Island začíná soutěžit s Chorvatskem o místo 28. členského státu Evropské unie
Letošní rok bude pro Island složitý, neboť jeho hospodářská recese se neustále prohlubuje. Situace se však nezlepší ani v příštím roce, přestože vládní prognózy ještě nedávno předpovídaly opak. V jejím důsledku se stal pro Island hlavním zahraničněpolitickým tématem vstup do Evropské unie.
Prohlubující se krize
Dramatický pokles HDP v roce 2009 (zhruba o více než deset procent) se dle nových vládních předpovědí v příštím roce v podstatě nezmění a také spotřeba bude dále klesat. Původní, značně optimistické odhady však počítaly po letošním zpomalení s 1,1procentním růstem HDP v roce 2010. Také průměrná roční míra inflace byla z původních 5,7 revidována na 13,1 procenta. Nezaměstnanost by měla v příštím roce vzrůst až na zhruba 8,6 procenta (z 1,9 procenta v říjnu 2008). Předpokládá se, že kurz islandské koruny bude i v příštím roce nestabilní a veřejné finance se po velkých přebytcích v letech 2006 a 2007 dostanou do značného deficitu. Hrubé zadlužení Islandu, které na konci roku 2007 představovalo zhruba 30 procent HDP, letos vzroste na více než jeho 1,5násobek. Významné omezení výdajů v návrhu rozpočtu na rok 2009, který bývalá vláda předložila v prosinci parlamentu ve výši zhruba 150 miliard islandských korun (1,2 miliardy dolarů) a jenž již byl doplněn o další desítky miliard, společně se zvýšením daně z příjmu osob o jedno procento hospodářskou recesi ještě prohloubí.
Novelizace ústavy
Prostřednictvím Dohody o Evropském hospodářském prostoru (EHP) však má Island zajištěn přístup na jednotný vnitřní trh EU se zhruba půl miliardou spotřebitelů, přičemž do unijních fondů přispívá poměrně málo. Členství v EHP pro Island navíc neznamená přijetí závazků vyplývajících ze Společné rybolovné politiky EU (kvóty, zákaz lovu velryb a tak dále).
Bývalý islandský premiér Geir Haarde byl jedním z největších odpůrců členství země v EU. Prohlásil, že Dohoda o EHP je pro islandské zájmy výhodnější než případné členství v EU. S prohlubující se krizí však pod tlakem veřejného mínění změnil názor. Ještě koncem října tvrdil, že vstup Islandu do EU problémy této země neřeší, otázky týkající se Evropy a měny „nebude možné zodpovědět mnoho let“, na diskuse o unii není vhodná doba a islandská vláda musí řešit naléhavější problémy. Připustil však, že je nezbytné co nejrychleji splnit maastrichtská kritéria. V důsledku sílících hlasů vyzývajících k referendu o podání přihlášky Islandu do EU, pro jehož uspořádání se vyslovilo 70 procent Islanďanů, však i on nakonec v prosinci 2008 na tuto možnost přistoupil. Pouze však za podmínek, jež budou Islanďanům vyhovovat.
Dle některých odborníků na ústavní právo bude nutné, aby podání žádosti předcházely změny v islandské ústavě. Názory ústavních expertů se však liší a diskuse se odehrává již od vstupu Islandu do EHP. Převažuje však názor, že nejlepší by bylo novelizovat ústavu. Tato novelizace se kromě jiného týká i referenda, na jehož uspořádání se všechny islandské strany shodují.
Otázka rybolovu
V souvislosti s potenciálním členstvím v EU je pro Island zejména citlivá otázka rybolovu. Obává se totiž kvót EU na lov ryb. Proto byl islandský parlamentní výbor pro EU při své návštěvě Bruselu ujištěn, že vstupem do unie by pro Island zásadní změny v této oblasti nenastaly – i v případě revize Společné rybolovné politiky EU.
