V z n i k m o n o p o l u
Na počátku 90. let zazněla myšlenka, aby se uhelné doly rozdělily na samostatné jednotky. Cílem měly být jasné finanční a obchodní vazby. Základem tehdejších vztahů totiž byly přerozdělvací procesy zisku, zdrojů z investic, strojního parku atd. Po vyčištění vztahů pak mělo podle Viktora Koláčka vzniknout přirozené prostředí pro budoucí vzájemné propojení. „Jeden den za přítomnosti tehdejšího ministra průmyslu a obchodu Dlouhého s tímto návrhem všichni souhlasili. Druhý den už ne, pouze Důl Stonava ČSM trval na dohodnutém postupu, vzpomíná Koláček. Jisté je, že už tehdy pomýšlel na budoucí propojení dolů, což se mu letos podařilo.
Dalším cílem Českomoravských dolů bylo expandovat, a to buď do Polska, či v domácích podmínkách. Nejprve se pokusily získat polský důl Morcinek. „Diskuse s polskou vládou o dotacích do soukromé těžařské společnosti se však hodně protahovaly. Na trhu se v té době objevil většinový balík OKD, tak jsme ho koupili, říká Viktor Koláček.
Převzetí proběhlo podle známého scénáře: nejprve OKD, jehož akcie na trhu a od obcí postupně skoupil prezident firmy Prosper Trading Stanislav Pros, vstoupilo do K. O. P., poté Karbon Invest nakoupil od Prosper Trading 48,5 procent akcií OKD a nakonec manažerská skupina kolem Českomoravských dolů převzala Karbon Invest.
Nikdo však dosud nevyjasnil, kde se vzaly peníze ať už na vstup ostravských dolů do K. O. P. , či na nákup balíku akcií, jehož cena se pohybuje nad dvěma miliardami. Koláček však odmítá teorii, že by Prosper Trading skupoval akcie pro něho, a dokonce tvrdí, že ani se společností Karbon Invest neměl ani on, ani jeho partneři nic společného.
„Museli jsme do OKD vstoupit, protože se objevily informace, že o akcie má zájem zahraniční investor. A to by pro Českomoravské doly znamenalo smrtelné nebezpečí, tvrdí uhlobaron Koláček.
