Zkuste si vzít „slepou“ mapu a odhadnout, kde by asi tak měla vzniknout velká města koncentrující ekonomickou aktivitu. Ústí velkých splavných řek či přímo klidné a hluboké zátoky mořského pobřeží se i amatérskému ekonomickému geografovi musejí jevit jako ideální lokality.
Prediktivní síla hospodářské geografie působí s nevelkými změnami dodnes a přinejmenším pro oblast kolem Severního moře platí stoprocentně. Díky nimravé práci ekonomických historiků v archivech víme, že dnešní belgická a nizozemská přístavní a obchodní města byla minimálně od pozdního středověku jedním z nejbohatších regionů Evropy. Udržení nadvlády španělských Habsburků nad jižní částí oblasti koncem 16. století sice znamenal relativní ztrátu významu Gentu, Brugg, a hlavně do té doby největšího světového přístavu Antverp, ale o to více zbohatl – i díky migraci protestantů na sever – Amsterodam v nezávislém Nizozemsku. Jeho prosperitu dokresluje hladina reálných mezd té doby, které byly v případě kvalifikovaných řemeslníků i nádeníků v Amsterodamu od začátku 16. století nejvyšší v Evropě (bohužel přehled nezahrnuje Prahu).
Amsterodam sice koncem 16. století převzal od Antverp primát nejbohatšího evropského centra a od něj za nějakých 150 let později Londýn, nicméně soupis bohatých měst a regionů v Evropě je až zarážejícím způsobem stabilní. Vnitřní Londýn je díky finančnímu sektoru podle regionálních evropských statistik NUTS II pořád jedničkou, ale pokud bychom udělali soupis „kdo je kdo“ mezi bohatými evropskými městy před třemi sty lety, moc by se oproti dnešku nezměnil.