Předání kontroly nad islandskými zdroji ryb institucím EU je hlavním argumentem odpůrců vstupu Islandu do unie. Federace islandských majitelů rybářských lodí (FIFVO) neustále varuje před „falešnými proroky“ slibujícími trvalé výjimky pro Island v této oblasti. A přesvědčuje veřejnost, že ani Norové ve své Přístupové smlouvě k EU (zamítnuta referendem v roce 1994) nedosáhli v této oblasti ničeho podstatného a v žádném případě trvalých výjimek ve Společné rybolovné politice EU. „Nebyla jim ani potvrzena vlastnická práva nad jejich zdroji ryb do dvou set námořních mil od norského pobřeží,“ říká Fridrik J. Arngrímsson, předseda FIFVO. A dodává: „Společná rybolovná politika EU se ukázala velmi špatnou, co se týká všech aspektů zodpovědného a užitečného využití zdrojů ryb. Centralizovaný paternalismus, ve kterém se používají stovky miliard eur z veřejných zdrojů na podporu neefektivního a nadměrného rybolovu, je s naším životem neslučitelný. Neznám žádný nezávislý národ, který by se dobrovolně vzdal kontroly nad takovým důležitým zdrojem, jakým je pro Islanďany rybolov – žádná volba v tomto ohledu neexistuje!“
Čtyři roky
Tyto obavy nerozptýlil ani evropský komisař pro rozšíření Olli Rehn během videokonference, která se uskutečnila na začátku prosince na Univerzitě v Reykjavíku. Dle něho lze sporné otázky, především co se týká rybářství, řešit zkvalitněním Společné rybolovné politiky EU během nejbližších několika let. Rehn dále uvedl, že členství Islandu v EHP, díky němuž již přijal většinu evropských zákonů (acquis communautaire), značně usnadní jeho vstup do EU.
V důsledku demokratické tradice a rozvinutého hospodářství Islandu by jeho přihláška do EU mohla být vyřešena rychleji, než je obvyklé. Členem by se mohl stát během čtyř let. Pokud Island přihlášku podá, mohl by soutěžit s Chorvatskem o to, kdo se stane 28. členským státem EU.
Box:
Nová vláda, nové problémy
První obětí finanční krize byla islandská vláda konzervativního premiéra Geira Haardeho, která podala demisi pod sílícím tlakem veřejnosti a četných demonstrací (EURO 5/2009). Počátkem února jmenoval islandský prezident Ólafur Ragnar Grímsson šéfkou nové menšinové vlády oblíbenou sociální demokratku Johannu Sigurdardóttirovou. Její kabinet bude spravovat zemi do 25. dubna, kdy se v zemi uskuteční předčasné volby. Stěžejní misí koaliční vlády složené z premiérčiny Sociálně demokratické aliance a Hnutí levicových-zelených je boj s důsledky neradostné ekonomické situace Islandu.
Prvním krokem, ke kterému se nový kabinet zavázal, je změna ve vedení islandské centrální banky. Ta je viněna z nedostatečné analýzy a předvídání závažnosti ekonomické krize, která dopadla na bankovnictví ostrovní republiky. Premiérka Sigurdardóttirová adresovala dopis tříčlenné radě centrální banky, ve kterém ji požádala o rezignaci. Dle platných právních norem však vedení banky odvolat nemůže. Jedinou výjimkou je trestný čin. Je tím zajištěna politická nezávislost této finanční instituce. Proto také šéf úřadu a bývalý premiér David Oddsson nadále zůstává ve funkci. „Jsem přesvědčena, že to (odstoupení vedení centrální banky) představuje podstatnou část obnovy víry v islandskou ekonomiku,“ uvedla premiérka. Souběžně připravuje zákon, který by ministerskému předsedovi umožňoval tříčlenné vedení nejvyšší finanční instituce v zemi jmenovat i odvolávat. Oddsson na svou obranu uveřejnil na webových stránkách banky pětistránkový dopis, ve kterém obhajuje vlastní práci. Výzva k rezignaci „vykazuje všechny známky, že byla vypracována mimo úřad premiérky – v sekretariátu politické strany nebo někde jinde“.
Sigurdardóttirová vnáší do ostrovní politiky mnoho nových témat. Je první ženou-šéfkou kabinetu a od roku 2002 žije v registrovaném partnerství s novinářkou a spisovatelkou Joninou Leosdóttirovou.
Jedním ze strategických rozhodnutí, které 300tisícový národ v severním Atlantiku čeká, je rozhodnutí o členství v EU. Premiérka krátce po svém jmenování prohlásila, že vstup do Evropské unie a přijetí eura by oživily ekonomiku poškozenou zhroucením bankovnictví. Nová vláda již požádala parlament, aby zvážil, zda by se Island neměl stát členem EU. Sociální demokraté jsou této myšlence v zásadě naklonění, ale jejich vládní koaliční partner je opačného názoru. Shodují se však na nutnosti vyhlásit referendum o vstupu do EU. Závěrečnou zprávu, která má analyzovat všechny otázky související s členstvím Islandu v EU včetně přijetí evropské měny, by měl parlament zveřejnit do 15. dubna. Debata o evropském směřování se stane součástí předvolební kampaně. Mnoho evropských lídrů včetně francouzského prezidenta Nicolase Sarkozyho, německé kancléřky Angely Merkelové a předsedy Evropského parlamentu Hanse-Gerta Pötteringa však dává přednost ratifikaci Lisabonské smlouvy před dalším rozšířením EU.
Martin Shabu
