Opoziční strana bourá Špidlu, aniž ví, co dál
Je úterý 9. září, první poprázdninové zasedání poslaneckého klubu Občanské demokratické strany (ODS) je zhruba v polovině. V tom se nečekaně otevírají dveře jednacího sálu a na chodbu vybíhá předseda ODS Mirek Topolánek. „Pánové, nebudu k tomu nic říkat, zeptejte se Vlasty Tlustého, předsedy klubu, já jsem tady na návštěvě,“ volá nervózně na přítomné novináře a mizí na schodišti. Vlastimil Tlustý později Topolánkův raketový odchod vysvětlil jeho naléhavými povinnostmi, které svým kolegům oznámil předem. Prý žádný konflikt, žádný svár. Jenže problémy ve vedení ODS existují. Stejně rychle a se stejnými slovy, jako minulý týden z klubu, by se Topolánek mohl příští rok poroučet z předsednické funkce na partajním volebním kongresu. Žoviální lídr a jeho lidé se přesouvají na vedlejší stranickou kolej. Kormidlo ODS fakticky drží takzvaní Klausovi sirotci.
Nepovedený puč.
Někteří občanští demokraté týdeníku EURO naznačili, že Topolánek mohl mít na klubu skutečně důvod k nenáladě. Možná jej prý rozladil jistý telefonát, kdy mu údajně kdosi vyčetl, že se poslanci ODS dohadují o způsobu a termínu vyslovení nedůvěry Špidlovu kabinetu už teď, a ne až za dva týdny, aktuálně při schůzi sněmovny. Zda se pod pojmem kdosi skrývá třeba Václav Klaus, lze těžko zjistit. Prezident prý s předáky ODS situaci ve straně konzultuje poměrně často. Suverenitu ovšem Topolánkovi více narušuje už pouhý fakt, že jako senátor musí neustále běhat za poslanci, na něž má pramalý vliv. Až příští rok ztratí i senátorské křeslo (chce už kandidovat jedině do sněmovny), zůstane mu jen stůl v Hlavní kanceláři ODS.
Zatím nejvážnější jizvu na vztazích mezi Topolánkem a jeho zákonodárci zanechal červencový pokus o palácový puč uvnitř klubu. Úvahy o sesazení Tlustého se záhy ukázaly jako nereálné, protože se za něj při předběžných sondážích postavilo údajně jedenačtyřicet z celkově osmapadesáti občanskodemokratických poslanců. Scénář převratu podle některých dobře informovaných zdrojů podepíral Topolánek: po debaklu prý navíc dobrácky zašel za Tlustým a jako by se nic nestalo jej vyzval k pokračování normální spolupráce. K usmíření však nedošlo.
Kulová epizoda.
Nesoulad mezi Topolánkem a Tlustým je personifikací sváru staršího data. Loni na prosincovém kongresu ODS ve Františkových Lázních zvítězila touha po lidovém vůdci, muži z regionu, protipólu odcházejícího Václava Klause. Díky podpoře příznivců pražského lídra Jana Zahradila se předsedou stal Topolánek, ostravský „chlap s kulama“, a místopředsedou Petr Bendl, středočeský hejtman. Klausovi lidé Petr Nečas či Miroslava Němcová, představující jakousi sofistikovanější alternativu a symbol kontinuity, zůstali dvojkami, Zahradil si výhodným diumvirátem pomohl k prvnímu místopředsednictví. Ovšem Klausem nejvíce preferovaný Vlastimil Tlustý se stranickým škatulatům – v tom se podobá sociálnědemokratické dvojce Stanislavu Grossovi – vyhnul. Když viděl, že v antiklausovské atmosféře kongresu nemá šanci vyhrát, raději nechal boj o stranická křesla druhým a spokojil se s vlivným postem ve sněmovně. Dnes je přitom právě on mnohem více než dřív vnímán jako přirozený stranický tahoun.
Vyvanulý sprej.
