Mezi dohady nechybí ani teorie, že Juščenko již nežije
Ukrajinské volby změnily mediální paradigma. Zatímco bývá obvyklé, že se o výklad výsledků prezidentských či parlamentních voleb přou politologové, historici nebo experti na mezinárodní právo, v souvislosti s „oranžovou revolucí“ je leccos jinak: dejte mi toxikologa a pohnu zeměkoulí!
Zvýšenou užitečnost toxikologů zavinila zářijová příhoda lídra ukrajinské opozice Viktora Juščenka: zatímco před ní vyhlížel ze všech fotografií pohledný, zdravě vypadající padesátník, po ní předstoupil před veřejnost uhrovitý muž, jemuž se z tváře vytratila nejen všechna barva, ale tu a tam i kontrola obličejových svalů. Co se stalo?
Nikdo neví, ale zde jsou záchytné body: v září, uprostřed úspěšné předvolební kampaně Viktor Juščenko záhadně zmizel Ukrajincům z očí. Trvalo týden, než se zjevil, a zpráva to byla ohromná: někdo ho otrávil! Příznaky? Prudký záchvat slinivky břišní, selhávání funkce jater, paralýza obličejových svalů a nervů, obrovské boláky, které způsobily částečnou změnu podoby.
Ale kdo by to udělal? KGB, ukrajinská tajná policie, anebo Juščenkův promoskevský protikandidát, současný premiér Viktor Janukovyč?
Juščenkův volební tým si dal pochopitelně rychle záležet na tom, aby údajnou otravu svedl na ukrajinskou vládu. Ta sice jakýkoli podíl na Juščenkově záhadné chorobě odmítla, ale přesto se dostala do defenzivy. Mluvily proti ní především dvě věci: Viktor Juščenko byl převezen na soukromou kliniku v Rakousku poté, co povečeřel se šéfem ukrajinské tajné služby, a rakouští lékaři nedokázali přesně říct, co způsobilo jeho kolaps. „Nejsme si úplně jistí, ale zdá se, že onu nemoc způsobily látky, které se obvykle v potravinách nenacházejí,“ řekl médiím neurčitě Michael Zimpher, ředitel vídeňské nemocnice Rudolfinerhaus, která Juščenka přijala.
Ukrajinská vláda nato prohlásila, že „toxickou reakci zřejmě způsobilo zkažené suši…“
Spekulativní bujení.
Suši? Milovníky spikleneckých teorií zřejmě potěšil toxikolog profesor John Henry z londýnské nemocnice St. Mary, který rozhodně prohlásil: „Z toho, co vidím na Juščenkově obličeji, je jasné, že byl otráven dioxiny. Právě ty způsobují „chlorakné“, což je akutní forma akné. Dioxiny mohou kromě jiného způsobit neplodnost a podpořit růst rakovinného bujení.“
Jenže vykládat volby není nikdy snadné. Stejně jako se nikdy neshodnou politologové, v případě ukrajinské předvolební kampaně se nedohodli ani toxikologové.
A že se jich na profesora Henryho vrhlo; příklady? „Chlorakné sice je vedlejším projevem vystavení dioxinům, ale ještě nikdy jsem se nesetkal s tím, že by dioxiny byly použity jako jed,“ prohlásil ironicky Nick Edwards z londýnské nemocnice St. Thomas pro BBC, a profesor Stephen Mandy se k němu z amerického Miami přidal: „Ony boláky na Juščenkově obličeji mohly vzniknout následkem choroby zvané rosacea, kterou vyvolává těžký stres. Zdá se mi, že projevy, které vidím, jsou typické…“
Zkrátka, toxikologové s určitostí nerozhodli (vídeňská nemocnice poslala vzorky na analýzu do Spojených států, odkud výsledky zatím nepřišly), a tak politické spekulace mohou bujet dál.
Jak se kolečko polámalo.
Důležitým prvkem v představách o možné Juščenkově otravě je pochopitelně jeho politická minulost. Rodák ze Sumy v severovýchodní, rusky mluvící části Ukrajiny (jehož rodnou řečí je ovšem ukrajinština, a ne ruština!), byl po celá devadesátá léta úspěšným a loajálním kolečkem v politickém soukolí prezidenta Leonida Kučmy. V roce 1993 se stal šéfem ukrajinské národní banky (podařilo se mu zabránit hyperinflaci a učinit z ukrajinské hřivny poměrně stabilní měnu) a poté, co dokončil reformu, která definitivně zbavila ukrajinskou ekonomiku tíhy bývalého ruského dluhu, Leonid Kučma jej v roce 1998 jmenoval premiérem.
Ačkoli se dlouho věřilo, že si ukrajinský prezident našel v Juščenkově osobě svého nástupce (a Viktor Juščenko se - navzdory pokusům opozice získat ho na svou stranu - vždycky na veřejnosti choval jako Kučmův loajální souputník), v roce 2001 přišel zlom. Jednak: Juščenkova popularita byla nesrovnatelně vyšší než Kučmova, a pak, prezident vsadil na promoskevské průmyslové skupiny z východní Ukrajiny. Juščenko, jenž se oženil s americkou občankou ukrajinského původu, byl zavržen, a to jej definitivně zařadilo do čela opozice.
Od té chvíle se objevila řada menších či větších pokusů, jak Viktora Juščenka zdiskreditovat, a tak bylo letos na podzim poměrně snadné uvěřit výkladům, jež tvrdily, že kolaps způsobila otrava. Zdálo se, že vše zapadá do ukrajinského řádu věcí. Ostatně, věděl to i Viktor Juščenko, který poté, co se zotavil, v ukrajinském parlamentu připomněl politické vraždy posledních let: smrt opozičního předáka Vjačeslava Čornovila, který za podivných okolností zahynul v roce 1999 při autonehodě, smrt Gyorgyho Gongadzeho, novináře, nalezeného v roce 2000 nedaleko Kyjeva bez hlavy, či smrt bývalého šéfa ukrajinské centrální banky Vadima Hetmana, zastřeleného v roce 1998 ve vlastním bytě.
Viktor Juščenko si pochopitelně dává velký pozor, aby jak z těchto údajných nájemných vražd, tak ze své údajné otravy neobviňoval nikoho konkrétního. Nepochybně ví, čeho by se mohl dočkat, kdyby udělal sebemenší chybu. Ostatně: jak zní nejdivočejší spiklenecká teorie? Zatímco Viktor Juščenko je po smrti, na jeho místo nastoupil jakýsi agent. Pravda, není mu příliš podobný, a tak musel být otráven. Naštěstí pro Viktora Juščenka i pro Ukrajinu se zdá, že to nemůže být pravda: nastrčený agent by přece oranžovou revoluci už dávno vzdal.
