Kdo chce být miliardář. V Česku rostou nové úspěšné investiční skupiny

V černé kožené bundě, bílém tričku a módních džínech s roztrženými koleny nepřipomíná Marcel Benda rodícího se miliardáře. Jeho úspěch prozrazuje snad jen luxusní sportovní vůz Porsche Panamera. Spíš byste v něm hledali fotbalistu, jímž skutečně na konci devadesátých let byl. V Baníku Ostrava hrál s generací fotbalistů jako Tomáš Galásek, Radek Slončík či bouřlivák Tomáš Řepka. Později nastupoval za tehdy ještě prvoligové Vítkovice. „Pak mě potkalo zranění, takže jsem už nechtěl pokračovat. Šel jsem na vysokou školu a začal normálně pracovat. Bylo to ale brutální, vydělával jsem 7500 korun měsíčně a po dvou a půl letech jsem si řekl, že tak to dál nejde,“ vypráví dnes pětačtyřicetiletý spolumajitel průmyslové skupiny Multicraft.

Tehdy se rozhodl založit obchodní firmu Febe Trade, která funguje pod názvem Febecraft dodnes, a začal se živit nákupem a prodejem železa. V Ostravě byly hutě, spousta trubek, a jak sám říká, nic smysluplnějšího ho nenapadlo. „Roztřískaným favoritem“ Benda objížděl podle Zlatých stránek podniky, nakupoval trubky a plechy a prodával je fabrikám, které dělaly ocelové konstrukce. I při velké konkurenci se prosadil a za deset let, v roce 2008, měla jeho firma se třemi zaměstnanci obrat 320 milionů korun.

Druhá vlna

Bendovi ale postupně začalo docházet, že pouhý nákup a prodej nemá budoucnost a rizika, že někdo získá databázi kontaktů a jeho podnikání zkopíruje, jsou velká. Někdy kolem roku 2010 se proto vrhl na energetiku, kde je vyšší přidaná hodnota. Koupil speciální stroje, které opracovávaly vnitřní a vnější povrch trubek, a začal dodávat velkým energetickým firmám, třeba Slovenským elektrárnám či ČEZ.

V rozjeté kariéře pokračoval, když s manželem své sestřenice Thomasem Brebeckem o rok později založil Brebeck Composite. Společnost vyrábějící díly pro automobilový a letecký průmysl z kompozitních materiálů se o šest let později stala firmou roku Moravskoslezského kraje.

Zdroj: firma, týdeník Euro

Ne vše se ale dařilo, jak by si podnikatel Benda přál: za 150milionovou zakázku na elektrárnu pro firmu Modřany Power slovenských podnikatelů Krajňáka a Kamaráše, která následně spadla do insolvence, dostal zaplaceno až za dlouhé tři roky. „Nebylo to ale něco, co by mě srazilo na kolena. Moje podnikání je jeden velký sen. Nechci se nikoho dotknout, někdo měl možná víc štěstí, něco zdědil, měl vlivné rodiče, byl u privatizace, ale já jsem pyšný, že jsem všechno vybudoval od píky. Byl to masakr. A celé to pokračuje“ shrnuje své dnešní pocity Benda.

Zásadní zlom přišel v roce 2015, kdy s parťákem Tomášem Kondělkou začal cíleně dělat akvizice dalších firem, které následně sdružili pod hlavičku Multicraft Group. Dnes je to průmyslová skupina čtyřiadvaceti firem, která umí na klíč dodat investiční celky pro elektrárny či petrochemický průmysl a letos čeká tržby kolem tří miliard korun. Zatím posledním úlovkem Multicraftu z letošního roku je radotínská Janka Engineering, firma s více než 140letou tradicí, a jeden z nejstarších výrobců ventilačních systémů na světě.

Zdroj: firma, týdeník Euro

Benda a Kondělka jsou nejen spolumajiteli úspěšné skupiny, ale hlavně nejvýraznějším příkladem nového fenoménu. Investiční skupiny, jako jsou 3H Invest, Anacot Capital, Sky Limit Investments či Český strojírenský holding, vznikly v posledních letech a sázejí na velmi podobnou strategii - soustřeďují se na české průmyslové, hlavně strojírenské, podniky, které spojují do větších celků.

Je to druhá vlna českého kapitálu a vůbec první, která nevzešla z privatizačních kotrmelců, ale vznikla ve standardním prostředí tržní ekonomiky. „Tyto strategicko-finanční skupiny vznikají kolem prvních, možná ještě ne zcela koncepčně získaných akvizic. Často se jedná o rodinné holdingy nebo o skupiny podnikatelů, kteří spojili své kapacity k vybudování větších celků“ popisuje trend partner poradenské firmy BDO Petr Kymlička.

Exministrova odysea

Nové investiční skupiny jsou tak pionýry v konsolidaci českého průmyslu, který je dosud roztříštěný na jednotlivé malé a střední podniky. Podobné trendy už v jiných oborech probíhají. Například ve zdravotnictví skládají do větších celků polikliniky, lékárny nebo nemocnice skupiny, jako jsou Penta Investments, brněnská EUC, Hartenberg Capital Jozefa Janova a premiéra Andreje Babiše či Agel oceláře Tomáše Chrenka.

