Až jednou zbohatnu, koupím si vlastní ostrov. Podobný sen mají děti volící si budoucí povolání, teenageři objevující kryptoměny i zaměstnanci korporátů v krizi středního věku. Marshall Mayer nespadá ani do jedné z kategorií, ale zato si tento sen splnil. Samozřejmě si taky nemůže dovolit pořídit celý ostrov sám, a právě proto se v roce 2018 stal spoluzakladatelem inciativy Let’s Buy an Island! a prostředky na uskutečnění svého přání získal za pomoci crowdfundingu.
Skupině okolo něj a jeho kamaráda Garetha Johnsona se během jednoho roku podařilo ve veřejné sbírce získat 250 tisíc dolarů (5,6 milionu korun), za něž pořídili neobydlený ostrov Coffee Caye o rozloze 1,2 akru, který leží u pobřeží Belize v Karibském moři. Kdyby investoři chtěli vybírat peníze jen kvůli tomu, aby se mohli opalovat na své vlastní pláži, pravděpodobně by jim lidé neposlali nic. Jenže oni si davy nadšenců získali plánem na vybudování nezávislého státu. Na Coffee Caye se totiž má rozkládat knížectví jménem Islandia. To bude mít vlastní hymnu, státní vlajku, vládu a jako nejmladší mikrostát na světě vyhlásí nezávislost.
Mayer právě teď projíždí ostrovem v rámci svého ,inauguračního turné‘ a předvádí první crowdfundingem financovaný stát zvědavcům z řad investorů i turistů. Celá to má jen jednu vadu na kráse – žádné mezinárodní společenství totiž Islandii neuznalo jako samostatný stát.
Mayer si z toho však nic nedělá, ostatně neplánuje ostrov skutečně odtrhnout od Belize. „Ten pocit, když po 15 minutách plavby z Belize vstoupíte na ostrov, do kterého jste investovali. To je nádhera,“ rozplývá se. Kdyby se svou skupinkou třinácti zájemců chtěl objet své území autem, za pár minut by neměli co dělat, a tak si Coffee Caye projdou pěšky. Kus země vystupující nad mořskou hladinu získal svůj název díky tvaru připomínajícímu protáhlé kávové zrno. Z jedné strany se na něm nachází zátoka s pláží a mýtinou. Druhá polovina je porostlá hustými křovinami, jež na pobřeží přechází v mangrovníky.
Politicky sporný turismus
Na pohled to není nic moc, ale pro investory se jedná o vyvrcholení patnáctileté snahy. Johnson, generální ředitel projektu a druhý spoluzakladatel iniciativy, koupil webovou doménu letsbuyanidland.com už v roce 2007, kdy ho poprvé napadlo, že vybírat peníze na vybudování mikrostátu by mohla být zábava. Sám se sice cesty do Belize účastnit nemohl, ale jinak jsou neuznané státy jeho koníčkem.
Sám se totiž podílel na založení cestovní kanceláře Young Pioneer Tours, která turisty dopravuje jednak do extrémních destinací, jako jsou Severní Korea nebo Sýrie, ale hlavně pořádá zájezdy na separatistická území. Takže třeba do Podněstří, Náhorního Karabachu a Abcházie. Požadavek na vytvoření umělého státu na ostrově dokonce vzešel od zákazníků kanceláře, kteří politicky sporná místa vyhledávají. Když pak Johnson v roce 2018 uviděl na Filipínách ostrov na prodej, vzpomněl si na svůj starý nápad s crowdfundingem. O chvíli později se navíc na jednom z těchto zájezdů seznámil s budoucím obchodním partnerem, a projekt tak začal získávat konkrétní obrysy.
„Napřed jsem si myslel, že je to nesmysl,“ přiznává Mayer v rozhovoru pro CNN. „Ale když mi Gareth začal vysvětlovat, kolik by takový ostrov mohl stát, uvědomil jsem si, že na světě jsou místa, kde je mnohem snadnější ho koupit. Najednou se zdálo, že pokud spojíme finanční prostředky mnoha lidí, mohlo by se to podařit,“ vypráví.
