun), uvádí deník The Guardian. Letní olympiáda v Pekingu přišla na 35 miliard dolarů (858 miliard korun) a nálepku šetrnosti si s největší pravděpodobností nevyslouží ani nedávno skončené hry v brazilském Rio de Janeiru. Přestože finální náklady ještě spočítány nejsou, ty prozatímní hovoří o částce kolem kolem 20 miliard dolarů (490 miliard korun). S alarmujícím propočtem přišel nedávno také tým akademiků a byznysmenů, jenž se se pokusil vyčíslit náklady na příští letní olympiádu. Tokijský sportovní svátek podle nich vyjde až na 30 miliard dolarů (736 miliard korun).
Jak skončí z ekonomického pohledu přespříští letní olympiáda v roce 2024, se necháme překvapit. Napovědět by mohl již v září příštího roku výběr pořadatele. Z původní pětice vážných kandidátů zůstali tři - Los Angeles, Paříž a Budapešť. Zrovna kalifornská metropole již jednou ukázala, že, alespoň co se týče pořadatelství sportovního svátku, méně je někdy opravdu více.
Dále čtěte:
Další předražená olympiáda? Tokio může vyjít až na 720 miliard
Tokio 2020: roboti, umělé meteority a žádní bílí sloni
Ve stopách Barcelony. Také Real zmodernizuje stadion
Medaile jsou rozdány. Jak Rio obstálo?
