V Praze stále funguje robustní systém protiatomových krytů. S jejich využitím však nikdo nepočítá.
Krčský les pod Thomayerovou nemocnicí je zdrojem dvou atrakcí. Před porodnici odtamtud občas zabloudí mufloni. Tu ještě fajnovější představuje úzká chodba, která ústí do podzemí z lesní cesty těsně pod areálem špitálu. Za mřížemi se skrývá třípatrové zařízení postavené v šedesátých letech minulého století.
Podzemní nemocnice se 72 lůžky a dvěma operačními sály je opravdu působivé retro. Ti starší z nás se rázem přenesou do dob, kdy ve školách pravidelně navlékli igelitové pytlíky na končetiny a ve smradlavých plynových maskách klopýtali s mrskajícími se choboty po schodech do protiatomového krytu – povětšinou do tělocvičny nebo do jídelny.
Nemylme se ovšem. Krčský relikt z dob, kdy se vážně počítalo s útokem zbraní hromadného ničení, je plně funkční. „Do hodiny jsme povinni uvést zařízení do provozu,“ říká Pavel Florian, správce podzemní nemocnice, která je chráněným zdravotnickým pracovištěm pro případy mimořádných událostí včetně jaderného nebezpečí.
Většina technologií je tu ze 70. let, ale fungují. Pravidelně se kontrolují i expirace léků. Údržba a provoz zařízení stojí 450 tisíc korun ročně a hradí je sama Thomayerova nemocnice. Jen elektřinu platí hasiči, kteří mají s nemocnicí smlouvu, že může být podzemí využito v rámci Integrovaného záchranného systému.
Krč je z pohledu jaderného nebezpečí jedním ze zvláštních úkazů robustního systému ochrany civilního obyvatelstva, který byl zbudován za socialismu a dodnes je udržován při životě. Přitom nikdo nepočítá s tím, že by byl pro tento účel využit.
Kde se v Praze nacházejí další místa, kde se lidé mohou ukrýt v případě válečného konfliktu? A přežil by vůbec někdo?
Dočtete se v aktuálním vydání týdeníku Euro, které vychází 7. srpna a ke stažení je na www.alza.cz/euro