Brzy poté stanovili zakladatelé cenu jedné akcie ostrova na 3250 dolarů (72 514 korun). Každý investor si jich může nakoupit, kolik chce, ale při rozhodování o podobě státu mu stále zůstává jen jeden hlas. Následně si Mayer a Johnson vytipovali několik možných ostrovů, a nakonec zakoupili Coffee Caye. Tento typický ٞ,tropický ráj‘ je vyšel na 180 tisíc dolarů (čtyři miliony korun) a transakci dokončili koncem roku 2019. Hned potom přišel covid-19 a všechny další plány zmrazil.
Vlastní stát pro zábavu
Mikrostáty většinou slouží hlavně jako atrakce pro chtivé zbohatlíky. Jsou to výstřední území, která svým návštěvníkům rozdávají šlechtické tituly, nebo vytváří nesmyslné zákony. Zakladatelé projektu se při experimentování s Islandií inspirovali například anglickým ,knížectvím‘ Sealand nebo samozvanou Republikou Užupis ležící ve Vilniusu. Hráli si na vytváření vlastní země, jako kdyby převedli The Sims do reality.
Tak se zrodila hymna, vlajka a vláda Islandie složená z jejích investorů. Johnson dokonce žertuje, že zastává „tajnou, tichou roli šéfa tajné policie“. Každý návštěvník Coffee Caye se pak automaticky stane občanem Islandie a získá její pas. Za malý poplatek prý také bude možné zakoupit titul Lorda či Lady z Islandie.
Rozdílní investoři samozřejmě berou budování státu jinak vážně. Zatímco Mayer musel zrušit ceremonii vztyčování vlajky, jelikož ji ztratil, tak podle Johnsona chybí Islandii k pozici plnohodnotného státu už jen armáda. Coffee Caye stále formálně spadá pod území Belize a platí na něm jeho zákony. Mayer si však od formálního vyhlášení nezávislosti slibuje především možnost začít si vytvářet na ostrově vlastní pravidla. Podle svých slov sem chce v budoucnu lákat turisty například na jednorázové plasty.
„Investoval jsem, abych mohl všem svým přátelům vykládat, že vlastním ostrov,“ konstatuje s nadsázkou další účastník turné Stephen Rice. Do projektu se zapojil od začátku, byl druhým investorem hned po Mayerovi. Málem se stal dokonce hlavou státu – titul mu unikl o jediný hlas. Říká, že sice ví, že na projektu nikdy nezbohatne, ale výše investice ho rovněž nezruinuje, a tak celou záležitost bere jako zpestření. Koupě akcií mu umožňuje navštívit ostrov levněji a také v případě jeho prodeje dostane jedno procento ze zisku. „Já tu ale platím za to, že jsem na svém vlastním ostrově,“ prohlašuje Rice.
Plány? Nemáme
Maximální počet investorů Islandie byl stanoven na sto padesát. Co bude následovat, až se naplní kapacita, si nikdo není jist – nápady oscilují od vztyčení soch světových diktátorů po revitalizaci korálových útesů. Nejspíš se zde ale objeví glampingové ubytování, restaurace, bary nebo kajaky a místo se promění v atrakci pro návštěvníky Belize. Alespoň tedy dočasně, neboť Velvet Dallesandro, která se expedice také účastnila, vyslovila obavu, že hurikány a klimatická změna mohou v dohledné době mikroostrov potopit.
Oscar D. Romero, realitní agent z Belize, který pomáhá Islandii s právními náležitostmi, rovněž upozorňuje, že na ostrově musí jít ekonomický rozvoj s udržitelností ruku v ruce, protože zdejší mangrovy a bariérové útesy patří mezi chráněná území státu Belize. Agent doufá, že do prací na ostrově se podaří zapojit místní obyvatele a zároveň zde revitalizovat přírodu. Pak podle něj může experiment s mikronárodem skončit jako prospěšný projekt.
Jak ale bude vytváření Islandie pokračovat, neví nikdo. Tento netradiční cestovatelský projekt má v současnosti investory z 25 zemí a objevují se mezi nimi jak průvodčí, tak generální ředitelé firem. Mayer zde požádal svoji ženu o ruku a pro Stephena Ricea to je vůbec první místo, kam se vypravil opakovaně. „Lidé náš koncept opravdu přijali,“ říká nevěřícně Mayer. „My žádné další plány nemáme, protože jsme v první řadě nikdy nedoufali, že dojdeme tak daleko.“
