Ačkoli se v Česku vážně mluví o ohroženém „sociálním smíru“, mezi rokem 2008 a loňskem negativní posun vidět není
Mimořádně blbá nálada obyvatelstva Česka, která přechází až v hněvivé odmítání polistopadových poměrů, je pochopitelná a za pomoci behaviorální ekonomie i vysvětlitelná. Statistická srovnání chudoby, sociálního vyloučení a materiální deprivace však vykreslují zemi uprostřed Evropy v téměř růžovém světle. Tím spíš stojí za to se trochu prohrabat definicemi toho, co jednotlivé formulace znamenají.
Při bližším ohledání je například jasné, že procento obyvatel ohrožených chudobou, které má Česko nižší než kterákoli země včetně skandinávských a jež je stanovené na 60 procent mediánu disponibilního příjmu domácnosti (a navíc je přepočítáván podle věku a počtu jejích členů), ještě neznamená, že se tady máme jako na zámku. Ve velmi bohatých zemích s podstatně vyšším HDP na obyvatele i těch 60 procent mediánu dovoluje trochu jiný standard než v mnohem chudší, byť více rovnostářské zemi.
Druhý ukazatel „vážné materiální deprivace“ vypovídá o míře chudoby plastičtěji, neboť postihuje charakteristiky, které mají s reálnou úrovní spotřeby více společného.
Pokud si nemůžete dovolit maso, rybu nebo „ekvivalentní bílkovinu“ (co to asi tak může být?) každý druhý den, nemáte na vytápění bytu a nedokážete včas platit činži nebo pokrýt mimořádné výdaje, budete pravděpodobně v evropském kontextu opravdu chudý člověk.
Definice je přitom ještě složitější a zahrnuje i vybavenost domácností předměty dlouhodobé spotřeby. A stačí splnit pouhé čtyři z devíti znaků deprivace. I proto bude mít tenhle ukazatel pro českého čtenáře v mezinárodním srovnání asi nejlepší vypovídací schopnost. Takhle chudých lidí je v Česku podle posledního šetření Eurostatu 6,1 procenta, tedy stejně jako ve Slovinsku, papírově nejbohatší postkomunistické zemi. Zároveň jich v tuzemsku objevíte více než v Rakousku (3,9 %), Německu (5,3 %) a dalších zemích, které Češi považují za bohaté (celá Skandinávie, Nizozemsko, Británie, Francie). Tenhle ukazatel dobře postihuje také státy, které obvykle považujeme za chudší, nebo přinejmenším se snadno viditelnou „pouliční“ chudobou, což jsou všechny nové členské země, Řecko či Portugalsko.
Konečně třetí ukazatel v podstatě neříká nic jiného, než že část obyvatel se na formálních ekonomických aktivitách účastní minimálně. Je to spíše funkce nastavení pracovní a sociální legislativy, zejména pokud tento podíl je vysoký i v konjunkturní fázi ekonomického cyklu.
V agregovaném ukazateli (který zahrnuje všechny obyvatele splňující alespoň jednu z předchozích tří podmínek) je na tom Česko opět nejlépe v celé unijní sedmadvacítce. Ačkoli se v České republice mluví o vážně ohroženém „sociálním smíru“, mezi rokem 2008 (pro nás předkrizovým) a loňskem není vidět negativní posun. V mezinárodním srovnání si naopak Česko „polepšilo“, byť se tak stalo za cenu opravdu viditelného a měřitelného nárůstu sociálního stresu v řadě evropských zemí.
Interpretovat tuhle situaci jako nějaké vítězství nejde, ohrožené skupiny v Česku vnímají každé zhoršení velmi citlivě a statistiky za letošní rok zřejmě ukážou, kolik lidí se kvůli poklesu reálných příjmů dostane pod hranici chudoby. Při pohledu do tabulek člověka jenom napadne, co by s českou společností asi udělalo, kdyby se tabulkově v těchto parametrech dostala třeba na úroveň Polska. Jaké dopady by to mělo na politickou scénu? Raději na to nemyslet a nepokoušet osud. l
Chudoba, deprivace, hněv
Agregovaný ukazatel míry chudoby a sociální deprivace ve vybraných zemích EU (v %)
pramen: Eurostat
15,3 Česko
16,1 Švédsko
16,9 Rakousko
17,9 Finsko
18,9 Dánsko
19,9 Německo
20,6 Slovensko
27,2 Polsko
9,8
6,1
6,6
14,0
1,2
6,8
12,6
3,9
8,0
13,7
3,2
9,8
13,0
2,6
11,4
15,8
5,3
11,1
13,0
10,6
7,6
17,7
13,0
6,9
Definice:
Podíl obyvatel žijících v domácnostech, jejichž přepočtený disponibilní příjem je pod hranicí chudoby, tedy pod 60 % národního příjmového mediánu (po sociálních dávkách); přepočet disponibilního příjmu zohledňuje počet a věk členů domácnosti
Podíl obyvatel, kteří splňují alespoň 4 z 9 podmínek: nezvládají pravidelně platit činži, nemohou si dovolit dostatečně vytápět obydlí, nejsou schopni zvládnout mimořádné výdaje, nemají alespoň jednou za dva dny maso, rybu nebo obdobné bílkoviny, nemohou si dovolit týdenní dovolenou mimo místo bydliště, nemají auto, mobil, barevnou televizi ani pračku
Podíl obyvatel, v jejichž domácnosti dospělí členové kromě studentů pracovali méně než 20 % disponibilní doby
O autorovi| Miroslav Zámečník * zamecnik@mf.cz