Sdružování do větších celků je však možná i otázkou samotného přežití, protože i český kapitalismus se za posledních dvacet let změnil a je konkurenčnější. „Jsem přesvědčen, že solitér nemá vůbec šanci. Samostatné firmy dnes umírají, pokud nemají unikátní produkt. Před dvaceti lety jste zvedl telefon a domluvil se na ceně, termínu, dnes jsou přísná výběrová řízení, elektronické aukce, není to vůbec jednoduché a obchodní firma bez přidané hodnoty to má těžké,“ uvažuje nahlas Benda, který se společníkem, svou a jeho manželkou založil i nadaci na pomoc lidem s nějakým životním handicapem.

O přežívání a potížích firem ví své i další Ostravák a bývalý ministr životního prostředí Pavel Drobil, který se po aféře se svým podřízeným Liborem Michálkem, který v prosinci 2010 upozornil na údajnou korupci na SFŽP, stáhl z politiky a od roku 2014 začal budovat skupinu Anacot Capital, která se soustřeďuje hlavně na energetické strojírenství. Drobil měl trochu smůlu, protože do oboru vstoupil v době, kdy světové ceny ropy začaly klesat a jeho zákazníci těžaři omezovali své objednávky.

Zdroj: firma, týdeník Euro

Exministr podnikal ještě před vstupem do politiky, takže měl na rozjezd i se svým byznysovým partnerem Jaroslavem Čánkem k dispozici něco přes 100 milionů korun (vydělali na prodeji IT firmy Medium Soft a později Lázní Darkov). Pod Anacot Capital dnes spadají čtyři firmy, které loni utržily kolem 850 milionů korun a vykázaly zisk před započtením úroků, daní a odpisů kolem 100 milionů korun. „Jsme strategický investor. Chceme budovat celky, které mají logiku,“ popisuje svou vizi Pavel Drobil. Anacot Capital stejně jako Multicraft sídlí v bývalém „ocelovém srdci“ republiky a nehodlá se nikam stěhovat. Naopak právě v Ostravě vidí největší potenciál průmyslových znalostí a zkušeností, které se za desetiletí dostaly lidem pod kůži a firmy je mohou využívat.

Drobilova skupina začala nákupem firmy, která vyrábí velké svařované celky pro plošiny na těžbu ropy na moři. K ní přidali další, jež pro stejné společnosti dodává obráběné výrobky. „Materiál musíme nakupovat od akreditovaných kováren. Proto jsme ještě přikoupili kovárnu, kterou nyní certifikujeme a budeme schopni nabízet na trhu uzavřený komplet od výkovku po obrobek,“ říká s tím, že v regionu je ještě jedna firma, která by se mu hodila.

I Drobil má nyní příjemné vyhlídky. Poté, co firmy ze skupiny prošly velkou restrukturalizací nákladů a modernizací, čeká šéf krajské organizace občanských demokratů výrazné oživení svého odvětví ekonomiky. „Dnes se pro nás hranice rozumně udržitelného byznysu snížila k 50 dolarům za barel ropy,“ říká. V současnosti se přitom její cena ve světě vyšplhala na 80 dolarů.

Z vlastního skoro nic

Na pražském Výstavišti mě čeká vysoký muž se šálou a účesem zpěváka Depeche Mode. Norbert Hrabalík se letošní přehlídky Designblok účastní se značkou Meyto, která vznikla loni jako „vedlejší produkt“ fabriky na ohýbání trubek Tvarmetal z Vysokého Mýta. Spolumajitelem Meyta je také studio Olgoj Chorchoj a spolupracuje s mladými designéry z pražské Umprum.

Na Designbloku vystavují designové židle z kovových trubek či lustry, které nedávno předváděli i v Českém domě v Bruselu. „Je to pro nás jednodušší udělat, protože máme konstruktéry, stroje a zařízení. Pomáháme designérům, jako je Tomáš Rachunek, Aleš Kachlík, Johana Němečková, aby se na trhu prosadili,“ vypráví Hrabalík.

Tento slovenský manažer je jedním z tří „H“ v názvu investiční skupiny 3H Invest, která vznikla v Brně na jaře v roce 2016. Dalšími jsou minoritní akcionář slovenské skupiny HTC Holding (patří jí český Zetor) Michal Hirjak a Pavol Hubočan. „Máme to rozdělené, já mám na starost převážně výrobu a obchod, kolega Hubočan je ekonom, dělá finance a bankovní a správní věci. A Michal Hirjak na nás dohlíží. Je to něco jako náš byznysový otec. Strategická rozhodnutí děláme vždy spolu,“ usmívá se Hrabalík. Právě ve firmě Zetor Tractors se všichni tři potkali a navázali přátelské vztahy i poté, co Hubočan a Hrabalík šli pracovat do hutí oceláře Zdeňka Zemka.