„Lidový vůdce“ si totiž během prvních měsíců ve funkci počínal dost chaoticky. Jeho stranickým oponentům nejvíc vadí Topolánkova pasivita. „On jenom čeká, co se přihodí. Klaus měl neustále v rukou nápady. Přišel na výkonnou radu a řekl: mám téma. Předhodil pár podrobností a eso si nechal nakonec. Topolánek vypustí všechny trumfy okamžitě z úst,“ řekl týdeníku EURO jeden z politiků ODS. Rozdíl mezi Klausem a Topolánkem v péči o řízení vlastní strany ilustruje letošní příhoda z Karlových Varů, kde se v létě sešel Topolánek s prezidentem: „Máte plán, co uděláte, když v září padne vláda?,“ zeptal se prý Klaus. „Mám,“ odpověděl Topolánek. „Ale já se ptám, co uděláte doma, v ODS,“ trefil prý do černého Klaus.
S nápady improvizátor Topolánek zachází jako s pokusnými balonky. Ty nepovedené jednoduše stáhne zpět, jako by nikdy neexistovaly. Na jaře varoval, že ke svržení Špidlovy vlády nemá ODS dost sil. Nedlouho na to ovšem – bez předchozí konzultace s kolegy - zavelel ke svržení kabinetu. Tlustý naopak u nápadu setrvá a postupně jej dokáže zmodifikovat do přijatelnější podoby – příkladem je jeho provokační červnový návrh rovných sociálních dávek.
Sólo na truc.
Tato revoluční myšlenka spatřila světlo světa údajně z prozaického důvodu. Když ODS schvalovala svůj ekonomický koncept Modrá šance, který sestavili ekonom Karel Kříž a poslanec Martin Kocourek, Tlustý se jednání nemohl zúčastnit. Později měl prý pocit, že byl obejit, a doporučil některým kolegům, aby příští neděli sledovali diskusní pořad v televizi, že něco uslyší. A tam – zcela bez domluvy – Vlastimil Tlustý zveřejnil svůj konkurenční projekt rovné sociální dávky. „Strhl na sebe pozornost, Topolánkovi ukázal, jakou má politickou váhu. Měl pak dva týdny na to, aby dodatečně spočítal potřebné údaje. Vlastně souboj vyhrál, prospěšnost své myšlenky si uhájil,“ tvrdí člen klubu ODS.
Předseda Topolánek rozmíšky s Tlustým vehementně popírá, smířlivě mluví i sám Tlustý. Přesto si předseda není jist, zda mu Tlustý nevrazí při nějakém příštím střetu kudlu do zad. „To je politika, tam nejsou normální přátelství,“ řekl týdeníku EURO.
Prostor po profesorovi.
Antiklausovská vlna odezněla, s radikální rétorikou Topolánek do budoucna nevystačí. Má-li být příští rok potvrzen v čele strany, potřeboval by se vykázat co nejdelším seznamem úspěchů. Sám je nejvíc pyšný na sestavení vyvážené stínové vlády, zvolení Václava Klause prezidentem a zařazení ODS po bok vítězů v referendu o vstup do Evropské unie. Ve straně to tak ovšem každý nevnímá. Při sestavování stínového kabinetu totiž Topolánek špatně odhadl spojence, a tak většinu postů v této líhni budoucích ministrů drží jeho odpůrci. Tým moc nefunguje, o změnách přitom Topolánek slíbil uvažovat nejdříve k březnu příštího roku. Jeden z členů stínové vlády soudí, že příčinou potíží je skutečnost, že tým není primárně dílem předsedy, ale že jen dodatečně odráží moc jednotlivých proudů ve straně. „Tak to nikdy nemůže fungovat,“ dodal.
A na Hrad se prý Klaus dostal hlavně díky sám sobě, například lidovci a komunisté chtěli tehdy jednat jedině s Klausem, nikoli s prostředníky.
Mnohem snadněji se Topolánkovi daří plnit seznam neúspěchů: potíže s majetkovým přiznáním, neprůhledné podnikatelské aktivity, nepatřičné žonglování s pojmem osvětimská lež, nepřipravená televizní vystoupení.
