Finanční poradenství
Vyznat se v tom, zda jeden peněžní ústav nabízí lepší podmínky než jiný, je často těžké i pro lidi s ekonomickým vzděláním. Spíše průvodcem v nabídkách pro financování nákupu domu či bytu než dokonalou kuchařkou je ovšem i útlý svazek Financování vlastního bydlení. Úvěry na bydlení poskytuje nyní v Česku šest stavebních spořitelen a devět hypotečních bank. Jejich půjčky lze kombinovat a je možné k nim využít státní podporu. Nová publikace si nedělá ambice porovnávat nabídky jednotlivých peněžních ústavů a v textu neuvádí ani jejich seznam. Čtenáře v devíti kapitolách alespoň v obecné rovině seznamuje s tím, co mohou od hypotečních bank a stavebních spořitelen čekat. Autor Petr Syrový v předmluvě uvádí, že se pokusil přinést komplexní pohled na tuto problematiku v českém prostředí. „Financování bydlení je vzhledem ke specifickým podmínkám každého státu výjimečné, a nelze se tedy spolehnout na jinou než českou odbornou literaturu. (strana 8) Syrový je hlavním analytikem společnosti Sophia Finance a zabývá se finančním plánováním. Zdůrazňuje, že využil zkušeností svých spolupracovníků a na zpracování pasáží týkajících se problematiky úvěrování a pojištění se spolu s ním podíleli Hana Pažoutová a Jiří Žid. Nicméně přes toto odborné zázemí nenabízí publikace vyčerpávající informace a detaily, v nichž by se čtenář, který není odborníkem na finanční plánování, mohl ztratit. Naopak vybírá jen to podstatné. Další předností knížky je, že i úvěry pro bydlení a možnosti jejich kombinace popisuje poměrně srozumitelnou formou. Takže jako základní informace o nabídce úvěrů a podmínkách, které musí zájemce splnit, chce–li si pořídit byt či rodinný domek, může sloužit i těm, kteří se dosud o půjčky na bydlení příliš nezajímali. Výhodou je i pragmatické zpracování. Autoři se nepouštějí do úvah ani polemik o tom, zda jsou nastavené podmínky dobré či špatné. Naopak převážně stručně a jasně popisují současný stav. Výjimkou je snad jedině první, naštěstí poměrně krátká kapitola. Autor v ní rozebírá, zda lze z finančního hlediska považovat nemovitost na bydlení za dobrou investici. Tvrdí přitom, že cena nemovitostí neklesá a že se jejich hodnota zvyšuje minimálně o inflaci. Což je obecná pravda, která sice zřejmě platí v dlouhodobém horizontu, ale přinejmenším neodpovídá zkušenostem z minulých pěti let. Ceny rodinných domků a bytů nejenže nekopírovaly inflaci, ale naopak se na většině území propadly až o několik desítek procent. V dalším textu se může čtenář seznámit s tím, jak posoudit své finanční možnosti. V přehledné tabulce (strany 16–17) zjistí, o jaké nemovitosti může uvažovat, když sečte své vlastní prostředky nebo peníze, které může dát s pomocí příbuzných a známých dohromady, a odhadne, kolik by mohl měsíčně splácet. Z tabulek například vyplývá, že dá–li někdo dohromady tři sta tisíc a věří, že může měsíčně splácet sedm tisíc, může uvažovat, že by si mohl pořídit byt za až 1,2 milionu korun v novostavbě. Pokud by kupoval starší nemovitost, musí se poohlédnout po něčem levnějším, protože by mu tyto jeho vstupní podmínky (tři sta tisíc plus sedm tisíc měsíčně splátek) stačily nejvýš na byt či domek za 970 tisíc korun. Poměrně vysokou vypovídací schopnost tabulek (jsou dvě, pro nové a starší nemovitosti, protože se u nich liší výše státní podpory) trochu ruší fakt, že v nich nejsou uvedeny podmínky, z nichž tyto výpočty vycházely. Čtenář, který se dostane k publikaci až za delší dobu, si tak těžko odvodí, jak dalece tabulka ještě platí. V době od vydání publikace se totiž mohou změnit úroky nebo (u hypoték) i výše státní podpory. Zájemce, který se nejprve seznámí se základními rysy stavebního spoření a hypotečních úvěrů, dospěje v další části publikace k možnostem jejich kombinace. „Na trhu neexistuje ideální nástroj, který dokáže vyřešit úplně všechno, poskytuje jen samé výhody a nemá konkurenci, píše se v úvodu kapitoly o základních kombinacích možných produktů (strana 45). Kombinované produkty, které spořitelny i hypoteční banky nabízejí již několik let, se dosud příliš nevžily. Možná proto, že jsou příliš složité, a tím pro běžné klienty, kteří jim nerozumí, málo důvěryhodné. Publikace proto navíc zmiňuje i výhody a nevýhody různých kombinací hypotečních úvěrů se stavebním spořením nebo například kapitálovým životním pojištěním. Zejména mladé rodiny nebo lidé, kteří nejsou spokojeni s tím, jak bydlí, a chtěli by si pořídit něco jiného, uvítají kapitolu o finančním plánování. Z příkladu, který podrobně rozebírá situaci mladých manželů, si lze udělat obrázek, co všechno by měl člověk zvážit při úvahách o bydlení „na splátky . I když zvolí pro sebe na míru šitou nebo nejvýhodnější variantu (při níž lze například čerpat maximální možnou státní podporu), existují rizika spojená s délkou splácení. U půjček ze stavebního spoření se totiž zavazuje zpravidla na osm a u hypotečních úvěrů nejčastěji až dvacet let. „Ztráta zaměstnání je riziko, které se nedá jednoduše pojistit, píše se v publikaci. „V tomto případě (tedy pokud se rozhodneme pro dlouhodobé splácení půjček na bydlení) musíme spoléhat na to, že si v dohledné době najdeme jiné místo, které bude platově srovnatelné, uvádí se v kapitole o zajištění příjmu (strana 73).
Syrový, Petr: Financování vlastního bydlení. Grada Publishing, Praha 2000. 82 stran. Cena neuvedena.
