Pro operní svět to byl „Wolfgang“. Německá kancléřka Angela Merkelová ho v kondolenčním dopise nazvala „výjimečným ředitelem“. V roce 2001 bavorský ministr kultury Thomas Goppel „starým kozlem“. Někteří ho považovali za spasitele, jiní za diktátora. Vnuk slavného německého hudebního skladatele Richarda Wagnera Wolfgang, ředitel bayreuthského operního festivalu v letech 1951 až 2008, zemřel 21. března ve věku 90 let.
Wolfgang Wagner však rozhodně nebyl hlupákem. Díky němu je totiž tento rodinný festival v nejlepším stavu od roku 1876, kdy jej jeho dědeček Richard založil a uvedl na něm premiéry třetí a čtvrté části svého operního cyklu Prsten Nibelungův – Siegfried a Soumrak bohů. V roce 1882 se pak také na tradičním každoročním srpnovém festivalu v Bayreuthu, na němž se hrají jeho operní díla, uskutečnila premiéra jeho poslední opery Parsifal.
Obhájci Wolfganga Wagnera o něm prohlašovali, že pomohl odstranit stín nacismu, jenž se nad festivalem vznášel, a osvěžil jeho představení, protože přivedl dirigenty, kteří nepatřili mezi příbuzné. Jeho kritici – někteří z vlastní rodiny – o něm naopak tvrdili, že byl autokratem, který učinil z festivalu vlastní léno.
Nad Wolfgangem Wagnerem se však po celou jeho kariéru vznášela otázka, do jaké míry se mu podařilo přerušit spojení s nacistickou minulostí vlastní rodiny (viz Rodinné drama). V dětství studoval v Bayreuthu soukromě hudbu a poté v Berlíně divadelní režii. V roce 1939 narukoval do německé armády a zúčastnil se invaze do Polska, kde byl raněn.
Po druhé světové válce se bayreuthský festival potřeboval zbavit nacistické minulosti. Po jeho denacifikaci byl v roce 1951 poprvé znovu uspořádán. Jeho řízení se Wolfgang ujal společně se starším bratrem Wielandem. Matce, jež se nedokázala s nacistickou minulostí vyrovnat, však byl vstup do operního domu zakázán. Wielandova představení se proslavila avantgardním minimalismem a byla obecně chválena. Naopak Wolfgangova včetně jeho ztvárnění opery Lohengrin z roku 1953 byla konvenčnější a hůře přijímaná.
Wieland byl uměleckým vizionářem, Wolfgang naopak řemeslníkem a manažerem, který se staral, aby festival nezkrachoval. Po Wielandově smrti v roce 1966 mohl konečně Wolfgang vystoupit ze stínu. Především v roce 1973 předal vlastnictví a práva festivalu Nadaci Richarda Wagnera financované z veřejných peněz, aby jej dlouhodobě zajistil. Kromě toho učinil několik uměleckých rozhodnutí. Pozval například divadelního režiséra Patrice Chéreaua, který v roce 1976 nově interpretoval cyklus Prsten Nibelungův uvedený k jeho stému výročí, a židovského dirigenta Daniela Barenboima.
Na konci osmdesátých let se ocitl pod rostoucím tlakem některých členů Wagnerovy rodiny i německého tisku. Kritizovali ho, protože nechal festival odchýlit od uměleckého poslání a odmítl jej předat nastupující generaci. Náhlá smrt druhé manželky Gudrun v roce 2007, s níž měl dceru Katharine, však usnadnila jeho usmíření s dcerou z prvního manželství Evou. S jeho souhlasem pak po něm v roce 2008 obě dcery společně převzaly vedení festivalu.
Wolfgang Wagner byl stejně jako mnoho jiných silných mužů plný paradoxů. Mezi největší patří ten, že sice zasvětil celý svůj život bayreuthskému festivalu, ale nedokázal si přiznat vlastní meze.
Box:
Rodinné drama
Příběh Wolfganga Wagnera je součástí dramatu, které začalo v 19. století, kdy se Richard Wagner (1813–1883), autor oper Bludný Holanďan, Lohengrin, Tristan a Isolda, Mistři pěvci norimberští a dalších, stal hlavním světovým protagonistou tohoto hudebního žánru. Po jeho smrti převzala kontrolu nad bayreuthským festivalem jeho druhá manželka Cosima (1837–1930), dcera maďarského hudebního skladatele Ference Liszta. Po ní řídil festival jejich syn Siegfried (1869–1930), který byl gay, ale v 35 letech se oženil s osmnáctiletou Angličankou Winifred Williamsovou (1897–1980), s níž měl syny Wielanda (1917–1966) a Wolfganga (1919–2010) a dvě dcery. Po Siegfriedově smrti v roce 1930 se festivalu ujala jeho manželka. Zapřísáhlá antisemitka, která se přátelila s Adolfem Hitlerem, jenž Bayreuth často navštěvoval.
