Existuje něco dobrých důvodů, proč neotálet s radikální změnou důchodového systému. Je také něco důvodů, které velí k opatrnosti. Ty první jsou ale mnohem pádnější.
Namátkou – jen vloni stát vydal na penze o dvacet miliard korun víc, než na ně vybral. Pokud se nic nezmění, pak se při tomto tempu dluh zakrátko bude rovnat stovkám miliard. Populace stárne: rodí se méně dětí, zvyšuje se průměrná délka dožití. A počet lidí pobírajících penzi navíc vbrzku ovlivní populační exploze poválečných letech. Letos žije v české republice 1,4 milionu lidí starších pětašedesáti let, za deset let to bude více než 1,7 milionu a za let dvacet přes dva miliony. Ne že by to bylo neřešitelné. Je, ale každá zatím dostupná varianta znamená, že schodek zaplatí stát a tyto prostředky budou chybět na jiné priority. Třeba ve školství nebo na bytovou výstavbu.
Na nějakou dobu jistě pomůže například zpřísnění podmínek pro odchod do předčasného důchodu či plynulé zvyšování věkové hranice pro řádný odchod do penze. To vše podle kusých informací hodlá ministerstvo práce a sociálních věcí také navrhnout. Pro stabilizaci důchodového systému bude rovněž požadovat jisté částky z výnosů privatizace. Proč ne, nějak se začít musí.
Kusé informace také říkají, že při změnách penzijního systému by se větší spravedlnosti mohli dočkat lidé s vyššími příjmy, neb by byla stanovena horní hranice pro odvod sociálního pojištění, běžná v zemích Evropské unie. Výborně, to je bezesporu krok k tomu, aby se v důchodovém pojištění odstranila nynější míra solidarity, která již ohrožuje dobré mravy. A také k tomu, aby lidé, kteří si chtějí vlastním přičiněním zpříjemnit a zabezpečit stáří, konečně více začali spořit – připojišťovat se, uzavírat životní pojistky. I s tím se musí začít v mnohem větší míře než dosud.
Hlavně by se ale mělo konečně zase započít. Diskuse o změně penzijního systému úplně zbytečně už zase příliš dlouho leží u ledu. Mandát k přípravě důchodové reformy přitom sociálnědemokratickému kabinetu dávají dodatky k opoziční smlouvě. Stejně tak jako mantinely. Vláda v roce 2000 předloží koncepci reformy důchodového systému založeného na kombinaci průběžného a kapitálového financování. To za prvé. Za druhé – nedojde ke zvýšení daňového zatížení občanů a firem včetně zdravotního a sociálního pojištění, to znamená ke zvýšení daňové kvóty. Tolik dáno, stvrzeno šesti podpisy.
Koneckonců, chtít víc by asi momentálně ani nebylo možné. Tak kde to vázne?
