Privatizační excesy neberou konce
Ne podle slov, ale podle skutků poznáš je. Sotva co jiného napadne člověka při sledovaní toho, jak se vláda chová ke státnímu majetku v poslední době. Pozoruhodné události se dějí kolem gigantických firem i drobných podničků a je čemu se divit.
Už skoro dva měsíce řeší sociální demokraté problém, co udělat s privatizačním tendrem na Severočeské doly, který zřejmě vyhrál někdo jiný, než měl. Sociálnědemokratický favorit nezvládl ani dobře postavenou trať, která vyřadila zahraniční konkurenci a dala vysokou váhu podnikatelskému záměru, a nikoli ceně. Dva soupeři ho přesto zcela jasně převálcovali. Co teď s tím? Vše vypadá na to, že vláda rozhodne o zrušení soutěže, a bude zajímavé poslouchat, čím to zdůvodní, když na stole jsou velmi slušné peníze, jaké před zahájením privatizace nikdo nečekal.
Výbornou historkou je rovněž prodej Královopolské. Tu má podle rozhodnutí meziresortní komise a doporučení ministerstva financí získat společnost, kterou poradce dokonce označil za nevhodného nabyvatele, protože neprovozuje sama strojírenskou výrobu, zhoršuje se její hospodářská situace a společnost nedoložila přislíbená vyjádření financujících bank. Dokonce společnosti propojené s vítěznou firmou údajně dluží Královopolské značnou sumu po lhůtě splatnosti. ČKA potom oficiálně upozornila ministra financí, že prodej podle instrukcí meziresortní komise je v rozporu s pravidly obezřetnosti a k provedení transakce je nutný ukládací dopis vlády.
Neuvěřitelná je situace kolem asistenční služby ABA, zdravé a bezproblémové firmy, kterou kontroluje z 69 procent Česká konsolidační agentura a nic nebrání prodat ji v řádném tendru. Zájem deklarovalo více investorů a nic čistšího než veřejná soutěž v tomto případě neexistuje. Přesto se na vládě objeví, bez řádného projednání v připomínkovém řízení, návrh na prodej ABA hlavnímu konkurentovi UAMK přímým prodejem. Navrhlo jej údajně ministerstvo pro místní rozvoj a finance souhlasily. Zcela neinformovaní ministři museli jednání přerušit, aby si vyjasnili, o co vlastně jde.
Tak tomu se dá opravdu říkat privatizační tah na branku. Kde jsou časy mediální bouře kolem prodeje Becherovky i jiných firem v podání zlořády prolezlých vlád. Dnes máme kabinet s čistýma rukama nesmiřitelně bojující s klientelistickými pozůstatky minulosti. Pro premiéra Vladimíra Špidlu, který svůj vládní tým budoval na základním principu čistých rukou, je to dokonce zcela zásadní otázka. Čím to, že potom máme mžitky před očima? Je to opravdu z pilných a usilovných pohybů našich vládních politiků? Že by to byly následky čpících výparů z bahna korupce, přece můžeme zcela jednoznačně vyloučit!