Je pravděpodobné, že kdyby se františkolázeňské hlasování konalo dnes, dopadlo by jinak. Jednoduchost ztrácí na přitažlivosti, promyšlenější pojetí politiky už neodrazuje. Prázdný prostor po profesorovi zaplňují Nečas, Němcová, částečně Zahradil, nejvíce Tlustý. Čas hraje pro ně, zato třeba hvězda Petra Bendla prudce pohasla.
Osa Tlustý–Gross–Bém.
Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka z liberecké ODS je sice přesvědčen, že pětadevadesát procent strany – zejména regiony – stojí pevně za Topolánkem a proti němu je jen skupinka poslanců, právě oni však stranu ovládají. Od jarní krize v ČSSD kolují kuloární zvěsti – oficiálně se s úsměvem mluví o spekulacích - že Tlustý čile vyjednává se Stanislavem Grossem o postšpidlovské konstelaci na politické scéně. Reakcí na to jsou údajně dobré kontakty mezi ohroženými Topolánkem a Špidlou. Potvrzením těchto vazeb zdá se být instalace exministra Jaroslava Tvrdíka do čela Českých aerolinií, o níž se v dozorčí radě ČSA zasadil pražský primátor Pavel Bém z ODS. Ačkoli jej straničtí kolegové varovali, ať na zasedání raději nechodí, Bém šel. Okamžitě začaly dohady, jaký scénář se tím začíná naplňovat. Grémium ODS, Topolánek i Tlustý teď mohou Béma kritizovat, jak chtějí, přesto se události jasně točí kolem někdejšího opozičně smluvního spojenectví.
Září rozhodne.
Topolánek je v paradoxní situaci. Jako správný opoziční lídr potřebuje co nejvíc vystupovat proti současné vládě, zároveň ovšem není v jeho zájmu, aby tento kabinet padl, respektive aby byl ustaven nový, pod vlivem Grosse a Tlustého. Ještě větším paradoxem je, že podobný zájem mají i Topolánkovi vnitrostraničtí oponenti. Pro ODS by bylo totiž nejvýhodnější, kdyby se po eventuálním pádu Špidlova týmu konaly předčasné volby, protože by je zřejmě s vysokým náskokem vyhrála. Na to ale chřadnoucí sociální demokracie nepřistoupí, takže zbývá několik variant, při nichž se občanští demokraté více či méně „umažou“ o ČSSD. Topolánek tudíž celkem snadno prosadil mezi svými poslanci nápad vyslovit Špidlově vládě nedůvěru, byť se tím vpouštějí znovu do hry komunisté. Test soudržnosti kabinet při schvalování reformy veřejných financí absolvuje tak jako tak a v obou případech je výsledek nejasný. Křehká vládo, dokaž svou stabilitu, nebo jí nastolíme sami, i když za to něčím zaplatíme, vzkazuje ODS Špidlovi. Nebo i jinak: Když už Topolánek tu nedůvěru vytroubil do médií, tak tu hru dohrajme do konce.
Žofínský katalyzátor.
Nejvyšší představitelé občanských demokratů neberou na lehkou váhu chystaný Zemanův projev 25. září na pražském Žofíně. Tlustý se prý zúčastní podle situace ve sněmovně, která bude zrovna jednat o reformě, zato Topolánek nebyl dosud ani pozván, ačkoli o žofínské ekonomické konferenci ví už od června, a to od samotného pořadatele. Zeman – ovšem bez Grosse by to nešlo – má prý dost síly vyvolat v ČSSD rebelii.
Bude-li Špidla z nejrůznějších důvodů nucen odstoupit, prezident Klaus s největší pravděpodobností vyzve sociální demokraty, aby sestavili kabinet nový. ČSSD by pak sama musela rozhodnout, zda se tohoto úkolu ujme znovu Špidla, nebo například Stanislav Gross.
Ten dal v poslední době nápadně často najevo, že v mimořádné situaci by na sebe premiérskou odpovědnost vzal.
Duhová šance.