Zdroj: firma, týdeník Euro

K osamostatnění ale přispěla víceméně náhoda, když se dozvěděli, že je na prodej montážní firma Elektromont Brno. „V podstatě jsme se dohodli, že do toho půjdeme my tři, ještě s jedním partnerem. Bylo to někdy na přelomu let 2013 a 2014,“ říká Hrabalík. Rychle dali dohromady první kapitál, který ale byl poměrně malý. Vyplatily se jim dlouholeté zkušenosti a jejich dosavadní profil, který na jejich stranu naklonil financující banky. „Vymysleli jsme to tak, abychom dávali z vlastních zdrojů jen minimum. Samozřejmě na začátku jsme dali dohromady rychlé finance, všechno ostatní ale byly bankovní zdroje,“ přibližuje Hrabalík první akvizici investiční skupiny 3H Invest. Jejich úkolem podle něj bylo spíš zefektivnit fungování firem, do kterých postupně vstupovali, zlepšit provozní kapitál a koordinovat všechny činnosti, aby dávaly smysl.

Dnes patří pod 3H Invest pět průmyslových firem a loni jejich obrat dosahoval 960 milionů korun. Stejně jako ostatní investiční skupiny je nezajímají montovny, které dodávají výrobky podle zadání zákazníka, ale firmy s vysokou přidanou hodnotou, které celý výrobek či výrobní celek samy pro zákazníka vymyslí a staví na české průmyslové tradici - jejich Energo Choceň letos oslaví 100 let od svého vzniku.

Byznysmeni a vědci

Na malém prostoru České republiky se 3H Invest nedávno v tendru na děčínskou firmu Karnet Tools potkal s nejmladší z nových investičních skupin - Českým strojírenským holdingem. Z klání vyšel vítězně nováček, pro něhož byl výrobce přesných fréz, brousících nožů či vrtáků první akvizicí.

Nicméně i tady jsou ambice mnohem vyšší. Firma podle šéfa Jiřího Polmana, který působil například v chomutovské firmě Sandvik Precision Tubes, chce zvýšit svou „palebnou sílu“ vlastního kapitálu až na miliardu korun a v současnosti pracuje na dalších akvizicích.

Český strojírenský holding sdružuje jedenáct privátních investorů, kteří se mezi sebou vesměs znají z dřívějšího působení. Jsou to například František Dostálek či Jan Žůrek, dlouholetí partneři KPMG, kteří na začátku 90. let zakládali tuzemskou pobočku poradenské firmy. Mezi investory je i dlouholetý profesor ČVUT Vladimír Mařík, který se zabývá umělou inteligencí, a své prostředky do holdingu vložil i finančník Libor Winkler ze skupiny RSJ. Tyto různorodé postavy spojuje přesvědčení, že české strojírenství je perspektivní obor a vyplatí se do něj investovat.

Zdroj: firma, týdeník Euro

A náš poslední příběh začíná „vyhazovem“. Česko-americký investor Gabriel Eichler, který vydělal například na antivirové firmě AVG, se před časem rozhodl, že už nebude dál investovat a manažeři jeho investičního vehiklu Benson Oak Capital najednou museli skončit. Jaroslav Sopuch s Lubomírem Červeňákem ale nelenili a s finančníky Michalem Bakajsou a Mariánem Fabianem vymysleli, že založí vlastní průmyslovou skupinu z řad strojírenských firem. Tak vznikl SkyLimit Investments. „Strojírenské podniky jsou jedním ze stříber české ekonomiky. Po dvou letech se nám potvrzuje, že ačkoli se jejich zakladatelé na začátku pouštěli do obrovského rizika, jsou nyní schopny konkurovat zahraničním. A můžeme na to být pyšní,“ říká v kanceláři v pasáži Světozor Michal Bakajsa s tím, že nakoupené firmy chtějí držet „neomezeně dlouhou dobu“.

Čtyři investoři se soustřeďují na menší a střední firmy od 100 milionů do 500 milionů korun obratu, kde není takový přetlak kupujících a lze nakupovat poměrně levně. „Náš střednědobý cíl je mít konsolidovaný obrat firem kolem dvou miliard a mít sedm až deset společností. Teď je to nějakých 450 milionů a 250 zaměstnanců,“ popisuje další spolumajitel Jaroslav Sopuch.

SkyLimit Investments, který dosud nakoupil tři firmy, v současnosti začíná spolupracovat i s firmou Multicraft Group, a kruh se tak uzavírá. „Pomýšlíme na to, aby firmy z naší skupiny kooperovaly s firmami z jejich skupiny. Jsme si mentálně blízcí, dokážeme spolu komunikovat a máme stejný pohled na věc,“ nastiňuje Sopuch.

I když o budoucím majetkovém propojení obou skupin zatím nechce spekulovat, možná právě vzniká další velká investiční česká skupina prvního řádu. Tentokrát ale už bez privatizace.

Česko za sto let: můžeme se stát silnou a technologicky vyspělou zemí

Dále čtěte:

Pokus o optimistického průvodce českou budoucností

Kde se líhnou miliardáři. Bývalí majitelé Škody Holding vydělali až 50 miliard

Návštěva v Kiwi.com: Podívejte se, odkud prodává letenky miliardář Oliver Dlouhý

Top miliardáři 2018: stovka lidí, která má 1,4 bilionu