Moderní hoteliéři sázejí na osobní přístup
Když přijela do Prahy princezna z nejmenované asijské země, nevybrala si pro svůj pobyt hotely Four Seasons nebo Paříž. Najala si dvoupokojové apartmá s výhledem na Ledeburské zahrady v hotelu U Zlaté studně. Hotýlek, schovaný na konci tmavé uzoučké malostranské uličky, jí sice nemohl poskytnout lesk a slávu velkého hotelu, ale z oken ložnice luxusně vybavené starožitným nábytkem ve stylu biedermeier se mohla kochat jedinečným výhledem na Prahu a večer se k ní linula hudba zahradních koncertů.
Svým výběrem se princezna neliší od rostoucího počtu lidí, kteří se dnes straní neosobních pětihvězdičkových megahotelů a dávají přednost diskrétním malým a útulným hotýlkům v unikátním prostředí. Ty nejlepší z nich mají luxusní vybavení a dokonalou obsluhu. Na recepci hosta zdraví jménem a vědí, že má rád žluté apartmá s výhledem do dvora, že nesnáší péřové polštáře a že snídá bílou kávu, karlovarský rohlík a vajíčko nahniličko.
Ideální Praha.
Jinde ve světě tato zařízení už dlouho zaplňují mezeru mezi řetězci typu Ritz Carlton a malými rodinnými penziony. Po budování superhotelů v devadesátých letech se rozmáhá trend boutique hotelů také v Praze, která se díky své rozmanité architektuře ukázala být pro tento druh podnikání ideální. Mezi nejluxusnější pražská zařízení patří například Hotel Savoy na Pohořelci, kam ráda jezdí se svým manželem monacká princezna Caroline, Hotel U Tří pštrosů v Mostecké ulici, ultramoderní Hotel Josef na Starém Městě, Pension U Raka na Malém Světě a ve stylu art deco Hotel Alcron ve Štěpánské ulici.
Stále další přitom vznikají. Lucemburský developer Orco, který se už přes deset let zabývá přestavbou pražských domů na kanceláře a luxusní byty, hodlá investovat až čtvrtinu svých prostředků na vybudování sítě těchto zařízení ve střední Evropě. První z jejich řetězce Andrassy Hotels otevřel své dveře letos v Budapešti, další se budují ve Varšavě a v Praze. V hlavním městě České republiky společnost staví hotel Riverside Court na Janáčkově nábřeží, další u Karlova mostu v Pachtově paláci.
Spolumajitel společnosti Orco Silvan Pedretti tvrdí, že každý z jejich hotelů musí mít svůj ráz. Riverside Court bude „naprosto dekadentní“, s křišťálovými lustry a tureckými koberci, Pachtův palác má být zase ukázkou barokního přepychu. Naopak v hotelu budovaném ve Varšavě, který je bývalým klášterem, bude vládnout klid. Pedretti říká, že výstavba je proti velkohotelům výhodnější. „Náklady na pokoj jsou poloviční, protože pracujeme jako vlastní developeři a můžeme využívat místních kvalitních výrobků. Například si nemusím nechat posílat koberec z Kanady, jako to dělají některé řetězce,“ podotýká.
Boutique je cokoliv.
Na nedávné konferenci hotelového průmyslu v Praze se odborníci z celého světa přeli, co vlastně boutique hotel je, avšak bezvýsledně. Nakonec se shodli pouze na tom, že by neměl mít více než sto pokojů a že má mít osobitý ráz. Dále se za označením může skrývat cokoliv.
Mezinárodní poradce a developer v hotelovém průmyslu Craig Donachie prohlašuje, že většina z nich není a nikdy nemůže být pětihvězdičková. Ať už je obsluha a zařízení sebeluxusnější, boutique hotely prostě nemohou nabídnout vymoženosti, které jsou u mnohem větších konkurentů samozřejmostí, třeba fitcentrum, bazén či prostory na konference, na nichž dnes závisí valná část hotelového průmyslu. „Boutique hotel je jako kousek vídeňského sachru. Je vynikající, ale pořád je to jen kousek, nikoli celý dort,“ domnívá se Donachie a dodává, „Označení boutique není zárukou kvality.“
Nejlepším příkladem jsou hotely Iana Schragera, který jich vlastní desítky ve velkých městech po celých Spojených státech a je považován za zakladatele trendu. Ten zacílil svou strategii hlavně na mladé lidi, kteří si vybírají ubytování spíše kvůli image než kvůli ceně nebo komfortu. Jeho hotely se vyznačují charakteristickým designem, nikdo by je však nemohl „obvinit“ z útulnosti nebo ochoty personálu. Právě naopak, jejich zaměstnanci jsou známí svou nafoukaností. Hosté si navíc často stěžují na malé tmavé pokoje. Donedávna odbýval Schrager podobné výtky komentářem, že nikoho nenutí, aby v jeho hotelech bydlel.
Jeho názor nesdílejí pražští majitelé. Pochopili totiž, že se hosté vracejí tam, kde se k nim lidé chovají hezky. „Pokaždé, když hosta potěšíte nebo překvapíte, zaznamenáte u něj bod,“ uvádí Martin Hoffmeister, majitel stejnojmenného boutique hotelu, a pokračuje, „Hotel je trochu jako divadelní představení: máte kulisu, rekvizity a herce–zaměstnance. Ve chvíli, kdy host vstoupí do dveří, zvedne se opona. A zaměstnanec jako herec musí být do své role nějak osobně angažován, aby ji zahrál dobře.“
První na ráně.
Ještě před třemi lety zaznamenaly boutique hotely trojnásobný růst oproti zbytku hotelového průmyslu. To vše se ale změnilo loňskými útoky na Světové obchodní centrum. Následná recese poznamenala všechny oblasti cestovního ruchu, ale obzvlášť tvrdě dopadla právě na ně. Letos zaznamenaly šestnáctiprocentní pokles cen oproti šestiprocentnímu poklesu v hotelovém průmyslu jako celku. Na rozdíl od mezinárodních hotelových řetězců, které určité rezervy mají a mohou pokles v návštěvnosti vyvážit snížením cen a navýšením objemů díky konferencím, boutique hotely jsou nechány napospas oslabenému cestovnímu ruchu.
„Velké hotely jen málokdy pustí hosta ze svých osidel,“ tvrdí Jaromír Tibitanzl, ředitel U Zlaté studně, kde zahájili provoz v září roku 2000. Nadnárodní řetězce totiž mohou svým hostům poskytnout výhodné balíčky s letenkami a další slevy, které si malé hotely dovolit nemohou. V Praze, kde jsou závislé na zámožnějších klientech, byly zvlášť postiženy. „Máme obrovské procento amerických turistů a ti přestali jezdit,“ říká Hoffmeister.
Navzdory konkurenci a dočasnému oslabení turistického ruchu sázejí podnikatelé v této oblasti na individualitu. Věří, že si osobním přístupem k hostům svoje místo pod střechou hotelového ubytování uhájí.
Kolik stojí boutique Ceny za dvoulůžkový pokoj ve vrcholné sezoně, stažené z internetu
U Zlaté studně: 146–247 eur, 348 eur přes Vánoce
Savoy: 330 eur
Hoffmeister: 310 eur
…a kolik konkurence
Four Seasons: 247 eur
Inter-Continental: 338 eur
