Soudě podle hlasů, které pronikly z otevřeného zasedání klubu lokálních patriotů, se pospolitý lid v naší vesnici velmi zlepšil ve znalostech anatomie. Uplatňuje je především při hodnocení vládní krize a jejích klíčových protagonistů. Vzhledem k tomu, že naše vesnice v loňských parlamentních volbách odevzdala koaličním stranám přes 72 procent hlasů, není radno tuto získanou a pilně uplatňovanou kompetenci bagatelizovat.
Naopak jediným ústavním činitelem, jemuž se dostalo veskrze kladného hodnocení, byl zasloužilý otec vlasti. Pohříchu se toto uznání nevztahovalo ke způsobu, s nímž se vypořádává s hašteřením koaličních politiků. Pospolitý lid v naší vesnici spíše ocenil logistické zvládnutí transportu jedné propisky ze Santiaga de Chile do Prahy. Zejména to zkušené zaklapnutí prázdné etuje se dost líbilo.
Kdo chce z informačního chaosu minulého týdne vykutat dobré zprávy o České republice, s trochou práce se mu to podaří. Asi nejlepší přišla z Evropského statistického úřadu, který publikoval údaje o únorové průmyslové výrobě v sedmadvacítce. Pro Česko je podstatná nejen skutečnost, že vzestup průmyslové výroby o třináct procent byl šestý nejvyšší v Evropské unii a že jen málo zaostal za pátým Německem s 13,4 procenta. Možná ještě významnější zprávou Eurostatu je fakt, že po přepočtu na pracovní dny byla sezonně očištěná česká průmyslová výroba v únoru o 14,3 procentního bodu vyšší než v základním srovnávacím období roku 2005.
Je důležité, že šlape nejen Německo, kde stejný indikátor vzrostl o 6,3 procenta, ale i všechny sousední země, zejména Slovensko (+42 procent) a Polsko (+31,9 procenta). Na rozdíl od Evropské unie jako celku, kde tento indikátor zůstává pod úrovní výchozího období (98,6), průmyslová konjunktura v celé střední Evropě nabrala dech a udržuje solidní dynamiku, která smazává ztráty z krizového roku 2009.
Všechno nasvědčuje tomu, že letos středoevropský region svým exportním výkonem v přepočtu na eura v běžných cenách docela výrazně (v rozmezí jedno procento v Rakousku, pět procent v Německu, šest procent v Česku, osm procent na Slovensku a deset procent v Polsku) překoná úroveň předkrizového roku 2008, pokud se nestane ve světové ekonomice něco mimořádně negativního. Německá konjunktura má na český zahraniční obchod jednoznačně pozitivní dopad a promítá se do růstu kladného salda v obchodu s Německem (v únoru meziročně stouplo o šest miliard korun). Česko navzdory sílící koruně (meziročně si vůči euru polepšila o 6,5 procenta) patří k tuctu nejvýznamnějších obchodních partnerů Německa, loňský rok uzavřelo sedmým nejvyšším aktivním saldem.
Lidé z byznysu by spolu s ostatním obyvatelstvem zajisté uvítali kvalitnější vládnutí, ale zaplaťpánbůh se na tvrdých datech průmyslu a exportu politická krize nijak neprojevuje a ještě nějakou dobu projevovat nebude. Slabost české politiky však není zadarmo: podívejte se na rubriku Makro na protější straně, kde jsou data Eurostatu o produktivitě, a bude vám zřejmé, že z dlouhodobého hlediska na kvalitě vládnutí a na přijetí strukturálních a institucionálních reforem setsakra záleží.
Budoucí vývoj produktivity se zakládá ve školství, ve vědě a výzkumu, v důvěře podnikatelů a investorů v nestranné a kompetentní rozhodování státní správy a justice, v rozumných veřejných investicích do infrastruktury, jejichž návratnost není zatěžována korupčními desátky, v solidním managementu veřejných financí. Můžeme se utěšovat tím, že taková Belgie vydrží fungovat bez centrální vlády v pohodě celé dlouhé měsíce. Ale jak kdysi v projevu k frekventantům vojenské katedry jasnozřivě pravil jeden plukovník Československé lidové armády: „Legrácia, čo? To vás prejde.“