ODS má štěstí, že k prvním konfliktům by kvůli výběru premiéra zřejmě došlo v ČSSD. Ani občanští demokraté však nejsou zajedno, nebo dokonce ani netuší, co by se mělo dít dál. Málo pravděpodobná je menšinová vláda ČSSD s podporou komunistů, to by Grossovi u voličů neprošlo. ODS zase nechce žádnou obdobu opoziční smlouvy ani velkou koalici obou stran. Nejschůdnější by byla varianta takzvané duhové koalice, čili ČSSD/ODS/KDU-ČSL. Gross ji preferuje jednoznačně, v ODS se názory různí. Zatímco lidé kolem Tlustého by s ní souhlasili na celé zbývající tři roky volebního období, přičemž premiérem by podle nich měl být sociální demokrat a zúčastnění občanští demokraté by od své strany byli „kryti“ jakýmsi blíže neurčeným pověřovacím dokumentem, Topolánkovo křídlo si klade podmínku. Taková vláda by prý musela mít přechodný, úřednický charakter a předem by muselo padnout datum předčasných voleb. Kdo by měl stát v jejím čele, se zatím údajně diskutuje.
Tyto dva pohledy uvnitř ODS ovšem půjde během eventuálního jednání jen těžko sladit. Je jasné, že koncepce, která zvítězí, bude koncepcí příštího vítěze stranického kongresu.
Grossův zájem shrnul jeden z poslanců ODS lapidárně: „Nejraději by do toho namočil co nejvíce lidí, pak by včas vystoupil, sehrál hru ublíženého a vyhrál další volby.“
Klausova chvíle.
Rozuzlení nepřehledného zářijového dramatu je ve hvězdách. Vladimír Špidla udělá všechno proto, aby reforma byla v jakékoli podobě přijata a vláda nemusela padnout. Stejně dobře se však ODS může dočkat kýžených předčasných voleb. Klíč k nim má Václav Klaus: z Ústavy vyplývá, že pokud by se ani třetímu designovanému premiérovi nepodařilo sestavit vládu, konají se volby automaticky. Klaus by si tím vyzkoušel pravomoci, které mu v časech prezidenta Havla silně ležely v žaludku.
Nakonec ani o Topolánkově osudu v předsednické funkci se nemusí rozhodnout právě teď. Přímý vliv na jeho renomé budou mít ještě volby do Evropského parlamentu či senátorské a krajské volby v příštím roce. ODS má devět hejtmanů a každý pokles tohoto počtu bude Topolánkovi přičten k tíži. Po předsednickém postu v ODS navíc stále pošilhává kromě Jana Zahradila nebo Martina Římana i Petr Nečas, loňský favorit. Třeba se bude za rok rozhodovat jen mezi ním a Tlustým.
BOX:
Pokušení klidné síly
Sestavení duhové koalice by mohlo narazit na tvrdé požadavky lidovců. Být další tři roky ve vládě může být pro „klidnou sílu“ lákavá nabídka, jaká se neodmítá. Větší zájem na „neutralizační“ účasti KDU-ČSL však mohou mít sociální i občanští demokraté. Žádná z těchto stran dnes sice nechce připustit, že by premiérem duhového kabinetu mohl být lidovec – ODS po zkušenosti z pravicových koalic, ČSSD se zase cítí vítězem voleb – přesto by právě KDU-ČSL mohla tento post obsadit.
Z dosavadní čtveřice kandidátů na nového šéfa strany, který bude zvolen v prosinci na sjezdu v Ostravě, mají minimální šance Jaromír Talíř a Libor Ambrozek. Síly Cyrila Svobody a Miroslava Kalouska jsou zhruba vyrovnané. Tvrdším vyjednavačem o duhové vládě by byl zřejmě Kalousek, ve svých plánech totiž počítá s vybudováním silné partaje a odchodu do opozice by se možná bál méně než Svoboda. Kalouskův pragmatismus je pro partnery čitelnější.
Svobodu bude na sjezdu podporovat dosavadní první místopředseda, ministr dopravy Milan Šimonovský. Také on bude usilovat o potvrzení svého místopředsednictví.
